Stačilo špatně nakombinovat dva léky a pacient zemřel. "Na doporučení lékařů spolykal přípravky na ředění krve společně s antibiotiky," popisuje nešťastný případ farmaceut Josef Suchopár.

Protože se ale muž potýkal s vážným postižením ledvin, organismus chybnou směs léků nezvládl. Pacient vykrvácel. Fatální konec nedokázal zastavit ani tým odborníků v nemocnici.

Podobných případů se každoročně stanou desítky. Třeba v roce 2023 zemřelo kvůli nežádoucím účinkům medikamentů dokonce 534 Čechů. Vyplývá to z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Dalších 11 243 pacientů skončilo s vážnými problémy v nemocnici. Pro srovnání: autonehody si vyžádají kolem pěti stovek úmrtí ročně.

"A to jsou do statistiky zahrnuté jen ohlášené a prokázané případy. Další se odhalit vůbec nepodaří, protože nikoho nenapadne zkoumat, že by mohla existovat souvislost se závažnou lékovou interakcí a zdravotním stavem pacienta," říká Suchopár.

Dědictví po rodičích

To ale není všechno. Léky podle něj mohou lidem přivodit potíže i tehdy, když je užívají správně. "Je to dáno tím, že každý máme zcela unikátní genetickou výbavu. Každý z nás tedy vstřebává a odbourává léky trochu jinak - podle toho, co má napsané v DNA," vysvětluje Suchopár. Někdy přitom může být účinek medikamentu zcela nečekaný.

"V některých zemích už proto dělají pacientům před nasazením léků testy a zkoumají u nich takzvané genetické polymorfismy. Tedy to, jak aktivní zdědili po rodičích enzymy či bílkoviny. Právě ty se totiž podílejí na vstřebávání či odbourávání léčiva," vysvětluje Suchopár. Lékaři díky tomu od začátku vědí, který typ medikamentu se pro pacienta hodí nejlépe. Nebo jak mu mají individuálně upravit dávkování. "Nemusí nic zkoušet naslepo, jak se to mnohdy děje u nás," podotýká farmaceut v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

U kterých léků je to důležité? Kdy by se měli pacienti nechat otestovat?

Vhodné je to třeba u léků na ředění krve. Mám na mysli především warfarin. Jsou totiž lidé, kteří se bez tohoto přípravku neobejdou, současně ale po rodičích zdědili takovou genetickou výbavu, která odbourávání tohoto léku komplikuje. Buď ho zrychluje, nebo zpomaluje. To má samozřejmě obrovský vliv na to, jak jim bude lék v těle fungovat. Musí se jim kvůli tomu individuálně upravit dávkování. Nebo se jim musí napsat jiný preparát. Pokud by jim totiž lék nezabral, může být zle - pacientovi hrozí i plicní embolie.

Dalším příkladem jsou inhalátory pro astmatiky. Spousta lidí je užívá, pomáhají jim žít déle a bezpečněji. Snižují totiž výskyt smrtelných záchvatů astmatu. Opět ale platí, že někteří lidé zdědili schopnost odbourávat účinnou látku z těchto inhalátorů pomaleji. To je sice na jednu stranu výhoda, protože jim tento lék působí v těle déle, na druhou stranu to má ale jedno úskalí. Projevuje se u nich mnohem víc nežádoucích účinků. I těmto pacientům by se proto mělo dávkování léku upravit - snížit. Lék jim pak funguje, současně ale nepociťují ony nežádoucí účinky.

Jak častý problém to je? Kolik lidí má genetickou odchylku?

Jen v Česku se to může týkat zhruba stovek tisíc lidí. A to je střízlivý odhad. Vzhledem k tomu, že u nás každý spotřebuje v průměru 32 krabiček léků za rok, tady asi máme poměrně velký problém. Spousta zdravotních komplikací, se kterými se u nás lidé potýkají, podle mě vyvěrá právě z nesprávného užívání léků. Aniž by si toho kdokoliv všiml.

Z čeho tak usuzujete?

Oficiální data Ústavu zdravotnických informací a statistiky uvádějí, že u nás v roce 2023 skončilo kvůli nežádoucím účinkům léků v nemocnici 11 243 pacientů. I to je velké číslo. Podle mě je ale pořád silně podhodnocené. Zahrnuje totiž jen případy, na které se přišlo. Z praxe přitom vím, že řadu případů se odhalit vůbec nepodaří. Nikoho to nenapadne ani zkoumat.

Jaké je tedy podle vás reálné číslo?

Podle mě to bude kolem 110 až 120 tisíc lidí. Vycházím z toho, že ve Velké Británii dělali již v roce 2004 průzkum, během kterého sledovali příčiny hospitalizací. Půl roku v kuse si zapisovali, s čím tam lidé přijeli a co se u nich nakonec zjistilo. Výsledky pak ještě nechali zkontrolovat nezávislými auditory. Pokud se tyto výsledky přepočítají na Českou republiku, vyjde zhruba těch 110 až 120 tisíc.

Z britské studie navíc plyne, že kolem 15 tisíc pacientů mělo nežádoucí účinky vedoucí k hospitalizaci z důvodu lékové interakce.

Co s tím?

V některých zemích se tomu snaží předejít tak, že pacienty nechají před nasazením léků vyšetřit. Udělají jim zkrátka test, který základní genetické odchylky odhalí. Pak už jim lékař rovnou nasadí optimální lék ve správné dávce. Dělá se to tak třeba v Nizozemsku, Norsku, Švédsku nebo ve Finsku. Standardně se tam testují pacienti s chronickou bolestí, depresemi nebo schizofrenií.

Vím ale i o zemích, kde už se lidi testují i plošně.

A to?

Jde třeba o Brazílii. Tam se rozhodli vyšetřit genetické polymorfismy hned u všech narozených dětí. Má to pro ně význam - je to rozlehlá země s nerovnoměrně rozloženým obyvatelstvem, takže se tam občas musí k lékaři i letadlem. Snaží se proto celý systém zefektivnit - pěstují tam telemedicínu a snižují počty zbytečných vyšetření. Jsou v tomto ohledu dále než my. Prosazují tím personalizovanou medicínu, která může ve výsledku ušetřit spoustu peněz.

Má tento postup i nějaká negativa?

Medicínská, myslím, že ne. Některé tatínky ale může překvapit, že děťátko není jejich. U desetiny novorozenců se totiž prokáže genetická neshoda. V tom můžou být genetické testy malinko zrádné.

Jak je to u nás? Plánuje se genetické testování zavést?
Ono už zavedené je. Pokud by lékaři chtěli, mohou testy použít v téměř každém odvětví medicíny. Všude, kde se používají léky. Postupy na to jsou, vyšetření dokonce hradí i pojišťovny. Bohužel se to ale běžně nedělá. Personalizovaná medicína tady zatím nemá místo, které by odpovídalo jejímu přínosu.

Jedinou výjimku tvoří onkologie, kde už se lidem víc než deset let nasazují velmi drahé preparáty. A právě proto, že jsou tak drahé, snažily se pojišťovny jejich použití co nejvíce zracionalizovat. Podmínily jejich předepisování tím, že se budou podávat skutečně až po pečlivém prověření pacientova stavu - včetně polymorfismů, které souvisí s účinností léčby. V ostatních odvětvích ale nejsou lékaři motivovaní to řešit.

Může si to pacient objednat a zaplatit i sám?

Může. A já to dokonce některým z nich radím. Když mají nějaké problémy - lék jim například nezabírá podle očekávání -, je dobré si nechat genetický polymorfismus vyšetřit. Zadarmo to sice není, test stojí asi tisíc korun, do řady věcí to ale vnese jasno.

Třeba nedávno jsem řešil jednoho pacienta, který užíval léky na deprese. Protože měl ale dědičnou schopnost odbourávat je mimořádně rychle, lék mu pořádně nezabíral. Doktor mu musel postupně zvýšit dávku na trojnásobek. Všechno bylo v pořádku, dokud se ten muž jednoho dne nevydal do farmářského obchodu a nekoupil si tam kus salámu obaleného v pepři. Krátce poté, co se do něho zakousl, začalo mu být strašně špatně. Projevovaly se u něj zjevné známky intoxikace.

Čím to bylo?

Zjistili jsme, že to mohl způsobit ten pepřový salám. Pepř má totiž schopnost blokovat některé enzymy. Když ho tedy pacient snědl v krátkém čase hodně, ovlivnilo to i odbourávání jeho léku. Ten přípravek najednou fungoval normálně - jako u běžných lidí. Jenomže muž měl v těle trojnásobnou dávku, což mu způsobilo intoxikaci - akutní otravu se všemi projevy. Kdyby se nechal před nasazením léku otestovat na přítomnost genetických polymorfismů, možná si mohl tento zážitek ušetřit. Dostal by totiž pravděpodobně jiný lék v jiném dávkování.

Mohlo by něco ušetřit i české zdravotnictví? Existuje k tomu nějaká analýza?

Jestli existuje analýza, nevím. Podle mých zběžných propočtů by ale české zdravotnictví díky testům uspořilo. Pokud by se podařilo snížit počet nežádoucích účinků a lékových interakcí o 30 procent, čehož bylo dosaženo v nedávné evropské studii PREPARE, ušetřili bychom zhruba 3,6 miliardy korun ročně. Tři miliardy bychom uspořili díky tomu, že by nevznikly nežádoucí účinky, dalších 600 milionů bychom nemuseli vydat za lékové interakce.