Vilfredo Pareto tvrdil, že v každé společnosti či organizaci a instituci existuje přirozená hierarchie ve tvaru kužele, jehož vrchol tvoří nepočetná skupina vůdčích osobností a vedle toho hovořil o základně, kterou tvoří masa vedených.

Mocenskou elitu podle amerických sociologů tvoří velká trojka: hospodářské korporace, politické vedení a armáda. Vedle toho ale existují duchovní elity, které tvoří vědci, umělci, filozofové a novináři z prestižních médií. Zdravá společnost se pozná podle toho, že všechny tyto elity si konkurují a navzájem se kontrolují: snaží se vytvořit rovnováhu. Pakliže ale dojde ve společnosti ke koncentraci moci politické, hospodářské a mediální, v poslední době díky sociálním sítím, algoritmům a umělé inteligenci, dochází ke změně režimu. Politické strany ztratí prestiž a vláda autoritu. Vítězí autokraté a duchovní elity jsou odsunuty na okraj veřejného prostoru: jejich hlas se ve vřavě marketingu a jásotu Trumpů, Orbánů a Babišů ztrácí.

Díky této zásadní změně se ze společnosti v naší civilizaci vytratil tmel, který byl postaven na jasné hierarchii hodnot. Tu totiž prosazovaly a stvrzovaly duchovní elity, tedy obecně uznávané autority. Jakmile ale role duchovních elit, autorit, jejichž váha spočívala na přesných slovech, nahradili autoritáři, kteří vykazují hypertrofovanou vůli k moci a ve veřejném prostoru se prosazují emocemi, gesty a rychlostí, struktura společnosti se proměnila: ctnost přestala být nezbytnou součástí většinou akceptované politiky. A není se čemu divit, jak říká evoluční biolog Edward Wilson, protože moderní způsoby dělby moci a právní stát začaly vznikat ve středověku, kdežto emoce a instinkty, s kterými pracují autoritáři, mají kořeny v pravěku, proto jsou silnější. Před emocemi je podle Wilsona náš rozum krátký.

Bývalý ústavní soudce profesor Vladimír Čermák nám již v devadesátých letech připomínal, že opomíjíme klíčový význam pro celkový společenský a myšlenkový vývoj, kterým je kategorie cíle. Tam, kde strany či hnutí mají nejasný cíl, je možné všechno. Hodnoty jsou nahrazeny obecnými frázemi a hesly, tedy nálepkami a politika se zvrhne ve hru autoritářských oligarchů, kteří sami sebe povýší na elitu, pro niž jedinou hodnotou je zisk. Zbytek obyvatelstva je pak vmanévrován do pozice objektu, který má nalézat štěstí v konzumu.

Naše naděje je v takovém případě nejspíš jen v tom, že samozvaná elita se v rychlostní společnosti stane brzy příliš konzervativní, a tím i směšná a vzdálená občanům. A to je ten moment, kdy duchovní elity by   mohly vrátit původní význam negativní svobodě, která představuje nepřítomnost útlaku i pozitivní svobodě, která znamená schopnost sebeurčení a autonomie.

Napsáno pro ČRo Plus.