Jeho cesta k PřívYESu nezačala v žádné prestižní kuchyni, ale na zcela obyčejném učilišti. Matěj se nikdy netajil tím, že škola ho nebavila - raději pracoval. Proto se již od mládí pohyboval v nejrůznějších podnicích.

Začínal v řeznictví v pražském Karlíně, kde se poprvé setkal s tím, jaké to je, když vám zákazníci důvěřují. Povodně mu však tento start vzaly, a tak se s místem musel rozloučil - emotivně, protože s majitelem si sedl. A možná i proto mu zůstala chuť obsluhovat lidi.

Přes elektro a rozvážení nákupů, díky kterému měl jistý příjem, se dostal k momentu, který změnil všechno: ke zkouknutí filmu Chef z roku 2014. "Viděl jsem ten film a řekl jsem si - Bože, já chci foodtruck!" popisuje zlomový okamžik.

A tak začala jeho výprava za snem.

Od Holešovické tržnice až do Docku

První pokus s vlastním gastrobyznysem odstartoval v Holešovické tržnici, kde vznikla jeho ikonická quesadilla - kterou má dokonce vytetovanou na ruce. I tak se ale v tržnici dlouho neohřál. Omezení, zákaz konkurence mezi stánkaři - zkrátka kompromisy, které Matěj nechtěl dělat - ho vedly víc a víc k touze změnit místo.

Zcela náhodou pak jednoho dne objevil Dock na Palmovce, kam pak přišla šance přesunout svůj vysněný přívěs. Přímo k vodě a parku, zároveň mezi plné kanceláře. A právě zde dodnes stojí PřívYES, ze kterého zásobuje dobrotami nejen místní pracanty, ale také třeba rodiny z přilehlých bytových rezidencí. 

Sympatický blázen milující street food

A proč zrovna název PřívYES? "Chtěl jsem, aby lidi to YES na konci opravdu procítili. Protože přesně o tom to je," přibližuje Matěj, který zabodoval s jednoduchým menu, ale vyladěnými chutěmi - konkrétně streetfoodovými klasikami.

Quesadilla, smash burger, hoisin bůček - všechno to, co Matěj sám miluje. Nic nejde ven, dokud ho to "neusadí do židle". Všechno testuje, ladí, často zahazuje. "Jsem úplně normální blázen, perfekcionista, pravděpodobně člověk s ADHD, dost velký nervák. Ale pro dobro věci bych se rozdal. Baví mě, když mohu udělat něco navíc. Jsem rád, když se díky mně lidé cítí lépe," říká s úsměvem. A právě proto chce ve svém přívěsu jen samé dobroty.

Hyršovský tak předvádí kuchyňský perfekcionismus na čtyřech metrech čtverečních - a jeho přívěs funguje jako plnohodnotná kuchyně. "Stavím si ho postupně podle sebe. Celý jsem ho předělal. Jediné, co zůstalo, je metrový gril - bez toho bych nefungoval," popisuje a prozrazuje, že koncem září zákazníci znovu ochutnají jeho korejský bůček v bulce - netradiční burger s plátky bůčku.

Pomocnice, mrkev pro psa a porce empatie

PřívYES je v jádru one-man-show. Ale Matěj na to není úplně sám. Irina, jeho kolegyně a "záchranné lano při obědových špičkách", je prý jediná, kdo zvládne jeho osobnost. A to je prý co říct. I když za grilem někdy stresuje, atmosféra kolem přívěsu se rozhodně drží v přátelském a neformálním duchu. A Hyršovský už má dokonce i své štamgasty. "Pejsek k nám chodí na mrkev, děti a jejich rodiče na kus řeči. Na extra koriandr pán, který ho chce snad i do kávy. Jedna paní se ráno netěší na nic jiného než na burrito. A lidi se vracejí, i když jim omylem přidám tu okurku, kterou nechtěli," směje se.

"Kontakt se zákazníky je pro mě všechno. Je to, jako když vám někdo dovolí vloupat se do jeho komfortní zóny. A vy ho můžete jedině příjemně překvapit," říká Matěj. A když se zákazníci vracejí, je to pro něj důkaz, že to dělá správně.  "Jasně, jsou dny, kdy by to člověk nejradši zabalil. Ale pak si vzpomenete na tu paní s burritem. Na muže s koriandrem. Na psa s mrkví. A najednou víte, proč ráno znovu otevřít. Protože právě tihle lidé dělají z PřívYESu něco víc než jen místo, kde se jí," dodává s úsměvem.

Sen, který jen tak neskončí

Zatím to vypadá, že Matěj zůstane u milovaného foodtrucku, i když svou budoucnost a plánování popisuje jako: jednou milion plánů a podruhé jeden. Hlavní prioritou je pro něj sehnání gastro přípravny, aby mohl rozšířit menu a mít víc prostoru. "Pak možná druhý pojízdný foodtruck, protože dnes musím odmítat akce, kam svou 'krabici' nedovezu," dodává.

A co stálá restaurace? O té zatím neuvažuje. Přívěs je jeho svoboda a sen. Místo, kde jídlo vzniká srdcem. Jídlo, za kterým stojí člověk, který si nechal quesadillu dokonce vytetovat na ruku.

"I obyčejné jídlo může být neobyčejné, když ho děláte srdcem. Je to sen, ale není to instagramový sen. Je to pot, únava, barva, co se loupe, a denní boj o kvalitu. Ale pořád sen," říká podnikatel a kuchař, kterého za grilem či u friťáku potkáte od ledna do konce listopadu - a to minimálně ještě rok v Docku, který zkrášlil dříve opomíjenou Palmovku.

"Když to nepůjde tady, půjde to jinde. To není ústup, to je možnost. Svoboda, kterou vám žádná pevná zeď nedá. Ať už se PřívYES hýbe nebo stojí - důležité je, že nikdy neztratí směr," uzavírá čtyřicetiletý sympaťák.