Osmisetstránkový opus Hannah Arendtová: Z lásky k světu z pera Elisabeth Youngové-Bruehlové k letošnímu 50. výročí úmrtí politické filozofky vydává v překladu Davida Sanetrníka nakladatelství Malvern. 

Českému čtenáři se dostává do rukou zásadní, ucelená biografie originální politické myslitelky 20. století. Její autorka, Elisabeth Youngová-Bruehlová, někdejší studentka a posléze i přítelkyně Arendtové, vytvořila její čtivý portrét. Vycházela přitom nejen z literární pozůstalosti své učitelky, ale také z osobních zkušeností a z rozhovorů s pamětníky.

Z Německa přes Francii do USA

Biografie vypráví příběh, který vede z Königsbergu, kde se Arendtová v roce 1906 narodila do buržoazní a emancipované židovské rodiny, až do bytu na Riverside Drive v New Yorku, kde v roce 1975 zemřela.

Jedna z částí knihy pojednává o formativních letech Arendtové v intelektuálním a politickém kvasu Výmarské republiky: 1924 až 1929 studovala filozofii a teologii pod vedením fenomenálního filozofa Martina Heideggera, který ji nepochybně ovlivnil. Jsou tu zachyceny také počátky jejího celoživotního vztahu, nejprve studentského a poté přátelského, s filozofem a psychiatrem Karlem Jaspersem, intenzivní putování intelektuálním prostředím německých univerzitních center a raná angažovanost v židovských a sionistických záležitostech.

Podobně určující, i když v jiném směru, byla pro Arendtovou léta uprchlictví ve Francii 1933 až 1941. Zde se setkala se svým budoucím manželem, berlínským proletářským bohémem Heinrichem Blucherem, v té době ještě komunistou, který se později stal učitelem na Bard College a celoživotním obdivovatelem Bertolda Brechta. Arendtová a Blucher se vzali v Paříži; jejich manželství bylo podle všeho neobyčejně šťastné a trvalo až do Blucherovy smrti. Jeho prostřednictvím Arendtová poprvé vstoupila do angažovaného intelektuálního a politického prostředí, které nikdy neopustila.

Byl Eichmann monstrum, nebo "pouhý úředník"?

Jako myslitelka a spisovatelka se proslavila zejména v Americe, kam přijela v roce 1941 a kde posléze získala občanství. Její úspěšnou veřejnou kariéru pak odstartovalo vydání knihy Původ totalitarismu (1951, česky 1996), které okamžitě vzbudilo pozornost.

V životopise jsou zmíněny biografické souvislosti známých děl Arendtové, a to nejen právě zmíněného Původu totalitarismu, ale třeba také souboru reportáží Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla (1963, česky 1995). Její výklad procesu s válečným zločincem Adolfem Eichmannem a některých událostí holokaustu vzbudil ostrou kontroverzi. Podle Arendtové byly hrůzy způsobené jeho jednáním důsledkem toho, že se jako "pouhý úředník" zřekl vlastního svědomí, o svých činech nepřemýšlel ani nepochyboval a zkrátka jen plnil rozkazy. Podle Youngové-Bruehlové byla Arendtová nekompromisně upřímnou myslitelkou, která se vždy snažila vidět jasně.

Životopisná kniha, která je doplněna dobovými fotografiemi, získala několik prestižních cen (mj. Alfred Harcourt Prize Award for Biography and Memoirs) a byla přeložena do mnoha jazyků.