Wimbledon skončil a my opět slavíme českou vítězku. Tentokrát ne ve dvouhře, ale ve smíšeném deblu. Katka Siniaková má jedenáctý grandslam.

Už jsem ji tu několikrát chválil a prohlašoval, že je nejlepší deblistkou současnosti. To všechno pořád platí, i když v ženské čtyřhře to s parťačkou dotáhly "jen" do semifinále.

Svou výjimečnost ukázala právě v mixu. Jasně, je to soutěž, kde stačí k titulu vyhrát nejméně zápasů. Pětkrát zvednete ruce a máte trofej.

Přesto je to další zápřah, a nejspíš právě proto už asi byla v závěru týdne unavená a neměla dost energie to v ženském deblu dotáhnout ještě dál.

Já bych ale vypíchl, jak si v mixu počínala. Traduje se, že vždycky je to o chlapech, že oni jsou ti solidnější, oni jsou ti, co by měli držet servis. Co jsem ale viděl já, Katka byla nejlepší na kurtu.

Samozřejmě, těžko bude servírovat přes 200 kilometrů za hodinu a posílat tam bomby z forhendu jako kluci. U Katky je to o umístění úderů, o neskutečném přehledu, který si na deblovém kurtu za ta léta vypěstovala. 

Několikrát chlapa u sítě s přehledem přelobovala, přečetla přeběhy a navíc, co cením, vůbec se nebála. Stává se, když se hráčka vydá k síti proti chlapovi, přece jen si trochu poodstoupí, aby měla čas reagovat, ale Katka vůbec, šla do toho úplně bez respektu a měla skvělé voleje. Nebál bych se říct, že hrála takový chlapský debl.

A podle mě v některých momentech hrálo velkou roli i to, že pro ni to není nic nového, hrát finále grandslamu. Měla silnou hlavu, nijak to s ní necloumalo. 

Hodně se řeší, že je jednou z nejvíc nedoceněných hráček současnosti. Myslím, že v Česku to tak úplně neplatí, i když samozřejmě grandslamové šampionky typu Báry Krejčíkové nebo Markéty Vondroušové ji možná občas přebíjí, ale Katka to podle mě tak bere.

Koneckonců sama to v singlu dál zkouší a udržuje si žebříček. Navíc nic pro vás není lepší deblový trénink než ostrý singlový zápas. Když si budete udržovat vysoký level ve dvouhře, budete dobře hrát i debl. 

Ale nemusíme si lhát, popularita deblu není taková a ukáže se to i na US Open, kde v mixu dostanou přednost singlisté. O titul tam bude bojovat jen 16 párů, polovinu z nich obstarají divoké karty pořadatelů, druhou polovinu tenisové dvojice s nejlepším rankingem ve dvouhře.  

Jinými slovy, nejlepší deblistka planety, Katka Siniaková, tam bude chybět, protože je až 84. na světě ve dvouhře. Asi to dělají kvůli zvýšení atraktivity a kvůli nějaké sledovanosti, ale za mě je to smutná záležitost.  

Veselé naopak je, že máme další juniorskou grandslamovou vítězku Vendulu Valdmannovou, která po boku Kristiny Penickové, Američanky s českými kořeny, vyhrála debl a ve dvouhře skončila až v semifinále.

Pochází z Havířova, kde vyrůstala v klubu Tennis Hill. Teď hraje pod hlavičkou Přerova, kde na ni dohlíží i hvězdné trenérské duo Tomáš Krupa a David Kotyza.

Jejím osobním koučem je ale Victor Sklenka, mladý kluk, který se s tenisem dostal na vysokou školu do Ameriky, kde dostudoval, vrátil se a teď trénuje. 

Wimbledon pro ni byl vymodleným turnajem, poslední v juniorech, teď už se bude naplno věnovat dospělým akcím. Ale chtěla si ho ještě naposledy zahrát. Tráva jí sedí, už loni tam byla v semifinále.

Je menší postavy, ale hodně v poslední době zapracovali na servisu a na forhendu. Solidní hráčka od základní čáry.

Ji i její rodiče moc dobře znám. Ona je charakterově taková lehce přidrzlá, něco jako Bára Strýcová, co na srdci, to na jazyku. 

Pochází ze sportovní rodiny, maminka Jana byla krasobruslařka, tatínek je také zapálený sportovec, jezdí na kole, hraje tenis. Ale nikdy ji k tomu vyloženě netlačili, spíš Vendy byla ta, co chtěla hrát turnaje a něco dokázat. Je to její cesta, žádný projekt rodičů, a to se mi líbí. 

Dvouhra mužů i žen skončila úplně jinak, než jsem tipoval. Samozřejmě u chlapů se zase ukázalo, jak jsou Jannik Sinner a Carlos Alcaraz brutálně odskočení všem ostatním konkurentům.

Djokovičovi se grandslam vzdaluje

Je třeba ale dodat, že Ital měl obrovské štěstí v osmifinále proti Grigorovi Dimitrovovi. Kdyby se Bulhar při vedení 2:0 na sety nezranil, podle mě by Sinnera porazil. Dimitrov hrál neskutečně, skoro jako Federer v dobách největší slávy. Posílal Sinnerovi čopy do forhendu a to světové jedničce vůbec nesedělo. 

Ale stalo se, postoupil dál. Porazil i Djokoviče, u kterého si ale myslím, že také hrálo roli zranění, i když to Srb nepřiznal. Pak je potřeba férově dát kredit Sinnerovi za to, jak se poučil z finále v Paříži, Alcaraze úplně odzbrojil, a naopak vytáhl údery, na které už ani Španěl neměl.

Ještě bych se ale zastavil u Novaka Djokoviče. Všichni jsme říkali, že je to grandslam, na kterém má největší šanci získat ten poslední historický 25. triumf. Ale nestalo se, zase ho zradilo zdraví.

Klobouk dolů, pořád má brutální level. Dostává se do posledních kol, ale k titulu potřebujete zvládnout sedm zápasů v řadě. A tam už je to číslo v občance znát. Je otázka, jak se k tomu postaví, jak dlouho to ještě bude zkoušet, ale evidentně má své limity, a pokud ti dva mladíci budou v plné síle, bude mít hrozně těžké to ještě dokázat.

Překvapení přinesl i turnaj žen. Že si zahraje Iga Šwiateková s Amandou Anisimovovou finále, na to bych si původně nevsadil. Světová jednička Aryna Sabalenková už má v hlavě asi trochu nějaký blok, nezvládla dvě finále grandslamu po sobě, tady cítila, že má další finále blízko, a nezvládla to hlavně psychicky.

Zápas o titul byl jednostrannou záležitostí, dvakrát 6:0 pro Polku. Bylo to kruté, na druhou stranu, asi se trochu ukázalo, kdo má víc zkušeností z velkých zápasů. Američanka se na centrálním kurtu trochu rozložila. 

Uvidíme, jestli to znamená, že se vrací někdejší hegemonka Šwiateková, nebo je to jen důkaz, že ženský tenis momentálně nemá nikoho dlouhodobě dominantního.