Na začátku roku 2011 se Luděk chystal na svůj jubilejní 80. dárcovský odběr krve. Měl dostat ocenění od Českého červeného kříže, ale místo gratulací přišla špatná zpráva - výsledky nebyly v pořádku. "Nejprve to vypadalo jen na doznívající virózu, jenže ani opakovaný odběr nedopadl dobře. Následovala série vyšetření, ale lékařům se dlouho nedařilo zjistit, co mi vlastně je," vzpomíná.

Nešlo o virózu, ale o něco daleko vážnějšího. Pro Luďka naprosto nečekaného. Najednou musel začít bojovat o život. Rozuzlení přišlo až díky dalšímu krevnímu vyšetření ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

"Už za pár dní po odběru jsem věděl, že mám chronickou lymfocytární leukemii (CLL). Na to se nezapomíná, přesto jsem od lékaře věděl, že se s tím dá něco dělat," vybavuje si moment konfrontace s vážnou diagnózou.

I když to byla šílená chvíle, nechtěl panikařit a vzdávat se tak lehce. O nemoci tehdy věděl jen minimum. Rozhodl se ale vynechat nekonečné vyhledávání informací na internetu a spolehnout se na lékaře.

"Google vás nevyléčí. Od začátku jsem si nastavil, že nemoc budu respektovat, ale zároveň s ní budu bojovat," dodává Luděk. Nechtěl se obklopovat negativními zprávami. Věděl, že psychika dělá hodně. Proto se snažil místo propukání panice a nejhorších scénářů zachovat klid a racionální pohled. Věřil, že psychická odolnost je stejně důležitá jako samotná léčba, a proto se snažil udržovat si vnitřní rovnováhu.

První dva roky po diagnóze nevyžadovaly léčbu, pouze pravidelné kontroly - jedná se o postup běžný u pacientů, jejichž CLL se neprojevuje příznaky, a je možné tedy po určitou dobu odložit terapii, která s sebou vždy nese určité riziko nežádoucích účinků.

To se změnilo na podzim 2013, kdy si Luděk při holení všiml zvětšených uzlin. Následovala biologická léčba v několika cyklech, kterou snášel dobře, a nemoc se podařilo dostat pod kontrolu. Právě tehdy se mu potvrdilo, že pozitivní nastavení a důvěra v odborníky mu pomáhají zvládat i neznámé situace bez zbytečné paniky.

Nemoc se vrátila

V roce 2015 se však leukemie opět přihlásila o slovo - začaly se zvětšovat lymfatické uzliny, přidala se výrazná únava a noční pocení.

"Cítil jsem, že se něco děje. Nebylo to tak nenápadné jako poprvé - tentokrát tělo dávalo jasně najevo, že je problém," popisuje období nástupu výrazných příznaků. Lékaři po sérii vyšetření potvrdili, že nemoc je znovu aktivní, a začali mluvit o transplantaci kostní dřeně. Před ní následovala další biologická léčba, která měla nemoc znovu dostat pod kontrolu a připravit organismus na náročný zákrok. V květnu 2017 pak Luděk transplantaci podstoupil.

"Po zákroku jsem sotva ušel pár set metrů. Ale věděl jsem, že pohyb mi pomáhá. Začal jsem chodit každý den, i když to bylo náročné," vzpomíná na velmi těžké období. 

Nevzdává se

Bohužel ani to stále nebyl konec jeho utrpení. I když si myslel, že to nejhorší má za sebou, v roce 2019 se nemoc ozvala znovu a Luděk pokračuje v léčbě dodnes, včetně několika změn medikace. Vedlejší účinky - výrazné hubnutí, noční pocení a únava - jsou nepříjemné, ale nezastaví ho.

Rodina jako podpora

Velkou oporou je Luďkovi partnerka, dospělé děti a od roku 2022 i psí kamarád, kterého je třeba venčit za každého počasí. "Chodíme třikrát denně na hodinovou procházku. Někdy je to pohodové tempo po okolí, jindy delší výšlap. Pohyb je pro mě lék a zároveň jistota, že neustrnu," popisuje svůj přístup.

Po transplantaci si stanovil zásadu ujít alespoň 10 tisíc kroků denně - a drží se jí bez ohledu na roční období. Pravidelná chůze se pro něj stala nejen fyzickým cvičením, ale také způsobem, jak vyčistit hlavu. "Venku si srovnám myšlenky a často přijdu na řešení věcí, které bych doma u stolu jen dokola převaloval v hlavě," dodal. 

Jeho největší sen je jít na pouť do Santiaga de Compostela. Myšlenka na cestu se zrodila kolem roku 2019 a je pro něj symbolem nového začátku. "Představa, že stojím před katedrálou v Santiagu, je pro mě obrovskou motivací." Camino plánuje absolvovat v květnu 2026, přesně na své narozeniny. Cíl je jasný - stát v ten den před katedrálou v Santiagu a poděkovat si, že šel, i když mohl zůstat stát.