Když byla v létě 2022 na dně, domluvila se s trenérem Ivem Pištěkem. Ten kdysi jako kondičák spolupracoval s tenistkami Karolínou Muchovou a Barborou Krejčíkovou, sám o sobě tvrdí, že stojí "mimo systém".

Přípravu do té doby věčně zraněné Maňasové od základů překopal, česká sprinterka běžela vloni ve svých 20 letech semifinále olympiády a letos se stala evropskou královnou stovky.

Od vašeho zlatého finále na ME do 23 let v Bergenu uplynul skoro měsíc. Stihla jste úspěch zpracovat a vychutnat si ho?

Částečně ano, ale když to řeknu blbě, měla jsem jen chvilku volna a hned jsem začala trénovat. Chvilku jsme si to všichni užili a pak zase zpátky do práce, protože sezona ještě nekončí. Ono to v jejím průběhu jinak nejde.

Pro Česko je opravdu nezvyklé a jedinečné mít mistryni Evropy zrovna ve sprintu. Cítíte, že o to cennější váš úspěch je?

Určitě. Nevybavuju si českého sprintera nebo sprinterku, který by vyhrál stovku na mistrovství Evropy. Takže z tohohle pohledu jde o velký úspěch. Alespoň po vítězství jsem na druhý den nešla do posilovny. (smích) Trenér mi dal volno a šla jsem až ten další den.

V Norsku váš trenér Pištěk prý slzel dojetím. Překvapil vás?

Úplně! Říkala jsem, že je pro mě největší odměna vidět trenéra brečet. To vím, že jsem to udělala správně, že se mi to podařilo. Vůbec jsem ale nečekala, že ten okamžik po doběhnutí takhle sejme i mě. Přemýšlela jsem, jak bych reagovala, kdyby se mi podařilo vyhrát, ale pak když tam naskočilo to moje jméno, byla to obrovská záplava emocí. To se mi snad ještě nikdy nestalo.

K tomu šampionátu jste se dlouho upínala, viďte?

Ano, myslela jsem na Bergen už do minulého ME do 23 let ve Finsku před dvěma lety. Když na něco makáte dva roky a pak se to podaří, je to neuvěřitelný zážitek.

Ceremoniál s hymnou jste ale zvládla bez slz, ne?

To byl další silný zážitek. Vzpomínala jsem, že naposled jsem ji zpívala snad na základce. V Bergenu jsem si tohle vybavila, jak jsme se ji na základce učili, a broukala si ji. Kdybych začala zpívat nahlas, rozbrečela bych se znova, což jsem před kamerami nechtěla. Říkala jsem si: "Karolíno, hlavně nebreč znova!" Přemáhala jsem se hodně a ustála jsem to. Maximálně pár slziček ukáplo. (úsměv)

Jakou roli ve vašem progresu posledních let má trenér Pištěk?

Určitě zásadní. Než jsem začala trénovat s ním, byla jsem jako juniorka pořád zraněná a měla jsem stovku za 12 sekund. Je na místě říct, že nic z toho, co teď mám, jak teď běhám, by bez něj nebylo. Někdy je strašně skromný, ale já mu říkám: "Pane trenére, vy jste pro mě takový dar shůry."

Jak jste k sobě v tom vašem těžkém období plném zranění přišli?

Trenér je bývalý atlet, kdysi byl ve skupině s Táňou Kocembovou. Když skončil s atletikou, dělal kondice tenistům a fotbalistům. Můj bývalý trenér chtěl od něj poradit s mými starty, chtěl znát jeho názor jakožto bývalého atleta, který měl stovku za 10,35. Takhle jsme na sebe přišli. A když jsem v létě 2022 zraněná chtěla změnu, dali jsme to s panem Pištěkem dohromady. Sezonu jsem ukončila a začali jsme úplně nanovo, od nuly. Začínali jsme tak, že jsem skákala přes čáru.

Teď po vašem evropském titulu trenér Pištěk v rozhovoru pro Seznam Zprávy zdůrazňoval, že Češi nejsou ve sprintu o nic horší než ostatní národy. Vtlouká vám tuto myšlenku?

Tuhle myšlenku jsme měli oba. I když jsem jako juniorka a v mladších kategoriích neběhala národní rekordy nebo jsem byla zraněná, pořád jsem ve sprintu chtěla něco dokázat. Říkala jsem si, jak je možné, že to třeba v Polsku jde. Vždyť Ostrava je od hranic kousek. (úsměv) Zároveň jsem se bála, že úspěchu nikdy nedosáhnu, protože je to tady tak nastavené. Je tady taková mentalita, že prostě v Česku se dobří sprinteři nerodí.

Bergen budiž nejlepším případem, že to tak být nemusí.

Přesně tak. Proto jsem ráda, že jsme s panem trenérem tak lehce mimo systém, jak i on říká. Pojali jsme to trochu jinak a chceme ukázat, že výše zmíněná slova neplatí.

Zároveň musí být pro evropské sprintery obecně psychicky těžké, když vidí, že prosadit se ve světové konkurenci je v této disciplíně takřka nemožné. Jak to vnímáte?

Jasně, když vidíte třeba americký šampionát, kde Melissa Jeffersonová běží stovku za 10,65… Mě to ale nijak nedemotivuje. Mám to nastavené tak, že chci vidět, kam až sahá můj potenciál. Jak moc můžu svůj čas stlačit.

Je to souboj vás proti času, i když ošklivě řečeno víte, že nejlepší na světě nebudete?

Říkám si "nikdy neříkej nikdy". Kdo by si před třemi lety řekl, že můžu útočit na stovku za 11,10? Tvrdě makám a věřím, že to ještě stlačím.

V Norsku jste pro zlato doběhla v čase 11,30. Dříve v této sezoně jste zaběhla 11,22 a vloni na olympiádě dokonce 11,11. Jak velkou motivací je český rekord Jarmily Kratochvílové z roku 1981 v hodnotě 11,09?

Samozřejmě je to obrovská motivace. Kdyby se mi podařilo ten rekord překonat, určitě by mě to nakoplo do budoucna. Rekord platí už přes 40 let, to je poměrně dlouho. (smích) Ale jak jsem říkala už na olympiádě, může to být tento rok, příští rok nebo za pět let. Je to ošemetné. Letošní sezona ještě nekončí, budu se snažit.

Takovým vaším symbolem se stala tetování, ale nová vám trenér Pištěk toleruje až po sezoně. Odměníte se pak takhle za zlato z Norska?

Ano ano, už mám domluvený termín s tatérkou. Nechci to brát jako samozřejmost, ale měla bych se z rankingu kvalifikovat na zářijové mistrovství světa v Tokiu, pak mám předběžně naplánované volno. Takže bych se měla zajít odměnit.

Je pravda, že si kérky navrhujete a kreslíte sama?

Kreslím si, co mě napadne, ale je třeba říct, že mám hodně šikovnou tatérku. Finální design dělá ona. Já jí řeknu nápad, co bych tam chtěla mít, dám jí nějaký hrubý obrázek. Ona už si to potom dodělá sama. Kreslení je moje hobby, ale co se týče tetování, které budu mít na těle po zbytek života, to nechávám na profesionálovi.

Co všechno na sobě máte?

Mám potetovanou celou levou ruku, to je vidět nejvíce. Na pravé ruce mám olympijské kruhy a na zádech moje úplně první tetování - čínského draka. Ten přes dres tolik vidět není. Ale třeba nohy bych si tetovat nedala.

Mezi sprinterkami v tomto vyniká Polka Ewa Swobodová.

Má pěkná tetování. Ono je to strašně individuální, takže já razím názor, že ať si každý na své tělo dá to, co se líbí hlavně jemu. Mně se její tetování líbí a nedávno jsem viděla video, kde vysvětlovala význam těch kérek. To bylo fajn.

Vnímáte, že k vám vedle tetování patří i výraznější líčení, které při závodech máte?

Vždycky se mi to líbilo a hlavně se tak cítím dobře. Kdyby mi přes noc tetování zmizela, necítila bych se ve své kůži. A co se týče malování, ráda se nalíčím, když mám čas. Když je mítink nebo závod až k večeru, trochu mě to odreaguje. Ale zásadní význam to pro mě nemá. Není to tak, že bez make-upu bych nezaběhla dobře. Je to taková třešnička na dortu.

Zmínila jste zářijové mistrovství světa v Tokiu, to má ostrý limit pro stovku v hodnotě 11,09. Věříte, že se kvalifikujete z rankingu?

Berou 48 lidí, já tam jsem trošku na chvostu s tím, že mi ze sezony kvůli zranění chybí nějaké závody, hlavně Zlatá tretra. Ale snad to potvrdím a kvalifikuju se, kdo by nechtěl na mistrovství světa? Teď v sobotu mě čeká finále extraligy v Ostravě a o týden později mistrovství republiky v Jablonci. Po něm se ranking uzavře a budu vědět.

Pro vás by navíc šlo o premiérové MS venku.

Ano, taková zkouška ohněm, protože jsem ještě na velké akci mimo Evropu nezávodila. Věřím, že se kvalifikuju, a pojedu tam podat maximální výkon.