Praha 9. července 2025 (PROTEXT)- Čínské investice směřující do Česka a Evropské unie mění podobu. Jejich cíle a rizika však zůstávají stejné a zesilují. 

Evropská unie uprostřed zuřících obchodních válek nezažívá zrovna investiční horečku. Podle průzkumu společnosti EY se celkový objem přímých zahraničních investic loni propadl o 5 %. Investice přitom klesly již druhý rok v řadě a dosáhly nejnižší úrovně za posledních devět let. Bezprostřední oživení se nezdá pravděpodobné – starý kontinent sužuje pomalý ekonomický růst, vysoké ceny energií a zaostávání domácího průmyslu vůči asijské a americké konkurenci. Pro srovnání: zatímco ekonomika EU v roce 2024 vzrostla o 1 %, Spojené státy si připsaly 2,8 % a Čína až 5 %.

Text je součásti projektu Dračí nájezdy podpořeného Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky

Nepomáhá tomu ani proměnlivá obchodní politika administrativy Donalda Trumpa. V situaci neustálého zavádění a opětovného rušení nových cel lze jen stěží plánovat dlouhodobé investice – například továrny.

Uprostřed tohoto chaosu se však objevují i ​​pozitivní trendy. Podle posledního průzkumu EY mezi investory se už nyní objevují náznaky, že evropské země budou mít v následujících letech potenciál přitáhnout investice do klíčových sektorů. Jedná se zejména o obnovitelné zdroje energií, elektrická vozidla, farmacii, polovodiče, obranu a umělou inteligenci. 

Do jaké míry se tento trend zhmotní bude záviset i na tom, jak důsledně si Evropa osvojí doporučení bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Ten ve své loňské zprávě zdůrazňoval potřebu posílit odolnost evropských dodavatelských řetězců a soustředit se na rozvoj vlastní výroby ve strategických oblastech.

Druhým pozitivním trendem je, že v některých částech Evropy můžeme oživení investiční aktivity sledovat už dnes. Celkový evropský propad podle EY loni způsobily zejména velké ekonomiky jako Německo (−17 %) a Francie (−14 %), situace v jižní, střední a východní Evropě je však naprosto opačná. Například Španělsko zaznamenalo nárůst investičních projektů o 15 %, Polsko o 13 % a Rakousko dokonce o 31 %.

V kontextu probíhajícího near-shoringu (přesunu výroby do zemí blízkých zákazníkům) a friend-shoringu (přesunu výroby do spřátelených zemí) může mít střední a východní Evropa příležitost k největšímu investičnímu boomu za poslední dvě dekády.

Výroba za rozumnou cenu

Jedním z hlavních důvodů příznivých vyhlídek našeho regionu je rostoucí potřeba nových výrobních kapacit pro zajištění evropské produkce elektrických vozidel, baterií, tepelných čerpadel, čipů či zbraní. Náklady na modernizaci starších závodů v západních zemích jako Německo či Francie jsou přitom podle analýzy týdeníku The Economist finančně srovnatelné s výstavbou zcela nových továren v Polsku či Maďarsku. Přestože západní země dokážou investorům nabídnout mnohem štědřejší dotace, země střední a východní Evropy jsou stále atraktivní díky levnější pracovní síle, pozemkům, stavební práci či nižším daním.

K tomu přispívá i čínská konkurence. Navzdory zuřícím obchodním válkám zůstává evropský trh otevřený čínským produktům. To zvyšuje konkurenční tlak na evropské výrobce, ti tak mají o to větší motivaci přesouvat výrobu do relativně levnějších regionů domácího kontinentu.

Near-shoring je však stále atraktivnější i pro čínské firmy – do hry vstupují cla, obchodní bariéry i rizika spojená s globálním pohybem zboží. I proto čínské firmy stále častěji přesouvají výrobu blíže zákazníkům. Již dávno také nenabízí jen levné zboží pochybné kvality. Soustředí se na výrobu špičkových produktů v oblastech pro Evropu klíčových, jako je pokročilá elektronika, solární panely, baterie či elektrická vozidla. A právě v těchto oblastech evropští výrobci často nedokážou nabídnout adekvátní alternativu.

Čínské výrobky jsou tak často nenahraditelné například v zelené transformaci Evropy, zároveň však představují významné riziko pro velmi žádaný rozvoj domácích výrobců. Čínští výrobci se snaží proniknout na evropský trh prostřednictvím budování výrobních kapacit v zemích jako je Srbsko, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko či Polsko, ale také Česko. Právě tyto země jim slouží jako vstupní brána na evropský trh.

Nové strategie

Nové geopolitické a ekonomické podmínky vedly k proměně investičních strategií. Podle analýzy Evropské komise dosáhl celkový objem čínských investic v EU svého vrcholu v roce 2016, od té doby výrazně klesá. Investice však mají také jinou strukturu i geografické zaměření.

Zatímco v předchozích letech tvořily čínské přímé zahraniční investice v EU v drtivé většině akvizice, od roku 2023 převažují tzv. investice na zelené louce (greenfield investment, tedy projekty budované zcela od základu). Tímto strategickým krokem čínské firmy upevňují své postavení tím, že přesunou výrobu blíže evropským zákazníkům, a zároveň se snaží obejít možná cla a další regulační bariéry.

Nově se tyto investice soustředí ve spřátelených zemích na východě EU. Dobrým příkladem je Maďarsko, které se v posledních letech stalo magnetem pro čínský kapitál. Podle údajů Evropské komise v roce 2023 směřovala až třetina všech čínských investic v rámci EU právě do této země. Lákadlem pro hlavní investiční projekty – továrnu na výrobu baterií CATL a továrnu automobilky BYD – byla především výhodná geografická poloha a relativně nízké náklady, ale také státní podpora, kterou by čínští výrobci v západních zemích hledali jen těžko.

Maďarská vláda podpořila investici CATL balíkem státní podpory ve výši přibližně 800 milionů eur, který zahrnuje přímé dotace, daňové úlevy a financování infrastruktury. To představuje přibližně desetinu objemu z celkové investice. Podle některých zpráv může celková veřejná podpora včetně investic do infrastruktury dosáhnout až téměř 2 miliard eur. BYD získalo relativně nižší podporu v přepočtu 51 milionů eur na čtyřmiliardovou investici.

Iluzorní přísliby

Příchod čínského kapitálu obvykle doprovází přísliby nových pracovních míst, posílení exportu a modernizace ekonomiky prostřednictvím výroby pokročilých technologií. Realita je však mnohem komplikovanější.

Ani velká investice totiž nemusí vést k zásadní proměně ekonomické struktury. Například samotná výroba baterií, která je z velké části závislá na dovážených komponentech, má jen relativně nízkou přidanou hodnotu. Nejcennější součást této výroby je výzkum a vývoj technologií a výrobních procesů. Elektrická vozidla jsou pak prakticky počítače na kolech, přidaná hodnota tak leží v sofistikované elektronice a zejména v softwaru, nikoli v samotné montáži. Očekávání, že investice do nových továren budou provázet i smysluplné technologické transfery, se většinou nenaplňují. Čínští výrobci si své know-how důsledně hlídají. Domácí firmy tak často nedokážou proniknout do jejich hodnotových řetězců, kde mají přednost dodavatelé z Číny. Hostitelské země tak nadále zůstávají v pozici montážní haly.

Vlády nakloněné čínským investicím však spoléhají zejména na snáze prezentovatelné přísliby růstu ekonomiky a zaměstnanosti. V politických prohlášeních znějí působivě, realita je však opět komplikovanější. Tyto země často sužuje stárnutí populace a dlouhodobý odliv pracovních sil za lepšími podmínkami na Západ. Podle dat Eurostatu a ČSÚ navíc žádná ze zmíněných zemí netrpí vysokou nezaměstnaností – Česko a Polsko mají shodně 2,7 %, Maďarsko 4,2 %, Slovensko 5 %, Rumunsko 5,5 %. Nová pracovní místa tak budou muset pravděpodobně obsadit zahraniční pracovníci.

Dalším rizikem je neférová konkurence. Investice do výroby přímo v Evropě umožňují firmám obejít potenciální obchodní bariéry. To začíná být problém ve chvíli, kdy strategicky důležité čínské firmy běžně disponují štědrými státními dotacemi. Mají také tendenci zachovávat či zvyšovat produkci i v době snížené poptávky, což vede k nadprodukci. Výsledkem této kombinace je neférový tlak na ceny, který může přispět k vytlačování evropských výrobců.

Největším dilematem čínských investic však zůstává otázka strategické závislosti. Z krátkodobého hlediska mohou přispět k ekonomickému růstu. Dlouhodobě však představují riziko, že Evropa jen posílí svou závislost na čínském kapitálu, know-how a rozhodování v klíčových segmentech průmyslu.

Bezpečnost a fragmentace EU

To neplatí jen pro Evropu jako celek, ale i pro jednotlivé země přijímající čínské investice. Jak upozorňuje i Mario Draghi, asymetrie mezi malými členskými zeměmi a velkými zahraničními investory mohou vést k nevýhodným ústupkům, což je obzvláště problematické v oblastech bezpečnosti. Pokud tato rizika nebudou správně řízena, hrozí další prohlubování ekonomické i politické fragmentace uvnitř EU.

Nová vlna čínských investic do zemí střední a východní Evropy může posílit jejich pozici v rámci EU i zlepšit jejich ekonomický růst. Současně ale hrozí, že se tyto státy stanou otevřenějšími vůči spolupráci s Čínou a dalšími autoritářskými režimy, které usilují o vliv v evropské ekonomice i politice. To však neznamená, že bychom měli čínské investice apriorně odmítat. Vyžadují ale pečlivé vyvažování mezi ekonomickými příležitostmi a rizikem strategické závislosti.

Tomáš Púchly

Projekt Dračí nájezdy s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky využitím analytických přístupů mapuje snahy Číny ovládnout českou a středoevropskou politickou orientaci a budovat závislost regionu na čínském kapitálu.

Projekt přináší sérii analytických textů, které na základě dat z ekonomických výkazů doloží, že čínská expanze do Česka zůstala nebývalým fiaskem, které státu uškodilo nejen reputačně, ale také z hlediska hospodářství, bezpečnosti a veřejného mínění.

Zdroj: Independent Media Publishing