Stockholm (od našeho zpravodaje) - Čtvrtfinále českým obhájcům loňského prvenství rychle uteklo. Švédové je ve Stockholmu přejeli, trestali chyby a v pohodě proklouzli mezi nejlepší čtyřku.

Klíčové utkání však Češi sehráli ve skupině proti Američanům.

Podlehli jim 2:5 a do play off šli ze třetího místa. Hráči ani trenéři si sami nestěžovali, ale leckde se ozývalo, že je to po jediné porážce kruté. Toto tvrzení je trochu mimo.

Brzy bylo jasné, že o první tři místa ve skupině bude hrát Česko, USA a Švýcarsko. Němci letos nebyli schopni konkurovat a žádná jiná senzace na úkor favoritů nepřišla (jen Norové vzali bodík Američanům).

A Češi zkrátka duel proti zámořskému výběru nezvládli, na rozdíl od Švýcarů. Výhra by je ve čtvrtfinále poslala na Rakušany, tedy do zápasu proti podstatně slabšímu soupeři, než jakým bylo Švédsko. Totéž platí o variantě s Lotyši, pokud by místo Rakouska postupovali oni.

"Je pro nás klíčové, abychom trefili sestavu na čtvrtfinále. Teď máme prostor, abychom si leccos vyzkoušeli. Samozřejmě chceme být úspěšní, ale máme na to prostor," říkal hlavní trenér Radim Rulík před zápasem s Američany.

Mluvil o ladění sestavy na čtvrtfinále, ale už proti USA to byl zápas, před kterým bylo jasné, že výhra přinese pro čtvrtfinále obrovskou výhodu.

Tady mohli Češi "vidět za roh", ačkoliv tohle spojení musí mít velké uvozovky. Rulík a spol. samozřejmě dobře věděli, o co hrají. Jen měl být duel proti USA svou důležitostí úplně na stejné úrovni jako čtvrtfinále.

Tady už mělo být vyladěno.

"Ameriku jsme měli zvládnout," uznal po vyřazení i kapitán Roman Červenka.

Jasně, pokud chcete dojít k titulu, měli byste porazit všechny. Pokud pro medaili, pak určitě alespoň jeden ze silných týmů. Ale jasným cílem ve skupině mělo být vyhnout se pro čtvrtfinále Kanadě a Švédsku.

Od zavedení současného systému se dvěma osmičlennými skupinami v roce 2012 se tohle Čechům pravidelně nedaří. Skupinu vyhráli jen jednou ze třinácti případů, před devíti lety v Rusku.

Ano, tehdy pak paradoxně vypadli ve čtvrtfinále se čtvrtými Američany a zdaleka ne vždy platí, že vítěz skupiny soupeře ze čtvrtého místo vyřadí. Ostatně předvedli to Dánové v prvotřídní senzaci proti Kanadě…

Jenže jinak se jde do čtvrtfinále proti týmům jako Lotyšsko, Slovensko či Rakousko. Jinak proti Švédsku, Finsku nebo USA, jak to nejčastěji zažívají Češi.

Na druhou stranu mluvit o propadáku letos určitě nelze.

Z trojice USA, Kanada, Švédsko jsou sice Američané tím nejpřijatelnějším soupeřem, ale ani proti nim nebyli Češi favoritem. Česká obrana, z valné většiny složená z extraligových hráčů, proti ofenzivní síle z NHL nestíhala.

To platilo i ve čtvrtfinále se Švédy.

Čeští beci potřebovali na všechno více času. Tady si puk přikopnout, jindy si ho zase zpracovat nadvakrát. Přirozeně, špičková kvalita se zkrátka koncentruje v NHL a Švédové tam mají zhruba třiapůlkrát více hráčů než Češi.

Při loňské zlaté jízdě, při které Češi mimo jiné v semifinále smetli právě Švédsko, se sešlo vlastně vše. Takřka olympijská sestava, naprosto perfektní Lukáš Dostál v brance, štěstí v klíčových momentech a v neposlední řadě frenetická atmosféra v Praze.

Dá se souhlasit s tvrzením trenéra Rulíka, že obhajoba zlata by při současném rozložení sil na mezinárodním poli byla zázrakem.

Na závěr poklona hráčům, kteří se do reprezentace hrnou, kdykoliv je to jen trochu možné. V tomto ohledu se českému hokeji vrací časy Davida Výborného, Jiřího Dopity, Roberta Reichla nebo Martina Procházky s Pavlem Paterou. Ti to měli přesně takhle nastavené.

David Pastrňák přiletí i po vyčerpávající a složité sezoně Bostonu. Martin Nečas okamžitě po vyřazení v play off balí a kvapí do Dánska. Oba dorazí i přes to, že Herning není zrovna lákavá destinace.

Žádné uvažování o tom, že nominaci na olympiádu mají i tak jistou…

Trenér Rulík má za sebou druhou sezonu u reprezentace a dál se mu daří budovat prostředí, kam se hráči bezvýhradně těší. Na tom by vyřazení ve čtvrtfinále MS nemělo nic změnit.