Maláčová v době vládního angažmá lidsky i profesně převyšovala nejen Alenu Schillerovou, s níž se často střetávala, a Andreje Babiše, ale kohokoli z koaličního ANO. To, že byla nenáviděna jako "Venezuela", bylo dáno přehnaně silným rozdělením společnosti a svůdnou anonymitou sociálních sítí. To, co prosazovala, v podstatě byla běžná levicová politika.

Mýlil jsem se. SOCDEM se po volně nové předsedkyně nesjednotila, nedostala novou energii, nedokáže k sobě přilákat dostatek nových levicových voličů. Na veřejnosti jsou vidět v podstatě jen dva členové. Maláčová se ve vedení spojila s Lubomírem Zaorálkem, jehož samostatná vystoupení jsou často doslova extrémní. Je to hustá dvojka, která odrazuje i toho, kdo by si přál, aby tato země měla silnou sociální demokracii.

Ze strany nyní odcházejí dlouholetí členové, kteří v jejích řadách hodně odpracovali, například Karel Machovec, Václav Votava a Jiří Dienstbier. Následují tak vlnu, která odešla po loňském sjezdu - Petru Buzkovou, Tomáše Petříčka, Jakuba Landovského, letos na jaře i Libora Roučka. Odchod oznámil i poslední senátor za SOCDEM Petr Vícha. O odchodech členů, kteří nebyli celostátními tvářemi, se mnohdy ani nedozvíme.

Jana Maláčová zničila šanci SOCDEM dostat se do sněmovny vážně míněnými námluvami s hnutím Stačilo! Paradoxně - kdyby o koalici jednala s KSČM, bylo by to velmi odpudivé, ale méně než tato šaráda. Stačilo! není levicové uskupení, ale byznys několika lidí s vysloveně extrémistickými postoji. Rozumní členové před tím vážně varovali, například Vladimír Špidla.

Koalice nebude, ale vážně se mluví o zařazení několika členů SOCDEM na čelní místa kandidátek Stačilo! Maláčová a Zaorálek tam budou vedle lidí, kteří popírají podstatu ruské agrese na Ukrajinu, adorují Putinův režim jako něco, čeho se není třeba obávat, chtějí oslabit obranyschopnost státu, udržují styky s nejhoršími režimy současného světa.

Jestli k tomu skutečně dojde, nebude to spojení levice, po němž Maláčová volá, ale zrada strany a jejích dosavadních voličů. Jana Maláčová je nyní označována za nového Zdeňka Fierlingera. Ten je právem titulován jako zrádce, který po únoru 1948 předal sociální demokracii komunistům. Náš stát však zradil už za války, kdy jako velvyslanec exilové vlády v Sovětském svazu jednal ve prospěch Stalina a Gottwalda na úkor prezidenta Beneše. Poté jako premiér napomáhal komunistům k převzetí moci v osvobozeném Československu.

Jen málo organizací má s komunisty tak špatnou historickou zkušenost jako právě sociální demokracie. Žádná ze současných politických stran by před nimi neměla varovat víc, už kvůli otřesným vzpomínkám z rodin poválečných členů.

Maláčová tato historická fakta ignoruje a je ochotna se spojit s tím nejhorším, co se na české politické scéně pohybuje. Zcela logicky tak čelí také obvinění, že preferuje vlastní mandát ve sněmovně před čestným přežitím strany, která v české historii sehrála mimořádně zásadní roli.

Přiznávám se. Mýlil jsem se také 6. listopadu 2024, když jsem v komentáři pro Hospodářské noviny napsal toto: "Kdo živí emoce, může uspět. Pro voliče zajímajícího se o fakta to je málo, je však v menšině. Přesto je podle mě v porovnání s Andrejem Babišem a Kateřinou Konečnou Jana Maláčová přijatelnou volbou pro opozičního voliče. Převyšuje je lidsky i kompetencí."

Bohužel to už není pravda. Jana Maláčová klesla na úroveň Kateřiny Konečné. SOCDEM jako partaj na to v podzimních volbách doplatí. Stane se definitivně bezvýznamným seskupením.