Právě tam se odehrál tragický příběh ženy, která se po druhé světové válce stala obětí divokého odsunu, ale i dalších dramatických zvratů 20. století. "Natáčení, které nás v červnu čeká, bude velice náročné. Soustředí se totiž na odsun německy mluvícího obyvatelstva z poválečného Brna, sběrné tábory vyhnaných Němců i pobyt Gerty Schnirch u statkářky Zipfelové," vysvětluje kreativní producentka Kateřina Ondřejková.

V prostředí statku rodiny Zipfelové se Gerta (Barbora Váchová) setká se statkářkou Zipfelovou (Zuzana Mauréry), statkářem Šenkem (Attila Mokos), správcem Schmidtem (Jan Grundmann) i Johannou (Henrike von Kuicková) a Teresou (Pippa Fee Ruppertiová), které s Gertou prošly sběrným lágrem až na statek Zipfelové.

Samotná autorka předlohy Kateřina Tučková vnímá filmové zpracování jako významný společenský moment: "To, že se příběh odsouvané brněnské Němky ze stránek románu přenese na obrazovku, svědčí o velkém posunu, který česká společnost v otázce vyrovnávání se s vlastními historickými omyly udělala. V době, kdy kniha vyšla, by to ještě nebylo možné, ale nyní jsme - a tento film je toho dokladem - schopni uznat a uctít památku nespravedlivě stižených obětí. A z toho mám opravdu velkou radost."

Pro komparzní scény jsme vybrakovali snad celý fundus ČT

Neméně důležité jsou kostýmy. Postav, které musí kostýmní výtvarník Ján Kocman obléknout, jsou v tomto projektu stovky. Od hlavních rolí přes ty vedlejší až po komparz: "Historici a konzultanti byli i v tomto případě našimi strážnými anděly. Vždy když jsme měli pochybnost, vrátili nás do reality. Jedna věc je, co si vymyslíme a jak to zkombinujeme, a druhá věc, jak to skutečně reálně fungovalo, což často nemusí být pro diváka až tak zajímavé, ale je dobré to vědět a je dobré to nějakým způsobem do příběhu implementovat ať už vizuálně, nebo jinak podprahově, pohybově, značkou na stěně nebo něčím, čím diváka ujistíme, že víme."

To platí nejen pro ateliérové scény, ale ještě více v reálných lokacích, kde musí každý detail odpovídat konkrétní době. Druhá etapa natáčení potrvá několik týdnů a přinese mimo jiné i náročné hromadné scény, které vyžadují desítky komparzistů v dobovém oblečení. "Myslím, že jsme pro tyto velké komparzní scény vybrakovali kompletně celý fundus České televize," dodává Kocman s nadsázkou.

Ján Kocman intenzivně spolupracuje s architektem projektu Ondřejem Lipenským, který u tohoto projektu narazil na nejednu výzvu: "Celý příběh se odehrává v Brně, ale pro svůj záměr jsme nenašli tak provázané ulice, jak bychom chtěli. Sem tam nějaký roh nebo budova někde v Brně zajímavé jsou, ale abychom to měli snazší, aby režisér, kameraman a štáb byli svobodnější hlavně v ulicích, potřebují se podívat kolem dokola. Potřebují průhled do ulice a potřebují ideálně několik lokací hned u sebe, aby štáb mohl přejíždět, aby to bylo efektivnější. Přesun na jižní Moravu, na venkov, nás přivedl do historicky věrných míst, která slouží jako předloha příběhu Gerty Schnirch," vysvětluje Lipenský.

Architekt rovněž popisuje proměnu bytu hlavní hrdinky: "Gertu Schnirch nám také v adaptaci definuje její byt, místo, kde je sama sebou, i když v průběhu času. Byt Gerty Schnirch se pro účely natáčení v ateliéru České televize proměnil celkem čtyřikrát - od konce třicátých let přes válku, padesátá léta do konce let osmdesátých. Veškeré kulisy byly vyrobeny na míru - od oken a dveří přes kamna a podlahy až po obložení. Historický byl pouze nábytek, který zajistila rekvizitní výprava." Na stavbě pracovalo několik odborných profesí České televize od stavby přes malíře, truhláře, zámečníky, patinéry a kašéry.