Příběh jednoho člověka, který opustil návyk každodenní sprchy, rozpoutal podle BBC zajímavou debatu.

Během pandemie, kdy pracoval z domova, se kvůli pohodlí i nové lásce s jinými hygienickými zvyky rozhodl změnit svou rutinu: pokud necvičí, sprchuje se nyní jen zhruba třikrát týdně. Někteří jeho přátelé jdou ještě dál - v zimě se sprchují třeba jen jednou týdně, třeba kvůli citlivé pokožce. Mnozí však na jejich hygienické návyky reagují s odporem: "Jen třikrát týdně? No fuj."

Ti, kdo se sprchují méně často, bývají vnímáni s podezřením. Nejde přitom jen o ekologické "hippies" nebo uživatele TikToku, ale i o známé osobnosti. Třeba herečka America Ferrera šokovala kolegy z filmu Barbie, když v rozhovoru uvedla, že sprchu občas vynechává. A v roce 2021 způsobil herec Ashton Kutcher rozruch, když řekl, že si denně myje jen podpaží a rozkrok - nic víc. 

Věda a možné škody

Lékaři se shodují, že časté mytí rukou má zásadní vliv na prevenci nemocí. Ale co se týče celého těla, každodenní sprchování prý nepřináší žádný prokazatelný zdravotní benefit - spíše naopak. Nadměrné mytí totiž vysušuje pokožku a může narušovat přirozenou rovnováhu mikrobiomu kůže, který chrání tělo před škodlivými bakteriemi. Měli bychom tedy tento zvyk přehodnotit?

Chemik David Whitlock v roce 2015 prohlásil, že se nesprchoval 12 let. Místo toho se pravidelně stříkal bakteriemi prospěšnými pro pokožku. A později vytvořil i vlastní značku kosmetiky.

Lékař James Hamblin, autor knihy Clean: The New Science of Skin and the Beauty of Doing Less (2020), se rovněž zřekl sprchy. V rozhovoru pro BBC uvedl: "Mám svůj specifický pach a moje žena říká, že je pro ni rozpoznatelný - a že se jí líbí." Na dotaz ohledně sprchovací rutiny jen dodal: "Komukoliv, kdo se vám kvůli tomu směje, řekněte, že nic neví o kožním mikrobiomu - a pak odejděte."

Možná nejodvážnějším hlasem je ekologický aktivista a bývalý profesionální baletní tanečník Donnachadh McCarthy, který se sprchuje zhruba jednou měsíčně. Každý den se však myje u umyvadla hadříkem a na holení mu stačí jeden šálek vody. Když své hygienické návyky přiznal pro The Guardian, způsobil vlnu reakcí - očekával posměch, ale mnoho lidí mu prý potají přiznalo, že dělají to samé.

Sprcha jako sociální rituál - a byznysový nástroj?

Sprchování se podle odborníků stalo prostředkem k "přepnutí" mezi rolemi. Ráno jsme zaměstnanec, odpoledne sportovec, večer rodič nebo přítel. Sprcha je jakýmsi portálem, který nám umožňuje za sebou zanechat předchozí část dne.

Reklamy ve 20. století přidaly sprše další význam: z praktické potřeby se stala forma relaxace, péče o sebe sama. V 80. letech začaly v reklamách dominovat obrazy žen v páře - a sprcha se proměnila v zážitek.

Jak už však nyní víme, méně časté sprchování nemusí znamenat zanedbanou hygienu - může být projevem ohleduplnosti ke své pokožce, životnímu prostředí i spotřebě vody. A jak říká Hamblin: někdy stačí jen vědět, co je pro naši pokožku přirozené - a podle toho se chovat.