"Už od prvního dne bylo všem jasné, že je to hvězda. Od chvíle, kdy si obul brusle, byl lepší než ostatní. Předtím jsme viděli Waynea Gretzkého. Ten na sobě musel pracovat. Jeho hra byla založená na tom, že všechny přechytračí. To Fogarty svou hrou všechny celkově předčil. Je to jako srovnávat Volkswagen s Corvettou."

Vyjít ze srovnání s nejlepším hokejistou všech dob jako lepší "bourák", to chce pořádnou dávku talentu. Citace pochází od mládežnického trenéra Boba Coynea, jemuž jakožto rodáci z ontarijského Brantfordu prošli pod rukama oba hráči.

Dělilo je zhruba osm let. V době, kdy Gretzky už běžně ohromoval NHL dvousetbodovými sezonami, stál Fogarty na prahu juniorského hokeje. A nadále potvrzoval výjimečnost.

"Nemohli jste z něj spustit oči. Na některých zápasech ho sledovalo 30 nebo 40 skautů. Nemohli uvěřit tomu, jak čte hru, jak ovládá puk. Byl dvě přihrávky před ostatními. Působilo to až nadpřirozeně. Tohle vidíte jen párkrát za život," vzpomínal Ken Slater, který coby generální manažer Kingstonu udělal z Fogartyho v roce 1985 jedničku draftu elitní juniorky OHL.

Na mnohem sledovanější draft NHL šel Kanaďan o dva roky později jako nejproduktivnější obránce ligy. 

Zamířil do Quebecu, který si v prvním kole vybral ještě jistého Joea Sakica. Centra, který klub po přestěhování do Colorada dovedl jako kapitán ke dvěma Stanley Cupům. 

Zajímavé na tom je, že prioritou Quebecu byl Fogarty. Celkově šel na řadu devátý, o šest míst před Sakicem.

S ohledem na dřívější citace může zarazit, že Fogarty neobsadil ještě vyšší pozici. Mělo to ale důvod. Mezi kluby se proslýchalo, že mimo mantinely nevede zrovna spořádaný život.

Poprvé se opil ve 14 letech před středoškolským plesem. To by se ještě dalo označit jako vcelku obvyklá klukovina. V juniorské kabině plné starších hráčů ale podobných incidentů přibývalo. Až se z toho stal dlouhodobý problém.

Nadpozemská sezona

Navzdory pochybné životosprávě však dokázal ve druhé sezoně po draftu, své rozlučkové s OHL, vyprodukovat skoro až neuvěřitelná čísla.

V 60 zápasech základní části nasbíral 155 bodů (47+108) a jako obránce vyhrál ligovou produktivitu. Další bek v pořadí nebyl ani na půlce tohoto zápisu a celkově obsadil 40. místo.

Fogartyho sezonnímu průměru 2,58 bodu na zápas se v celé historii OHL žádný zadák ani nepřiblížil. Stejně tak ve zbylých kanadských juniorkách první jakosti QMJHL a WHL.

Časopis The Hockey News tehdy zařadil Fogartyho mezi "25 lidí, které byste měli znát". Superproduktivní zadák měl prý spolu se švédským centrem Matsem Sundinem nebo americkým brankářem Mikem Dunhamem formovat NHL 90. let.

Nestalo se.

Fogarty sice zdařile podporoval útok i mezi hokejovou smetánkou, ale také ve velkém pil. Ve druhé sezoně za Quebec stihl během několika týdnů vstřelit hattrick Buffalu, podepsat novou smlouvu na tři roky a… nastoupit do léčebny pro závislé. Přímo v rozjetém ročníku v pouhých 21 letech.

Vrátil se až na závěr základní části. Výmluvné je, že i když celkově stihl jen 45 z 80 zápasů, s 31 body (9+22) byl nejproduktivnějším obráncem týmu.

"Bryan Fogarty dokázal v opilosti bruslit rychleji, střílet tvrději a přihrávat přesněji než my ostatní za střízliva," prohlásil Sundin, tehdy největší hvězda Quebecu po Sakicovi.

Tragický konec

Fogarty pak rozjel za Nordiques další nadějnou sezonu, ale ještě před jejím koncem, na jaře 1992, odešel výměnou do Pittsburghu. A navzdory práci s psychologem bylo čím dál jasnější, že obří potenciál nikdy nenaplní.

Následovaly totiž další a další štace, později třeba i italský Milán. Fogarty kvůli osobním problémům nikde nevydržel dlouhodobě. Kariéru ukončil v roce 2001.

Pouhý rok nato zemřel v důsledku kardiomegalie, tedy zvětšeného srdce. Spolu s manželčiným strýcem se vydal za potápěním do přímořského města Myrtle Beach v Jižní Karolíně. První den ale strávili popíjením v baru. Ráno už se Fogarty nevzbudil. Bylo mu 32 let.

"Měl tolik talentu, tolik toho uměl, ale všechno to přišlo vniveč," posteskl si pro deník The Globe and Mail Fogartyho spoluhráč z juniorky Keith Primeau, který to v NHL dotáhl na uznávaného centra.

"Činy mimo led ho stály miliony dolarů," pokračoval o někdejším parťákovi. "Pořád jsem čekal, kdy se v NHL rozzáří. Fandil jsem mu, protože jsem chtěl vidět, jak si povede proti těm nejlepším. Měl tolik talentu. Na jeho úrovni bylo jen několik málo hráčů."

Otázkou je, zda se Fogarty pro profesionální hokej vlastně hodil. Ne že by byl nezkrotitelným bohémem, spíš těžko snášel tlak. Podle nejbližších zaháněl pitím úzkosti. Tím si ale dlouhodobě ještě přitížil.

Proslulý funkcionář Detroitu Jim Devellano tušil už před draftem NHL 1987, že Fogarty potenciál nenaplní. Tehdy ho jako generální manažer klubu vzal se svými kolegy na oběd.

"Chtěli jsme zjistit, co je to za kluka. A netrvalo mi ani pět minut, abych poznal, že to není někdo, koho bychom draftovali. Neustále klepal vidličkou do stolu. Bylo mi jasné, že je to hrozně nervózní kluk," vzpomínal Devellano.