Sparta pronikla na první místo, vyhrála čtvrtý zápas v řadě, ale do mistrovské pohody před dvěma lety má pořád ještě daleko.

V Liberci využila toho, že znovu hrála skoro hodinu v početní převaze. Hrát proti oslabenému soupeři je daleko snazší, i když ten hraje doma. Navíc Sparta je proti ostatním z kvalifikace Konferenční ligy rozehranější.

Je však s trenérem Brianem Priskem na dobré cestě, jeho faktor působí. Navázal na svou práci, opět si získal respekt, ale do optimálního stavu je ještě daleko.

Slávistický trenér Jindřich Trpišovský musel už po půlhodině v Jablonci, kdy jeho svěřenci navíc prohrávali, střídat dva stopery.

David Zima byl viditelně zraněný, jestli měl nějaké zdravotní potíže i Igoh Ogbu, nebo nebyl kouč spokojený s jeho výkonem, lze jen spekulovat. Je to obrovský zásah do sestavy a hlavně hodně neobvyklý. Stopeři drží defenzivu a celý tým.

Ale i to dokazuje, že zatím Slavia není v optimální pohodě. Minulou sezonu všechno válcovala, vyhrávat chce nadále. Nakonec v nastavení vydobyla aspoň remízu a nutno zdůraznit, že Douděra to trefil parádně.

Utkání provázala některá diskutovaná rozhodnutí Karla Roučka. Zásadně se k verdiktům nevyjadřuju, jen řeknu, že Rouček je brán jako jeden z našich nejlepších rozhodčích, ale netrefil formu.

Nebyl to jeho zápas. Nemyslím jen držení na jedné či druhé straně (podle komise rozhodčích chybně neodpískal penaltu pro Slavii - pozn. Aktuálně.cz), ale i výstupy směrem k lavičkám.

Je třeba ocenit hru Jablonce, obhájci titulu se postavil směle a předvedl vysokou kvalitu. Poměřil síly s trojící nejlepších týmů z uplynulého ročníku, všechny obral o body.

Trenér Luboš Kozel si posteskl, že jeho tým je schopen se postavit nejlepším, ale ještě nemá sílu náskok udržet. Jeho slova jen podepisuju.

Nikomu nepodlehl, favoritům odolal, opticky to vypadá dobře. Ze třech zápasů bral ovšem jen tři body, otázka je, jestli by nebylo lepší jeden vyhrát a jeden prohrát. Bodově určitě.

V Plzni vyrovnával Jablonec v závěru, velká radost, to se objímáš ještě v úterý. Se Slavií naopak vítězství ztratil, se Spartou to mohlo dopadnout tak i tak.

Ale tady se ukazuje rozdíl mezi dobrými týmy a těmi, které usilují o titul. Takové zápasy musí zvládat.

Opět se střelecky prosadil Jan Chramosta, se čtyřmi góly vede tabulku střelců, skóroval ve třetím utkání za sebou. Sklízí jen pochvalu a obdiv.

Znám ho dobře, hrával jsem ještě proti němu. Honza byl útočníkem, kterému se předpovídala zářná kariéra. Dost ji naplnil, ale mělo z jeho talentu vzejít víc.

Měl jít do zahraničí, hrát delší dobu v mistrovských klubech, zanechat výraznější stopu v nároďáku. Nedokázal to.

Po tým je ovšem v této pohodě nesmírně prospěšný, šance proměňuje, navíc je to skvělý člověk. Jen ať zůstane zdravý a vydrží mu střelecká forma co nejdéle.

Plzni chybí i Kalvach

Plzeň prohrála na Dukle a pořád se rozebírá, jak jí chybí Pavel Šulc. Já k tomu přidávám: i Lukáš Kalvach, bývalý kapitán týmu.

O tom se dá bavit hodiny. Jsou tu dva pohledy: předně ekonomický. Dvě stě padesát milionů korun za jakéhokoli hráče je obrovská suma, ale proti tomu stojí sportovní stránka.

Každý je sice nahraditelný, ale některé typy těžko. Najít vhodného hráče je hodně složité, je třeba zkusit něco jiného, překopat sestavu. Je to zásah, noví hráči se musí s mančaftem sžít, aklimatizovat se.

Proto si vedení klubu musí vyhodnotit, co očekává. Skončili jsme druzí, ovšem příště můžeme spadnout na pátou příčku! Vyplatí se to?

V žádném případě bych však nepodceňoval Duklu. Sice zachránila v baráži proti Vyškovu ligu až na střely ze značky pokutového kopu, ale pod trenérem Petrem Radou se na jaře herně zvedla a lepšila se. A trend pokračuje. Uvidíme, jestli to nezůstane jen u jednoho nečekaného výsledku.

Karviná se v případě vítězství nad Bohemians mohla v průběžném pořadí vyhoupnout na první příčku. Stejně jako předtím doma s nováčkem ze Zlína to nezvládla a podlehla. Dvakrát neuspěla proti hratelnému soupeři. Mluví se o hlavě a něco na tom je.

Něco jiného je sbírat bodíky a k tomu přidávat občas vítězství, něco jiného je pohybovat se v popředí tabulky a potvrzovat své ambice každý týden. Proti komukoli.

Těžké chybu vydýchat

Selhání teplického brankáře Matouše Trmala na Slovácku nebudu hodnotit, nikdy jsem v brance nestál. Jen vím, že pro spoluhráče je to šok. Vedete, blíží se konec zápasu, navíc pak ještě soupeř přidá druhý gól a jedete přes půl republiky domů spráskaní. Naštvání obrovské, nevyjádřitelné.

I když si chybu uvědomuje brankář sám nejlépe, trenér i ostatní spoluhráči by nejraději šli polovinu cesty pěšky a všechno vydýchávali. A hodně těžko. Nejraději by někoho chytili pod krkem. Proto je lepší do kabiny ani nechodit.

Nemá se to hodnotit hned, ale nejprve vychladnout a pak si o tom promluvit. Aby se to už do budoucna nestalo. Na každý bod se mužstvo nadře, najednou je všechno pryč.

Hradec Králové opět dohrával o deseti. Červená karta je osobní odpovědnost, v prvním poločase jde o naprosté selhání. I když zastavujete pronikajícího útočníka, jako liberecký Kayondo, nemá to obhajobu.

I kdyby padl gól, dá se to v plném počtu ještě napravit. A co zvládnete v deseti! Ještě se to dá pochopit v poslední minutě, ale v první půli?

Faul na půlce je pak úplný zkrat. Nepochopitelný, nevysvětlitelný. Navíc se to u Hradce pořád opakuje. Co to je? Groteska, špatný film? Tohle opravdu nejde.

Baník si odložil utkání v Pardubicích, aby se mohl soustředit na kvalifikaci Konferenční ligy se slovinským Celje. Já osobně bych raději hrál, navíc cestování nebylo tak hrozné - vlak do Varšavy, vlak do Vídně, Pardubice jsou docela blízko. Ale každý trenér to vidí jinak. Až výsledek ukáže, jestli to bylo prospěšné.