Chtěli by svým pacientům pomoct, ale nejde to. Důvod je jednoduchý: léčbu, kterou jim předepsali, si tito lidé nemohou dovolit. Nemají peníze na doplatky za léky, dietu nebo zdravotnické pomůcky. Jiní pacienti se nemůžou uvolnit z práce, aby podstoupili doporučené vyšetření. Lékaři jejich počínání často nechápou jako důsledek těžko ovlivnitelných životních okolností, ale jako nedbalost. A přestanou se o ně starat.

Problémy tohoto typu mohou vznikat stále častěji. Analýza, do které se pustili studenti 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, ukázala, že drtivá většina současných mediků pochází z bohatých poměrů. Zázemí dobře situované rodiny přiznaly až čtyři pětiny z nich.

To má podle autorů analýzy dopad na schopnost těchto lékařů v budoucnu porozumět situaci a chování méně majetných pacientů. "Tím, že se mladí lékaři nikdy nesetkali s chudobou a neznají nouzi, nemusí potřeby svých pacientů chápat," popisuje jeden z autorů analýzy Matyáš Feltl.

Řada pacientů se podle Feltla před lékařem za své poměry stydí. Raději mu nic neřeknou. Doktor pak situaci vyhodnotí tak, že pacient nebere jeho rady vážně. A postupně ztrácí ochotu daného člověka léčit. Pacientovi zase klesá motivace navržený léčebný plán dodržovat.

Kromě anatomie i dopady chudoby na zdraví

Medici už řeší, co s tím. A jeden návrh by měli. K přednáškám o anatomii, biochemii nebo genetice by jim mohl v rozvrhu přibýt ještě jeden seminář, učili by se v něm o dopadech chudoby na zdraví. "Dokázali by pak k socioekonomickému postavení pacienta daleko lépe přihlédnout," domnívá se Matyáš Feltl.

Sociolog Martin Potůček z Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy v Praze s nimi souhlasí. "Ve vzdělání mediků opravdu schází jakákoliv výuka sociálního lékařství - tedy zdraví, nemoci a poskytování zdravotní péče v širších společenských souvislostech," říká. I on by proto podobný předmět zavedl. "Jeho součástí by mohlo být i několik lekcí o tom, jaké dopady má životní úroveň na zdraví různých složek populace," myslí si Potůček.

Podle předsedy Vědecké rady České lékařské komory Zdeňka Mrozka by pomohla i mnohem větší praxe mediků v terénu. Navíc v místech, kam se dnes většinou nedostanou. "Mám na mysli hlavně charitu a různá nízkoprahová centra. Bylo by dobré, kdyby se fakulty víc otevřely spolupráci právě s takovými organizacemi. Medici by tam pak mohli pomáhat alespoň v rámci nějakého volitelného předmětu," říká.

Sociální nerovnost ve vzdělávání

Ani to by ale podle Mrozka nemuselo stačit. Vcítit se do kůže jiného člověka je podle něj bez životních zkušeností složité. "Naší generaci v tom kdysi pomáhala vojna, během které se spolu promíchaly všechny společenské vrstvy. Člověk tak poznal i jiné problémy," říká a dodává: "To už ale dneska neplatí a já ani nevím, jestli bych to znovu chtěl."

Zahájit by se proto podle něj měly i systémové změny ve vzdělávání, díky kterým by se na medicínu začali více dostávat i méně movití studenti. "Je známo, že u nás panuje v přístupu ke vzdělávání obrovská sociální nerovnost. Ta je dokonce o hodně větší, než je tomu v jiných evropských zemích," připomíná Mrozek.

Pokud by se šance chudších studentů vyrovnaly, státu by se to podle Mrozka vyplatilo. "Dát lidem ze znevýhodněných skupin větší možnosti ve vzdělávání je jedna z nejvýnosnějších investic, kterou může stát udělat. Více vzdělaní lidé přispívají větší měrou do ekonomiky," vysvětlil.

Zdravotnictví by tím mohlo navíc i uspořit. "Když se totiž lékař nedomluví se svým pacientem a ten kvůli tomu nedostane potřebnou péči, může neřešený problém přerůst ve vážnější komplikace. A jejich léčba pak většinou stojí víc peněz," uzavírá Mrozek.