Melissa Doiová

Manažerka finanční společnosti Melissa Doiová pracovala ve chvíli nárazu na 83. patře jižní věže. Krátce po deváté hodině dopoledne se dovolala na tísňovou linku: "Svatá Marie, matko Boží, nikdo tu ještě není a celé patro je pohlceno ohněm. Ležíme na zemi, nemůžeme dýchat a je strašně horko," volala zoufale. Po čtyřech minutách na lince se zeptala:

"Já umřu, že?"
Operátorka se snažila vyděšenou ženu uklidnit: "Ne, ne, ne."
Melissa zopakovala: "Já umřu…"
Operátorka ji povzbudila: "Paní, modlete se."
"Bože, je takové horko… Hořím," zněla poslední slova, než linka ztichla.

Jim Gartenberg

Úspěšný realitní manažer se ráno 11. září 2001 vypravil do své kanceláře v severní věži, aby si vyklidil stůl: čekala ho nová práce. Ve chvíli, kdy do budovy narazil let American Airlines Flight 11, byl o několik pater výš. Příběh Jima Gartenberga a dalších obětí teroristického útoku popsal před časem The Independent.

Gartenberg okamžitě zavolal své manželce Jill. Naneštěstí se mu nepodařilo ji zastihnout, a tak zavolal alespoň svému příteli Adamovi Goldmanovi.
"Adame, na patře je požár. Jsem uvězněný, nemohu ven. Bojím se, dostaň mě odsud," popisoval Gartenberg. Goldman, který sledoval hořící věž v televizi, později vzpomínal: "Tělo se mi třáslo, když jsem si uvědomil, co musel Jim prožívat."

Gartenberg poté volal do své firmy HR manažerce Margaret Luberdové:
"Jsem uvězněný ve své kanceláři, dveře jsou zablokované troskami," řekl.
Manažerka následně kontaktovala hasiče a snažila se muže uklidnit. "Přijdou pro tebe, Jime," slibovala mu žena do telefonu. Nakonec se ještě Gartenberg dovolal manželce Jill: "Miluji tě. Miluji naši dceru Nicole," řekl jí. Jill byla tehdy ve třetím měsíci těhotenství, čekala druhé dítě. Svému muži odpověděla: "Já tě také miluji."

Orio Palmer

Zástupce velitele newyorských hasičů Orio Palmer byl mezi prvními, kdo vběhli do věží. Opravil výtah, vyvezl se s kolegy do 41. patra a poté stoupal pěšky až k místu nárazu. Ženatý otec tří dětí vedl tým hasičů do zasažené oblasti na 78. patře, přičemž zbývajících 37 pater zdolal s 23kilogramovým hasičským vybavením na zádech. Během toho neustále přes vysílačku informoval velitelské středisko o tom, co vidí.

"Vidím několik desítek zraněných a mrtvých… přeživší spěchají dolů, ujišťuji je, že vše zvládneme." Jeho manželka Debbie později vzpomínala: "Neslyšela jsem v jeho hlase strach ani paniku. Jen klid a odhodlání."

Podle zprávy Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy se Palmerovi a jeho kolegům podařilo zachránit lidi uvězněné ve výtahu jen několik sekund předtím, než se věž v 9:59 zhroutila.

CeeCee Lylesová

Třiatřicetiletá letuška CeeCee Lylesová byla na palubě letu United Airlines 93. Poté co únosci pronikli do kokpitu a pobodali několik cestujících, zavolala svému manželovi Lornemu z mobilního telefonu ze zadní části letadla.

S Lornem se seznámili při práci - oba byli policisté ve Fort Pierce na Floridě. Když se v květnu 2000 vzali, přinesli si do manželství každý dvě děti z předchozích vztahů. Po šesti letech služby u policie se CeeCee rozhodla splnit si svůj sen a v říjnu 2000 nastoupila jako letuška.

Když se jí zpočátku nedařilo Lorneho zastihnout, nechala mu hlasovou zprávu: "Ahoj miláčku, musíš mě teď dobře poslouchat. Jsem v letadle, které bylo uneseno. Volám přímo z paluby. Chtěla jsem ti říct, že tě miluju. Prosím, řekni mým dětem, že je moc miluju a že je mi to líto. Nevím, co říct. Jsou tu tři chlapi, unesli letadlo. Otočili jsme to a slyšela jsem, že jiná letadla narazila do Světového obchodního centra. Doufám, že ještě uvidím tvůj obličej. Miluju tě."

O pár minut později zavolala znovu - a tentokrát to její manžel zvedl. Lorne později v roce 2018 řekl agentuře Associated Press, že se spolu po telefonu modlili. "Řekni klukům, že je miluju. Teď se na to chystáme," řekla mu - pravděpodobně s odkazem na to, že se cestující a posádka rozhodli prorazit dveře do kokpitu a zabránit teroristům v dosažení cíle. "Už to začíná," dodala.

Její poslední hovor proběhl po 9:28 ráno. Letadlo se zřítilo v 10:03 do pole v okrese Somerset v Pensylvánii, východně od Pittsburghu.

Bryan Sweeney

Bývalý pilot amerického námořnictva Bryan Sweeney zavolal své ženě Julie Sweeneyové Rothové z paluby letu United 175, který ráno 11. září odstartoval z Bostonu do Los Angeles.

Julie, která pracovala jako učitelka, byla toho dne ve škole, když ji kolegové odvedli ze třídy, aby jí sdělili, že její manžel je na palubě letadla, které bylo uneseno. Když se vrátila domů, našla na záznamníku vzkaz, který jí Bryan zanechal pomocí palubního telefonu zabudovaného v sedadle. "Jules, tady Bryan. Poslouchej - jsem v letadle, které bylo uneseno. Pokud to nedopadne dobře - a nevypadá to dobře - chci, abys věděla, že tě naprosto miluju. Chci, abys žila naplno, abys dělala, co tě těší. To samé platí pro moje rodiče a všechny ostatní. Prostě tě úplně miluju. Uvidíme se, až tam dorazíš."

Tento vzkaz zanechal Bryan své ženě krátce předtím, než letadlo narazilo do jižní věže Světového obchodního centra v New Yorku.

V rozhovoru pro 9/11 Memorial & Museum Julie později řekla, že když vzkaz slyšela poprvé, napadlo ji jen jediné: "To byl prostě celý Bryan."

Hlasy, které zůstaly

Nahrávky obětí i záchranářů se staly důležitým materiálem pro vyšetřovatele události. Především jsou ale připomínkou obyčejných lidí, kteří v posledních chvílích mysleli na své blízké. Jejich slova - "Miluju tě", "Neboj se" nebo "Mám strach" - znějí i po čtyřiadvaceti letech. A dokazují, že tváří v tvář barbarství dokáže lidskost zaznít nejhlasitěji.