Začalo to ne úplně povedeným vtípkem Jimmyho Kimmela. "O víkendu jsme zažili nové dno, když se tenhle MAGA (zkratka odkazuje na Trumpovo volební heslo Make America Great Again - pozn. red.) gang zoufale snažil vykreslit toho kluka, který zavraždil Charlieho Kirka, jako někoho jiného než jednoho z nich, a udělal vše pro to, aby z toho vytěžil politické body."

Jenže všechno nasvědčuje tomu, že vrah konzervativního aktivisty Charlie Kirka nebyl žádným Trumpovým příznivcem. Žil s transgender milencem a orientoval se levicově. Brendan Carr na to reagoval výhrůžkou odebráním licence, což je v Americe zcela bezprecedentní. Svoboda slova je tu chráněna prvním dodatkem ústavy do takové míry, že si můžete pochodovat městem s nacistickými vlajkami, natož plácat něco v politické show. Mimochodem, to právo nacistů na pochody pojistil v roce 1977 židovský právník David Goldberger v legendárním procesu před Nejvyšším soudem, kde zastupoval Nacistickou stranu Ameriky (ano, to existovalo). Měl za to, že svoboda projevu má takovou hodnotu, že musí přežít i pár hakenkreuzů.

V posledních deseti letech se ale svobodou projevu nejvíce zaštiťovali konzervativci a naopak liberálové přišli s tezí, že "slova jsou zbraně" nebo "myšlenky zraňují". V době do hysterie vybičovaných kampaní jako Black Lives Matter nebo MeToo přišlo nemálo lidí o práci za naprosto nevinný tweet nebo vyjádření. Bylo toho nakonec tolik, že se to začalo zajídat i umírněným liberálům. Historička a publicistka Anne Applebaumová to označila za "nový puritanismus". A komik a přítel Jimmyho Kimmela Bill Maher přiznal: "Byli to liberálové, kdo tohle vymyslel." A hned dodal, že by se tedy republikáni měli držet toho, co prosazoval i zavražděný Charlie Kirk, a to je absolutní svoboda slova.

Snahu demokratů prohodit si s republikány role a působit nyní jako obhájci svobody slova ale trochu kazí kauza z tohoto úterý, kdy společnost Google oznámila, že obnoví účty na YouTube, které zakázala pod tlakem Bidenovy administrativy. Společnost přiznala, že vysocí úředníci Bidenovy administrativy "opakovaně a vytrvale kontaktovali společnost a vyvíjeli na ni tlak ohledně určitých uživatelských příspěvků souvisejících s pandemií covidu-19, které přitom neporušovaly její zásady". Připomeňme, že za dezinformaci se svého času pokládala i dnes zcela vážně braná teorie o vzniku covidu laboratorním únikem ve Wuchanu.

Společnost dále ve svém vyjádření píše, že úředníci administrativy, včetně Joea Bidena, "vytvořili politickou atmosféru, která se snažila ovlivnit jednání platforem na základě jejich obav týkajících se dezinformací".

Podobně šéf společnosti Meta (kam patří Facebook, WhatsApp či Instagram) Mark Zuckerberg přiznal, že Bidenova administrativa opakovaně tlačila na Facebook, aby odstranil "určitý obsah týkající se covidu-19, včetně humoru a satiry". Bidenovi úředníci údajně "volali našemu týmu a křičeli na ně a nadávali jim".

Podobně kauza Twitter Files odhalila spolupráci Twitteru s vládními institucemi včetně FBI, které zasahovaly do rozhodování o omezování nebo mazání určitých příspěvků. Nejznámějším příkladem je pozastavení účtu deníku New York Post v říjnu 2020 poté, co tento deník zveřejnil článek týkající se nalezeného laptopu Huntera Bidena, syna tehdy ještě nezvoleného prezidenta Joea Bidena. Před zveřejněním článku Twitter kontaktovala FBI, která varovala před možným ruským dezinformačním útokem, přestože pro to nebyl žádný důkaz. Twitter kvůli tomu nejen zablokoval šíření samotného článku, ale také příspěvky a zmínky o něm. Nakonec se ukázalo, že laptop skutečně patřil Hunterovi, což potvrdil v nedávném interview i on sám.

Mezi Bidenem a Trumpem tak není rozdíl ani tak v obsahu, jako ve formě. Bidenova administrativa pracovala spíše ve stínu a nenápadně, Trump (a jeho lidé) mlátí veřejně pěstí do stolu. Biden mířil na sociální sítě, Trump na tradiční média. Biden měl spadeno obecně na názory, které považoval za dezinformace, Trump cílí spíš na konkrétní novináře, které prostě nemá rád.