Nutno říci, že i když ani tentokrát Bruce nebyl v dobré hlasové formě a trvalo poměrně dlouho, než se rozezpíval, Trump se mýlil, když zpěváka, dlouhodobě kopajícího za Demokratickou stranu, označil za "namyšleného, netalentovaného hňupa". Jeho kontakt se skoro padesátitisícovým publikem byl přímo okouzlující svou přátelskostí a většina písní, které zpíval a hrál, je tak notoricky známá, že o nedostatku talentu nemůže být ani řeči.

Už před začátkem koncertu bylo jasné, že publikum pořádně zmokne, a Springsteen na to vtipně reagoval tím, že místo obvyklého otvíráku Ghost odstartoval koncert starým klasickým rock´n´rollem Eddieho Cochrana Summertime Blues. Příroda mu na to odpověděla jiným žertem - pořádně se v Letňanech rozpršelo při písni Rainmaker.

Ať vládne svoboda!

Springsteen pojal své vystoupení vlastenecky. Po sólovém provedení House Of Thousand Guitars měl dokonce velký proslov na téma ohrožení demokracie v jeho zemi. "Let the freedom reign!" znělo jeho závěrečné poselství. Symbolicky pak následovalo My City Of Ruins, do kterého kapela hrála instrumentální variace na slavný soulový song People Get Ready, inspirovaný gospelovými hymny. A končilo se také angažovaně - úplně poslední písní byla Chimes Of Freedom, Dylanova skladba z jeho protestsongového období.

Gospel byl a pořád je jednou z největších Springsteenových inspirací, jak se naživo ukázalo v Land Of Hope and Dreams nebo Long Way Home. Základem ovšem zůstává hodně zmutovaný a elektrifikovaný anglický folk. Bylo by ovšem nespravedlivé neupozornit také na časté prvky irské hudby (kouzelně zapůsobilo v tomto směru Death To My Home Town) nebo na obdiv ke kořenům rockové hudby. Ten se projevil nejen ve zmíněném Summertime Blues, ale i ve skoro závěrečném provedení Twist & Shout, hitu původně z jednašedesátého roku, který zná kdekdo z pozdější verze Beatles.

Rozevláté písně měly silnou oporu u publika. Několik těch nejslavnějších, například Hungry Heart nebo Born In The U.S.A. odzpívali lidé sami. Párkrát se také stalo, že zvláště konce některých skladeb měly po závěrečném stoptime ještě další několikaminutový "nášup", jako kdyby se muzikanti nedokázali zbavit silných melodií. Pověstné Badlands takhle končily snad třikrát. Znělo to až bombasticky.

Slavné songy, které vyprávějí příběhy

Na Springsteenově koncertě si díky výběru písní člověk uvědomí, jak jednoduchý a účinný je princip velké části jeho nejslavnějších songů. Každá z jeho skladeb má co říci a vychází z nějakého příběhu, mnohdy v podobě Springsteenova vypravěčského monologu v roli osoby, která ho zažila. Nevypráví ho jen tak, protože každý takový příběh má v sobě nějaké poselství, které je shrnuto v refrénu.

Springsteena by bylo jen půl, kdyby za sebou neměl jednu z nejlepších doprovodných kapel na světě E Street Band, pověstný svou energií. Nejparádnější moment souboru přišel v Because The Night, když se v krátkém, dravém kytarovém souboji utkali Springsteen, Steve van Zandt a Nils Lofgren.

Oč méně vizuálních efektů mělo Springsteenovo vystoupení, o to víc v něm bylo hudby. Byl to koncert se vším všudy, žádná přesně naprogramovaná inscenace. O to více bezprostřední Springsteenova show byla. A jen tak na okraj, hrát v pětasedmdesáti dvě a půl hodiny naplno, a navíc bez pauz mezi písněmi, klobouk dolů.