Když se řekne sběr hub, většina Čechů si vybaví hřiby, bedly či lišky. Přitom právě holubinky, nenápadné a pestře zbarvené houby, jsou často  neprávem přehlížené. Přestože mají mezi mykology vynikající pověst. "Holubinky jsou nádherné houby, které rostou od začátku léta až do podzimu. Typicky jsou letní, ale některé druhy najdete i později v sezoně," říká mykolog Jan Borovička.

Jsou blízkými příbuznými ryzců a od jiných hub se výrazně liší svou strukturou - jejich dužnina je tvořena kulovitými buňkami, nikoliv vláknitými. A to je výhoda, která není mezi ostatními druhy běžná - dají se jednoduše laicky rozpoznat.

Jak poznáte holubinku?

Holubinky bezpečně poznáte jednoduchým testem: zaryjte nehet či nožík do třeně (nohy) houby. Pokud se dužnina netřepí a neláme se do vláken, ale místo toho se čistě odloupne jako dužina zralého jablka, máte v ruce holubinku nebo jejího příbuzného ryzce. Rozlišení mezi ryzcem a holubinkou je také snadné - ryzec po poranění roní mléčnou tekutinu, holubinka nikoli. Jamile tímto způsobem poznáme, že se jedná o holubinku, před vložením do košíku uděláme ještě jeden test, a to ochutnání. Zde ještě dlužno dodat, že řídit se barvou nedává velký smysl.

Barva klobouku holubinek bývá pestrá a proměnlivá, od výrazně červených přes zelenkavé a hnědé odstíny až po téměř modré. "Barva u holubinek není klíčová, protože některé druhy mohou vypadat velmi podobně," upozorňuje Borovička. Přestože jejich barevná variabilita může na první pohled odradit, není třeba se obávat. Žádná holubinka v Česku není smrtelně jedovatá.

Ochutnávkový test přímo v lese

Existuje jednoduchá pomůcka pro ověření jedlosti holubinky přímo v lese: stačí ochutnat kousek lupenu nebo klidně části klobouku. "Když ochutnáte malý kousek holubinky a nepálí vás, nebo je její chuť příjemná, máte jedlý druh. Pokud vás začne pálit výrazně, houbu raději odložte," vysvětluje mykolog.

Některé druhy, například holubinka prunátná, začnou pálit až po několika sekundách. Chuťový test je však zcela bezpečný, malý kousek houby nikomu neublíží, akorát buďte připraveni, že u některých druhů může být pálivost na jazyku podobná chilli papričkám.

Typickými zástupci jedlých holubinek v Česku jsou například holubinka namodralá, mandlová nebo hříbková (kolčaví). Ta poslední připomíná svým hnědým kloboukem hříbek a najdete ji hlavně ve vyšších polohách, typicky na Šumavě, v Krkonoších a podobných lokalitách. "Často ji houbaři přehlédnou, protože ji někdo omylem zaměnil s hřibem a pak zjistil, že má lupeny a vyhodí jí. To je velká škoda, protože je velmi dobrá," říká Borovička.

I když některé holubinky mohou mírně pálit, jako například holubinka jahodová či doupňáková, jejich pálení při tepelné úpravě rychle mizí. Tyto houby jsou výborné zejména do smaženic a dalších pokrmů připravovaných za čerstva. Pokud ale nejste odborníci, stačí se řídit pravidlem o chuti, a i mírně palčivé houby nechat v lese.

Holubinky mají navíc výhodu v tom, že neakumulují toxické látky z okolního prostředí, což z nich dělá ideální volbu pro každého, kdo si chce z lesa přinést zdravý úlovek.

Vzácné a zajímavé druhy holubinek

Mezi méně známé, ale zajímavé druhy holubinek patří například holubinka révová s výrazně proměnlivou barvou klobouku, nebo holubinka sličná, která má krásný červený klobouk a chutná nahořkle až mentolově. "Sličná holubinka vám rozhodně neuškodí, ale její nahořklá chuť většinu lidí nepotěší," směje se Borovička.

Je tedy na čase přestat holubinky přehlížet a obohatit svůj houbařský košík o tyto skryté poklady českých lesů. "Holubinky si zaslouží pozornost nejen pro svou bezpečnost, ale i pro svou jedinečnou chuť a pestrost," uzavírá Jan Borovička.