Kategorie zpráv

Holka z vesnice na hokejovém vrcholu. Vrací se i k českému MS: Kritika byla směšná

Holka z vesnice na hokejovém vrcholu. Vrací se i k českému MS: Kritika byla směšná; Zdroj foto: Steven Garcia / Zuma Press / Profimedia

Šestadvacetiletá útočnice byla ve finále PWHL (Professional Women's Hockey League) na ledě přímo u rozhodujících momentů.

Minnesota třemi výhrami v prodloužení otočila sérii proti Ottawě a spolu s Hymlárovou zvedala trofej Walter Cup nad hlavu i další česká útočnice Denisa Křížová.

Vítězné trefy Minnesoty, která titul ve druhé sezoně PWHL obhájila, padly v zápasech číslo tři a čtyři vždy po asistencích Hymlárové. Ta se v play off ze čtvrté formace vůbec rozjela - v osmi utkáních zaznamenala pět bodů za gól a čtyři nahrávky.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz se vrátila i k dubnovému mistrovství světa hokejistek v Českých Budějovicích. Šampionát se zapsal do historie parádním rekordem v návštěvnosti, ale pro Češky měl hořký konec v podobě ztraceného utkání o bronz proti Finsku.

Proběhla vám po triumfu v PWHL hlavou vaše hokejová cesta?

Jasně, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by se mi tohle mohlo povést. Dostat se sem takhle z malé vesnice, to je krásný úspěch. Vyhrát PWHL je nejvíc, čeho jde na klubové úrovni dosáhnout. Hrozně si toho cením.

Rozhodující duel finále na konci května sledovalo v Minnesotě více než 11 tisíc fanoušků. Jaký to byl zážitek?

Skvělý! Minnesota je hokejový stát, lidé tady hokejem žijí. Pro mě je to změna, protože na univerzitě na nás tolik lidí samozřejmě nechodilo. 500 nebo 11 tisíc, to je rozdíl. Jsem ráda, že si fanoušci našli na finále cestu, přestože se to termínově křížilo se zápasy Minnesoty Timberwolves v basketbalové NBA. Nakonec jsme vyhrály pohár před našimi fanoušky, byl to náš cíl.

Plnou halu jste zažila v dubnu na MS v Česku, velký divácký zájem zažíváte i v Americe. Celkově je to pro ženský hokej změna, viďte?

Zrovna jsme se o tom bavili doma s rodiči. Taťka chodil na hokej, kde nebyli žádní lidé. Teď si zapnou televizi a vidí tam 11 tisíc diváků. Ano, v tomhle se ženský hokej každým rokem posouvá. Je hezké to zažívat.

Teď už jste doma v Česku, ale jak jste si v Minnesotě užila oslavy?

Prvních pět dní moc spánku nebylo, to musím říct. (smích) Bylo to velké, protože takové věci se nevyhrávají každý rok. Navíc liga se rozšiřuje, v rámci "expansion draftu" nám odchází spoluhráčky. O to více si titulu ceníme. Slavily jsme v baru, pak jsme šly s pohárem přes město. Na stadionu jsme se fotily a bavily s fanoušky, podepisovaly jsme se jim. Bylo to fajn.

Na mnoha fotkách máte se spoluhráčkami takové zvláštní brýle. To bylo na ochranu očí před šampaňským?

(smích) Tohle mi říkala i mamka, asi to mělo dvojí účinek. Spíš to bylo na ty fotky, aby vypadaly dobře, ale i proti šampaňskému brýle pomohly.

Už víte, kdy přivezete Walter Cup do svých Otic u Opavy? Je to tak, že po vzoru Stanley Cupu i tato trofej putuje po světě, že ano?

Je to tak, Denisa po loňském triumfu pohár měla, takže tohle je věc, na kterou se už od vyhraného finále těším. Snad to vyjde někdy v létě, uvažovala jsem o červenci, ale o pohár je samozřejmě velký zájem. Každý ho chce mít doma.

Vy jste byla v týmu první sezonu, ale Minnesota vyhrála soutěž už vloni. Co pro ni znamená, že trofej obhájila?

Je to obrovský úspěch, který jde za trenérským týmem a naší generální manažerkou. Liga se hraje druhým rokem a dvakrát ji vyhrála Minnesota. Přitom když jsem se vrátila z MS, tři kola před koncem základní části jsme neměly play off jisté. Věděly jsme, že musíme třikrát vyhrát a hned první zápas proti New Yorku jsme nezvládly. Další dvě výhry nás nakonec do play off těsně dostaly. Podobně to měly holky i vloni a došly až k poháru, asi to má něco do sebe.

Hrajete ve stejné hale jako mužský tým Minnesota Wild v NHL. Jak se vám v takovém zázemí líbí?

Je to krásná hala, je vidět, že se tam hraje NHL. Jsme rády, že s námi halu takhle sdílejí, nemůžeme si stěžovat. S hráči Wild se potkáváme, je to příjemné.

Česko mělo ve finále pětinásobné zastoupení. Proti vám a Křížové stály za Ottawu reprezentantky Aneta Tejralová, Tereza Vanišová a Kateřina Mrázová. Navíc je vedla vaše trenérka z národního týmu Carla MacLeodová. Jaké to bylo?

Svým způsobem zvláštní, ale když jsem na ledě, tak vůbec nevnímám, kdo stojí proti mně. Jestli je tam třeba Aneta, nebo ne. Hrajete stejně, i když tam máte spoluhráčky z reprezentace. Navíc zrovna s Anetou se na ledě kočkujeme celý rok, byla sranda ji zase potkat.

Jak zpětně vzpomínáte na dubnové domácí MS? Vstřelila jste tam první gól českého týmu, pak jste si užívaly obrovské podpory.

Hrát doma, to byl jeden ze snů, který jsme měly snad všechny české holky. To, že byly všechny naše zápasy vyprodané a fanoušci tak skvěle fandili, to byl pro český ženský hokej vrchol. Pro nás hráčky obrovské zadostiučinění. Já objíždím šampionáty od roku 2015 a na některých turnajích nepřišli skoro žádní lidé. V Česku bylo plno i na další zápasy kromě těch našich. Úžasné.

Teď už drží Češi návštěvnické rekordy na MS mužů, žen i parahokejistů. Dokázali, že jsou hokejoví "blázni"?

Jsme takový velký hokejový národ. Často padá ta otázka, jestli hokejový, nebo fotbalový. Ale myslím, že i tohle naše mistrovství odpovědělo, že jsme hokejový národ.

Jak se s odstupem díváte na zklamání ze zápasu o bronz, který jste s reprezentací ztratily a skončily čtvrté?

Pořád je to zklamání, ale když se podívám, kde jsme byly před pěti lety a kde jsme teď, tak je to úspěch. Samozřejmě jsme chtěly více, chtěly jsme vyhrát medaili pro naše fanoušky. Je to sport, někdo musí prohrát a nám se to bohužel nepovedlo.

Mrzelo to hlavně pro to, že jste proti Finsku vedly už 3:0?

No, když se obecně podíváte na hokej, vést můžete i 5:0 a dá se prohrát. To se stane v NHL, stane se to všude. Bohužel.

Asistent trenérky MacLeodové Dušan Andrašovský mluvil po turnaji o tom, že vás obrovský zájem diváků možná zaskočil, trochu dostal pod tlak. Mohlo to sehrát roli?

Tenhle problém v tom podle mě nebyl. Prostě jsme prohrály zápas o třetí místo a svést to na fanoušky mi nepřijde jako nejlepší věc. Taky jsem slyšela, že jsme to nezvládly fyzicky, což mi taky nepřipadá správné. Zkrátka prohrát se může, nevím, co bych v tom dál hledala. Už se k tomu nechci úplně vracet.

Ten větší zájem o ženský hokej je spojený i s větší kritikou po neúspěchu. Je to také něco nového, s čím jste se musely srovnat?

Přiznám se, že moc pozornosti jsem tomu nevěnovala, ale viděla jsem, že se k tomu někteří lidé vyjadřovali. Připadá mi až směšné, že jsme skončily čtvrté a snesla se na nás kritika, kdežto chlapi, kteří se na MS nedostali ani přes čtvrtfinále, byli chváleni. Člověk se musí někdy pozastavit nad tím, že být čtvrtý na světě je docela úspěch. Ale nevím…

Mluvilo se o tom, že PWHL možná v příštích letech nebude zastavovat soutěž kvůli mistrovství světa a nebude uvolňovat hráčky. Máte v tomto ohledu nějaké nové zprávy?

Vůbec nevím, jak tohle bude. Ráda na MS jezdím, to určitě, ale v následující sezoně je tam i olympiáda. Takže přerušit ligu kvůli ní a pak ještě kvůli MS, myslím si, že to spíše nepovolí.

Na začátku rozhovoru jste mluvila o rozšíření zámořské ligy, nově ji bude hrát osm týmů místo šesti. Jak to berete? 

Určitě pozitivně. Liga se rozšíří na západní pobřeží do Vancouveru a Seattlu, kde byla skvělá atmosféra už při zápasech "tour", které tam PWHL hrála na ukázku. Těšíme se.

Mohla byste tam v rámci "expansion draftu" odejít také vy, přestože máte v Minnesotě platnou smlouvu?

Teoreticky ano, ale co vím od agenta, já to nejspíš nebudu. Už víme, že nám odchází dvě kanadské obránkyně Claire Thompsonová a Sophie Jaquesová, naši dva nejlepší beci. Teď čekáme, koho nám ještě Vancouver se Seattlem vezmou.