Herci režírující jiné herce mívají tendenci poskytovat velký prostor svým kolegům a kolegyním a vyprávění zakládat převážně na postavách. Někdy na úkor originality a soudržnosti příběhu. To je i případ Zběsilé lásky. Hlavními oporami velkolepé romantické fresky, která vloni soutěžila na festivalu v Cannes, jsou dvě trendující hvězdy francouzské kinematografie, Adèle Exarchopoulos a François Civil. Scénář vycházející z knižní předlohy irského spisovatele Nevilla Thompsona od nich vyžaduje hodně utrápených pohledů a exaltovaných emocí. Nedává jim ale možnost proniknout postavám pod kůži a proměnit banální love story v něco zapamatovatelného.   

Lelouche se při režii nechává vést spíš intuicí než rozvahou. První polovině filmu ovšem i díky této nedisciplinovanosti nechybí spád a prvek překvapení. Po divokém prologu se vyprávění vrací do 80. let, kamsi na severovýchod Francie (předloha se odehrávala na předměstí Dublinu). Clotaire (Malik Frikah) je rebelující teenager, který má nakročeno do kriminálu. Škola a holky ho nezajímají. Seznámení s podobně svéhlavou spolužačkou Jackie (Mallory Wanecque), nedávno vyloučenou z katolické školy, v něm ale probudí dosud nepoznané city. Po překonání počátečních předsudků, daných i jejich odlišným rodinným zázemím, se do sebe bezhlavě zamilují. 

Vedle despektu k autoritám mladé milence pojí i podobný hudební vkus. Jejich románek v průběhu let podkreslují songy od The Cure, Prince nebo Deep Purple. Lelouche navíc mnohé scény režíruje jako hudební videoklipy. S okázalými nájezdy, nadhledy a podhledy kamery, rytmickým střihem a stylizovaným červeno-modrým svícením, zvýrazňujícím motiv protichůdných energií. Každý okamžik filmu, i nejintimnější dialog, se snaží oživit všemi dostupnými filmařskými prostředky. Eklekticky si přitom půjčuje nápady ze Scorseseho gangsterek i neobarokních melodramat svých krajanů Leose Caraxa a Jeana-Jacquese Beineixe.

Agresivní chlapec a zamilovaná dívka, ale co dál?

Když postavy nemluví a jen pohybem vyjadřují své poblouznění, je film opojný a vzrušující a nevadí, že místo reálných lidí sledujeme chodící stereotypy. Problémového kluka z dělnického prostředí, neschopného krotit svou agresi, a dívku z neúplné rodiny, která žije jen pro lásku muže. Lelouche ale nezná míru, nejen pokud jde o stylistická ozvláštnění. Do romance autentické právě svou čistotou a bezelstností začíná přimíchávat kriminální motivy. Clotaire se k nelibosti Jackie stává chráněncem místního gangstera. Při zpackané loupeži je zadržen policií a odsouzen ke dvanácti letům za vraždu, kterou nespáchal. 

Následuje skok o deset let vpřed. Talentované mladé herce střídají Exarchopoulos a Civil, ztvárňující dospělé verze ústředního páru. Divák by čekal, že teprve v tento moment se Zběsilá láska rozběhne "naostro". Ve skutečnosti film ztrácí počáteční tah a lehkost a čím dál víc se zadrhává. Namísto toho, aby příběh plynule navázal na dlouhou expozici a dál rozvíjel postavy a jejich vztah, začíná od nuly. Clotaire po propuštění z vězení zjišťuje, že se Jackie v mezičase vdala. Znovu je tak v situaci, kdy si připadá úplně ztracený. A znovu se zaplete s podsvětím. Přirozeně ale čekáme, že se dávní milenci znovu shledají. K tomu, aby je svedl na jednu cestu a přesvědčil nás o přetrvávající intenzitě jejich citů, si Lelouche vypomáhá neskutečnými zvraty a falešně znějícími dialogy. 

Sentimentální pointa příběhu, v němž je všeho příliš

Civil a Exarchopoulos mezi sebou nemají absolutně žádnou chemii a filmu docházejí inscenační triky, kterými by zamaskoval plochost postav. Zatímco první část Zběsilé lásky poutavým způsobem balancovala mezi poezií a kýčem a sem tam oslnila perfektní souhrou obrazu a hudby, ta druhá připomíná truchlícího, smutkem paralyzovaného člověka, který nedokáže opustit myšlenku a hnout se z místa. Režisér si s trojicí scenáristů neví rady, jak vleklé vyprávění smysluplně uzavřít. Film, v němž je všeho příliš - saturovaných barev, zásahů osudu, kamerových triků -, tak má i několik konců.   

Když Lelouchův přepjatý žánrový mišmaš konečně doklopýtá do cíle a utopí se v sentimentu, už v něm nezbývá skoro nic z počáteční pravdivosti. Žádná syrovost, spontaneita, vášeň. To, co dělá lásku láskou. Dostavuje se akorát únava a vyčerpání. A taky lítost nad tím, že tvůrce, který měl k dispozici tak schopné herce a tak velkorysý rozpočet (35 milionů eur), neměl zároveň dost prozíravosti, aby si uvědomil, že méně by v tomto případě bylo více.