Z lyží přešel na snowboard, z branky do snowparku a z českých kopců mezi světovou elitu. Dvacetiletý Jakub Hroneš má za sebou sezonu, která potvrdila, že do budoucna může být českým olympijským želízkem ve freestylu.

Ačkoliv létá vzduchem o více než pět otáček, zůstává nohama pevně na zemi.

Do třinácti let závodil na lyžích, snowboard byl jen víkendovým zpestřením. Pak ale přišel zlom.

"Byl jsem s Honzou Zajícem na soustředění v Rejdicích a hned poté jsem jel na mistrovství republiky. Skončil jsem druhý - a došlo mi, že tohle je ono," vzpomínal. "Lyžování mi připadalo pořád stejné. Snowboarding byl hravější, svobodnější."

Rozhodnutí přineslo úspěchy skoro okamžitě. Hroneš vyhrál rakouskou sérii Valley Ralley, stal se seniorským mistrem Česka ve slopestylu a posbíral cenná umístění mezi juniory. Vrcholem mládežnické kariéry bylo zlato a stříbro na Evropském olympijském festivalu ve finském Vuokatti.

A taky první velký symbol - helma Red Bullu. "Ta helma je splněný sen. Ale taky velký závazek a motivace jet dál naplno," řekl.

Letos byl Hroneš ještě o kus dál. Páté místo v Big Airu v Churu, čtvrté v Klagenfurtu, deváté ve slopestylu v Aspenu - všechno proti nejlepším na světě.

Ale ještě větší dojem udělal unikátním trikem, který se dosud nikomu nepovedl. Jako první snowboardista zvládl trojitý backflip z railu - takzvaný Switch Boardslide Switch Triple Underflip 1170.

Technicky extrémně náročný prvek potvrdil, že má nejen odvahu, ale i silné tělo a čistou hlavu. Není divu, že směřuje k sezoně 2025/26 s jasným cílem - zimní olympiáda v Miláně.

Za těmi pár vteřinami letu ale stojí měsíce systematické dřiny. Zima patří sněhu, léto tréninku v posilovně. "Cvičení je základ. Bez silných nohou to nejde. Můj oblíbený cvik? Dřep," prohodil s úsměvem.

Stejnou pozornost věnuje i regeneraci. Pečlivě se rozcvičuje, dbá na spánek i jídlo, používá moderní techniky jako lymfatické kalhoty nebo terapii červeným světlem.

"Nejvíc se bojím, že bych se zranil mimo snowboard. To by mě fakt štvalo," přiznal.

Kromě fyzické přípravy ale řeší i psychiku. "Hlava je u nás devadesát procent úspěchu," řekl naprosto vážně.

Trénuje vizualizace, učí se zvládat trému i závodní tlak. Rituály nemá, ale do každého závodu chce jít s čistým štítem a pocitem, že udělal maximum. Když se spojí fyzička, hlava a ideální podmínky, přicházejí momenty, které mění kariéru.

A když má chvíli volna, hledá rovnováhu jinde. V hudbě a na greenu. Hraje na klavír, flétnu i klarinet. "Hudba mi pomáhá soustředit se, udržet rytmus, zklidnit hlavu," vysvětlil.

A vedle toho chodí na golf. Ne kvůli výhře, ale kvůli koncentraci. "Golf je na hlavu, posilovna na tělo. Navíc mě hrát golf baví - i když by to do mě asi nikdo neřekl," zasmál se.

Volný čas tráví i studiem. Na University of New York in Prague se věnuje byznysu. Škola je pro něj vítané zpestření a mentální přepínač. "Škola mě baví. Je to jiný typ soustředění - na chvíli si dám klid od snowboardu a pak se na něj zase o to víc těším," dodal.

Doma je stále hlavně ve Špindlerově Mlýně. Rád vyráží na kolo, do lesa nebo na hřeben. V pohybu byl odjakživa - celá jeho rodina sportuje.

Ačkoliv se jeho život točí naplno, působí vyrovnaně, přirozeně a s nadhledem. I to z něj dělá tvář, která má šanci prorazit nejen triky, ale i přístupem.