Když Ivana poprvé přijela na místo, které jí její budoucí manžel popsal jako "roubenku v krásném koutě světa", čekalo ji překvapení. "Manžel mě původně nalákal na roubenku v Lužických horách. Při mé první návštěvě to ale byla spíš bouračka," vypráví se smíchem. I tak ale věřila, že místu nechybí kouzlo a oba zde najdou svůj kousek štěstí.

A tak se pustili do rekonstrukce, která stmelila jejich vztah a dala vzniknout novému domovu, který se stal zázemím nejen pro ně, ale i pro jejich děti.

Od bouračky k domovu

Dům původně zakoupil Ivanin manžel, který v něm viděl potenciál - a zpočátku i slušný stav. Časem ale přišla tvrdá realita - stavba byla v dezolátním stavu a bylo jasné, že je nutná kompletní rekonstrukce. Když se pak do "projektu chatička" přidala Ivana, stali se z nich nejen partneři, ale i stavební tým.

Rekonstrukce se vyklubala zkouška trpělivosti i důvěry. A oba se také naučili nejrůznější ruční práce. Situace kolem přestavby byla zátěžová především kvůli tomu, že v rekonstruovaném domě rovnou bydleli. A opravit dům, ve kterém zároveň žijete, je jako stavět loď uprostřed oceánu. "Prach, suť, prkna pod nohama - a večer zase celý dům uklidit, abychom mohli vůbec fungovat," doplňuje Ivana.

Přesto věděli, že to stojí za to. Chtěli domu vrátit jeho původní duši - a to s obrovským respektem k historii. I proto do chalupy vrátili především dřevo - dřevěné podlahy, dveře i obložky. Dominantu celé chalupy se pak stala kachlovou pec, kterou prý obdivuje každý návštěvník.

Historie i budoucnost plná života

Roubenka, ve které rodina Schmidtova žije, má původ až v 17. století. Největší přestavby ale proběhly v roce 1943, kdy ji přebudoval tehdejší majitel. Po válce se dům stal svědkem poválečných odsunů a příběh chalupy byl přerušen.

"Ale díky Instagramu se nám ozvala vnučka poslední majitelky. Vyprávěla nám, jak tu trávila dětství - a my jsme najednou drželi v rukách další část historie našeho domu," vypráví Ivana. Dům tak znovu ožil nejen díky rekonstrukci, ale i příběhům lidí, kteří zde kdysi prožili kus života.

Dnes je z chalupy s bohatou minulostí domov o třech patrech a 300 m² obytné plochy - místo, kde žije divoká čtyřčlenná smečka, která prý často vydá za dvě. Obývací část, dvě koupelny, dílna, kino, herna a dokonce sklad "děsně potřebných věcí". To všechno byste zde našli, kdyby vás Ivana pozvala za zavřené dveře. Venku pak překvapí slepičí farma. A i když je dům plný nejen dětského smíchu a křiku, venek i vnitřek je také často plný klidu - klidu, který najdete pouze v přírodě.

Drátky všude po domě

Z původně rekonstrukčního chaosu vznikl nejen domov, ale i kreativní prostor. Ivana odjakživa ráda tvořila, a v prostředí roubenky se její záliba přetavila ve vášeň ke starému řemeslu - drátenictví. Fascinovalo ji, že z obyčejného drátu může vzniknout něco krásného, praktického - ale i jemného a poetického.

Název profilu vznikl podle miniatury chalupy, kterou Ivana umotala. Později se název ukázal jako symbolický i pro její domov plný drátků a tvoření. "Doma se zakopává o drátky všude - hotové výrobky, klubka drátu, i ty maličké kousíčky, které si můj manžel občas zapíchne do nohy," směje se. Ivana tvoří misky, svícny, háčky i drátované květiny. Její výrobky najdete nejen na Instagramu, ale i v kavárně pod Ronovem, kde jsou vystaveny vedle dalších regionálních tvůrců. "Z drátu se dá umotat úplně všechno. Ale nejvíc mě těší, když z toho vznikne radost," říká s úsměvem.

Staré věci, druhá chalupa 

V chalupě byste marně hledali nový nábytek. Skoro vše pochází z bazarů, půd a dokonce i ze skládek. "Spoustu nábytku jsme zachránili. Lidé ho chtěli vyhodit, spálit - my jsme mu dali druhou šanci," dodává. Každý kus má na sobě vidět stopy času - a přesně ty dodávají celému místu hloubku. A největší srdcovkou rodiny je starý příborník. "Původní majitel ho vyhrál v soutěži chovatelů holubů. A když to víme, má pro nás tento příborník ještě větší hodnotu," doplňuje.

Dům, který se stále rekonstruuje, nikdy nespí. Rodinu ještě čeká oprava obývací části, vznik zimní zahrady a nově také stavba druhé chalupy - tentokrát pro hosty. I přes všechen ten neustálý pohyb, změny a plány je tahle rodina pevně ukotvená.

Příběh Chalupy uprostřed lesa není hotový a jen tak neskončí - stejně jako samotná rekonstrukce. Ale právě v tom je jeho kouzlo. Pomalu každý den vzniká nová kapitola, nový kout i výrobek z drátu. I když to nebylo snadné, rodina Schmidtových vdechla staré chalupě nový život. A ona jim za to poskytla teplé a láskyplné zázemí. "Domov je pro nás prostor, kam se vždycky rádi vracíme. Tady jsme našli svoje místo," uzavírá Ivana.