"V první řadě jde o velké vyznamenání," zdůrazňuje Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů, než se pustí do podrobnějšího znaleckého posudku. Sám vše důkladně poznal na vlastní kůži, neboť ve Francii šest sezon hrál, pak tam vystudoval nejvyšší trenérskou licenci a dodnes má v Ligue 1, kterou pečlivě sleduje, spoustu přátel.

Do jaké řeky čeští vyslanci vstupují?

Co se týká komplexnosti, je francouzská liga jednou z nejlepších v Evropě. A hráči, kteří v ní působí, jsou skvělou základnou pro top kluby v Anglii nebo ve Španělsku. Po stránce atletické a technicko-taktické se jedná o top soutěž.

Což by mohla být voda na Šulcův mlýn.

Pavel Šulc odpovídá těmhle parametrům. Ale samozřejmě bude potřebovat čas na adaptaci. V čem on v české lize vynikal a převyšoval ostatní, tak v tom bude muset ve Francii ještě maličko přidat. Jestliže se o české lize říká, že je intenzivní, agresivní a soubojová, tak Ligue 1 je v tomhle směru ještě o dvacet procent náročnější. Na řešení herních situací bude mít Šulc ještě míň času. Rychlost, rychlostní vytrvalost, akcelerace, agility, rychlost myšlení - s ničím lepším se v Evropě nepotkáte. Proto je logické, že Šulc si šel hned po příchodu zvykat na vyšší tempo do zápasu za béčko. Jeho zabudovávání do týmu je cílené, naplánované a nikdo v Lyonu nechce ztrácet čas.

A co Karabec? Umíte si ho ve hbité francouzské elitní fotbalové společnosti představit?

Jestliže Šulc si přivezl dobré návyky, Karabec některé z těchto návyků nemá. Ale pořád má obrovský potenciál. Bude záležet jen na něm, zda ho využije a rozvine. V Lyonu a ve všech klubech Ligue 1 platí: Nepřepínáš, nehraješ! Nesprintuješ, nehraješ! A pozor, ve Francii vám moc šancí nedají. Z toho důvodu se podle mě jedná u Karabce také o hostování. Spíš jde o jeho zkoušku, jestli se změní, protože on musí změnit svoje myšlení. Až to ukáže, teprve potom dostane příležitost. Nebude to rozhodně opačně.

Co byste poradil českému tandemu, aby si co nejrychleji v Lyonu na všechno zvykl?

Ať se nechají vtáhnout do francouzského způsobu života, kultury prostředí a začlení se. Je to trošku odlišné než u nás, ale myslím, že budou příjemně překvapení.

Čím konkrétně?

Některé zvyky, které má Šulc zažité z Plzně, v Lyonu fungovat nebudou vůbec. Když to řeknu, jako mezi námi fotbalisty, tak oslavy po úspěšném utkání typu - půjdeme se ožrat - ve Francii nehrozí. Ale náhražkou je, že téměř po každém zápase jdou hráči včetně rodin i s dětmi společně na večeři. Dají si třeba i malé pivko, ovšem odjíždí pak autem normálně domů. Působil jsem coby hráč ve Francii šest let a nikdy jsem neviděl nikoho opilého. Prostředí vám to prostě neumožní. Určitě nikdo nebude Šulce a Karabce tahat ven ve stylu - hele, pojď se opít, nekaž partu. Když hráči ve Francii podniknou tah, je to jednou za rok, v době, kdy si to můžou dovolit a většinou odlétávají do jiné země.

Ještě v něčem je zásadní rozdíl?

Nikdo nebude naše kluky peskovat. Neuslyší, proboha, co to hraješ! Možná jim to bude až chybět… Ve Francii se zpětná vazba děje pozitivním způsobem, současně je však velmi upřímná. Analýza není vedená způsobem - hrál jsi špatně, nebo dobře, ale trenéři hráči přesně řeknou, co by měl ve své hře udržet a co by měl zlepšovat. Šulc má výhodu, že z Plzně si přinesl dobré návyky a čeká ho jen změna kultivovanosti prostředí a chování lidí. Ať se společně s Karabcem připraví na to, že až se potká s manželkami, přítelkyněmi nebo maminkami spoluhráčů, rozdá asi čtyřicet pus.

Pravda, Francouzi se při setkání zdraví polibky.

To vlastně ani nejsou pusy, prostě líčko na líčko. Ale celkem dlouho to trvá. Já jsem s tím měl potíže, protože jsem nevěděl, komu se dávají pusy jen dvě a komu tři. A dodneška v tom tápu. Ale švanda je v tom, že ony si samy řeknou (směje se).

Jak to bude v Lyonu s tlakem? I když klub se ocitl ve finančních nesnázích, přesto má nejspíš pořád vysoké ambice.

Plzeň je rodinný klub s fantastickým vztahem mezi příznivci a týmem, a ve kterém to výborně s mužstvem umí pan Šádek. V Lyonu je to pochopitelně náročnější, protože tam bude na každém utkání 50 tisíc fanoušků. A Francouzi jsou oproti nám o poznání emotivnější. Takže se může stát, že budou oslavováni po výhrách, ale na druhou stranu sklidí tvrdou odezvu při porážkách. A nezapomínejme, že jde o klub, který byl dlouhodobě lokomotivou francouzského fotbalu, což mají fanoušci pořád v sobě. Ani když mají finanční potíže, nesmíří se s tím, že už to není tak, jako když to vedl pan Aulas (bývalý majitel). Ale s tím tlakem je to tam jinak.

Jak?

My u nás pořád skloňujeme slůvko tlak, tlak, tlak. Tam je tlak normální součástí fotbalového světa. Je to pozitivní a klukům přeju, ať si to užijou. Pavla Šulce fanoušci určitě hned přijmou, on se totiž klubu oddá a bude za něj bojovat do roztrhání těla. A přesně tohle fanda Lyonu chce. Chce úplně všechno - vítězství, emoce, dobrou hru.

Lyon bývá odrazovým můstkem do Premier League, což naposledy potvrdil přesun ofenzivního záložníka Cherkiho do Manchesteru City. Může stejný osud potkat i Pavla Šulce?

Určitě. On totiž, jak už jsem zmínil, odpovídá současnému fotbalu - umí hrát fotbal, má čísla v podobě branek a asistencí, což pochopitelně bude muset mít i tam, je mentálně a kondičně výborný. Skauti klubů z Premier League se nedívají na to, jestli jste Čech, Němec nebo Ital, dívají se na to, jestli splňujete předpoklady pro aktuální fotbal. A ve francouzské lize anglické velkokluby takové hráče pravidelně nacházejí. Naopak cílem hráčů hrajících Ligue 1 je ukázat se v ní a přestoupit do Premier League, která je pro ně nejlákavější a nejprestižnější na světě.

Česká liga teď může prostřednictvím Šulce vzkázat organizacím z Ligue 1 - vyplatí se skautovat i u nás.

Nemyslím si, že by se k nám Francouzi přestali dívat. Ale když se podíváte do minulosti, tak i hráči od nás dávali přednost Anglii nebo jiným top ligám před Francií. Kam šli Patrik Berger nebo Karel Poborský? První přes Dortmund do Liverpoolu, druhý ze Slavie rovnou do Manchesteru United. Do Francie tehdy zamířili jen Vláďa Šmicer a Honza Suchopárek.

A Šmicer se odtud odpíchl do Liverpoolu. Jste z hlediska prognózy jeho krajanů v Lyonu také optimistický?

Šulce jsem mohl poznat více, sledoval jsem ho v mnoha zápasech, proto jsem u něj stoprocentně optimistický. Přesvědčil v české lize, v evropských pohárech i v národním mužstvu, že má správnou výbavu pro současný fotbal. To je pro mě dostatečný důkaz. Navrch má ještě jednu obrovskou výhodu - neustále ukazuje, že chce! A když říká, že chce, ví, co to obnáší. V posledních třech letech jsem neviděl, že by odchodil zápas.

Karabec je jiný. Na hřišti mnohdy vypadá jako leklá ryba.

Na to, jestli uspěje v Lyonu, nemám odpověď, protože na to musí dát odpověď on sám. Z akademie se přímo do sestavy áčka Sparty moc hráčů nedostává. Myslel jsem si, že on napodobí Hložka a Vitíka, kterým se to povedlo. Ale ne. Že by měl automaticky dostat příležitost totiž taky ve Spartě nehrozí. Takže nyní je na tahu on.