Oba chtěli vykročit za mistrovskou korunou dvěma výhrami, ovšem v reálu se museli spokojit jen se čtyřmi body. Důležitější zpráva ale je, že v Edenu i na Letné má hra do ideálu, který by mohl obstát v Lize mistrů či v Konferenční lize, daleko. Sparťanům to už názorně ukázala ostudná porážka v Kazachstánu.

"Už po prvním kole s Hradcem Králové jsem říkal, že ještě zdaleka nemáme takový rytmus, který potřebujeme. Nemáme motory, na které jsme zvyklí. Bude nás to provázet ještě takových deset, čtrnáct dnů," upozornil Jindřich Trpišovský po vítězství 2:0 nad Bohemians.

"Boleslav chodila do protiútoků snadněji, než bychom chtěli, ale jinak jsem viděl velký progres," konstatoval Brian Priske po výhře "last minute" 3:2 nad Mladou Boleslaví.

Oba trenéři určitě dobře vědí, že nutných oprav ve hře je více. My se teď zaměříme na dva křiklavé nedostatky, při kterých si mohou slávisté se sparťany podat ruce.

Ten první? Nebezpečí po vlastních standardních situacích.

Trenérský doyen Ladislav Škorpil opakoval s pověstným nadhledem týmům, které vedl: "Když budeme mít roh nebo přímý kop, hlavně bacha na to, aby z toho nepadl gól do naší sítě."

Pokud sledoval úvodní zápasy hráčů v rudých a v červenobílých dresech, určitě si na to vzpomněl. Sparťané si v Aktobe řekli o druhou facku po autovém vhazování u soupeřovy šestnáctky. Slávisté měli inkasovat krátce po přímém kopu na polovině útočné poloviny Bohemians.

Nejprve se vraťme do finiše utkání v Kazachstánu.

Letenští si vybojovali výhodu autového vhazování. Míč si vzal Lukáš Sadílek, specialista na dlouhé auty do vápna. Do domácího pokutového území se nahrnulo sedm sparťanů, které bránilo devět hostitelů.

Území za hranicí šestnáctky Aktobe jistil tandem Ryneš, Preciado. Jenže provedl to prachbídně. První odražený míč Ryneš sice zachytil a jeho zblokovanou střelu zase sebral Preciado, ale centr ekvádorského čertíka se dostal k protivníkovi a bylo zle.

Proč? To sami vidíte na snímku.

Dlouhá přihrávka na polovinu hřiště našla jednoho z domácích borců za Rynešovými zády. Druhý byl těsně pod ním a za Preciadem. Aktobe se tak jednoduše ocitlo v přečíslení dva na jednoho, čímž nepohrdlo.

"Nevšiml jsem si, že je hráč ještě za mnou," kál se pak Ryneš. Nebyl v tom však sám, prevence směrem k Vindahlově bráně selhala celkově.

Střih do vršovického Ďolíčku. Tam měli slávisté k dispozici trestný kop zhruba čtyřicet metrů od brány Klokanů. Trojice Sadílek, Kušej, Provod ho chytře rozehrála nakrátko, neboť využila toho, že domácí poslali před balon jen dva hráče. Takže pustili favorita dobrovolně do přečíslení.

Provod se tak záhy prodral k brankové čáře, odkud poslal zpětný centr do oblasti penaltového puntíku. V tu chvíli se nacházelo sedm hostí v šestnáctce Bohemians a posledními slávisty byli Zmrzlý s Michalem Sadílkem stojící asi dva metry před vápnem.

Slavia tedy měla dostatek munice na to, aby vstřelila gól nebo aby v horším případě uťala kontr hned v zárodku. Nic z toho však nenastalo. Takže Hůlka odkopl balon k půlící čáře a vy si na obrázku můžete připomenout, co se dělo poté.

Zmrzlý měl k míči blíže, jenže nepokryl si ho tělem a nechal se naivně předběhnout Drchalem. A protože Sadílek nejdříve běžel od Zmrzlého a ne k němu na pomoc, útočník Bohemians pádil sám na brankáře Staňka, kterého obešel

Naštěstí pro Trpišovského celek pak minul prázdnou bránu z pozice, jejíž xG činilo 0,94, což značí jasný gól.

Přejděme ke druhé společné bolístce pražských S: špatnému zónovému bránění.

Začneme zase u Sparty, konkrétně u situace při rychlém protiútoku Mladé Boleslavi tři na tři. Pomiňme, že Letenští by měli být postaveni tak, aby tenhle kontr neumožnili, že Haraslín jen vyklusával zpátky, i když byl na hřišti v tu dobu necelých dvacet minut a že Ryneš šel do skluzu, i když neměl, což dělá opakovaně.

Přesto se dalo vyložené brankové příležitosti ve finále zabránit, což dokumentuje screen. Ten obnažuje nefunkční spolupráci mezi trojicí stoperů. Kdyby fungovala, Uchenna by nemířil do středu, kde doutnající požár hasil Zelený, ale do strany k nigerijskému krajanovi Solomonovi. Takhle boleslavské křídlo mohlo v pohodě napřáhnout k bližší tyči a jen Vindahlův bravurní zákrok uchránil sparťany od pohromy.

V Edenu se slávističtí zadáci chovali jako přes kopírák v akci, z níž hradecký Sojka poslal hosty do vedení. Předehrou byl aut ne aut, po kterém mazáci Bořil, Holeš i Ogbu dětinsky zvedli ruce nad hlavu, aby rozhodčím naznačili, že mají pískat, a přestali na chviličku hrát.

Před Sojkou rázem ležela volná dálnice ke Staňkově bráně. I tak se dalo ještě katastrofu z pohledu domácích zachránit nebo alespoň hradeckému střelci koncovku ztížit. Ale Ogbu běžel nepochopitelně hlídat soupeře na zadní tyči, kam už také spěchal Bořil. Místo toho měl šturmovat blíže k Sojkovi, aby mu zúžil prostor pro zakončení. Viz poslední snímek.

Jak je možné, že tak neučinil? Jedním z důvodů by mohla být celoplošná obrana jeden na jednoho, kterou Slavia pod Trpišovským většinou praktikuje. Tím se mohou ztrácet automatismy správného zajišťování v rámci zónového bránění.

Ale to ponechme na trenérech ve Slavii, Spartě a jejich početných štábech vyzbrojených specialisty na standardní situace, defenzivu i ofenzivu. Musejí se činit, protože soupeři v české lize sice i větší nedotaženosti nepotrestají, ale sokové na evropské pohárové scéně sebemenší zaváhání mlčky nepřecházejí.

Červenobílým dopřává přímý postup do základní fáze Ligy mistrů ještě čas na vygumování vykřičníků, sparťané tenhle luxus nemají.

A neměli by zapomínat ani na to, že Boleslav je větší část zápasu přehrávala modernějším způsobem hry.