3 0 0 30.09.2025
Zalezu do spacáku a snažím se zahřát. Když kolem desáté vyleze z postele Runa, ptám se jí, jestli počítá s tím, že dneska potřebuju odjet. Hodí na mě svůj sladký pohled a povídá: "Tak ty chceš odjet už dnes? To s námi nepůjdeš večer do práce?" Ne! Já už fakt musím odjet. Venku to znovu začíná být veselé.
Trochu ji podezírám, že výbuchy zorganizovala ona, abych tu ještě zůstal.
Když je situace vážná i po obědě a neumožňuje, aby od nás vyjelo auto, domluvíme se, že půjdeme pěšky. Vezmu své věci, balistiku, brokovnici a jdeme. Michal bere můj druhý batoh.
Kousek od krytu na silnici leží tělo muže. Rozeběhneme se k němu. Michal zjišťuje, jestli je živý, zatímco já kryju nebe. Zmohla ho vodka a ustlal si uprostřed silnice. Neochotně se posbíral ze země a odkulil se dospat někam do baráku. Cesta dál vede přes vesnici do polí. Pokračuje pak mezi domy a následuje zase otevřená louka. Další vesnice…
Když dorazíme ke klukům, stojí tu Charlie Czech Toyota, auto, které jsem přivezl z Česka. Naskáčeme do něj a jedeme. Zaveze nás na základnu.
Kousek před Kramatorskem vidím na silnici náklaďák, který dostal zásah a hoří. Ve vysoké rychlosti ho objedeme. V kabině hoří tělo řidiče. Neměl šanci. Ani ne o kilometr dál vidím jít po té samé cestě dvě ženské s nákupní taškou…
Na základně beru své auto a se všemi se loučím. Runa ještě zapózuje na fotoaparát a velí klukům, ať mi otevřou bránu. Jedu za město, kde si beru balistiku a nasazuji zběsilé tempo, abych ujel dronům, které začínají kontrolovat hlavní trasu na Izjum. Večer mě čekají v Charkově u Alice.