O víkendu jste s Karlem Sedláčkem v týmové soutěži ve Světovém poháru došli do čtvrtfinále, což je české maximum. S jakými pocity jste se z Frankfurtu vrátil?

Bylo to něco úžasného! Pocity jsou skvělé, je to můj největší úspěch v šipkách. I díky skvělému parťákovi Karlovi. Ve skupině s Tchaj-wanem a Indií to vypadalo, že jsme papírově favorité, ale proti Indům na nás padla tíha okamžiku, byli jsme pod dekou. Naštěstí jsme to ustáli a v play off nám přál los.

V minulých letech Čechům na tomto turnaji los naopak příliš nepřál. To vy jste šli v osmifinále na Malajsii a soupeřům jste utekli hned zkraje zápasu. 

S Karlem jsme to řešili. Říkal, že je na World Cupu snad podeváté a zažil hodně těžké losy. Není to dávno, co se skupiny ještě nehrály, začínalo se rovnou vyřazovací fází. To býval jeden zápas proti světové špičce, a jedete domů. My jsme z toho naopak vytěžili maximum. Proti Malajcům jsme hned vedli 3:0 a chtěli jsme těch osm legů urvat co nejrychleji.

Ve čtvrtfinále jste nestačili na Nizozemce, prohráli jste 2:8. Jaké bylo nastupovat s vědomím, že soupeř den předtím vyřídil silné Skoty 8:0?

Koukali jsme na to a shodli jsme se, že bychom raději hráli proti Skotům. Přece jen Peter Wright a Gary Anderson jsou legendy šipek. Bylo by to těžké, ale to bylo i proti Nizozemcům, protože oni Skoty skutečně smetli. My jsme začali skvěle brejkem, hecovali jsme se, jenže pak nám vždy taková ta jedna dobrá šipka chyběla. Nizozemci se rozjeli a hráli opravdu výborně. Zavírali většinou z první šipky, to se špatně odpovídá.

Světový pohár je v šipkařském kalendáři výjimečnou reprezentační akcí. Je i pro vás speciální navléct vlastně národní dres?

Rozhodně, myslím, že je to stejné jako v kterémkoliv sportu. Pro mě reprezentovat Česko znamená hrdost. Chcete podat co nejlepší výkon, neudělat národu ostudu. Zodpovědnost máte i vůči parťákovi, kterému to nechcete zkazit. Jindy když si to poděláte, můžete za to sám, ale v těch dvojicích je to jiné. Někdy vás to sváže, pro mě to bylo těžší, protože s velkými pódii nemám tolik zkušeností jako Karel. Jsem rád, že jsem to ustál.

Pomohla vám interakce s diváky? Zdálo se, že si ji hodně užíváte.

Mám rád, když hala fandí, mám rád ten humbuk okolo. Musí to být v regulích, protože třeba způsob, jak domácí fanoušci tlačili Němce proti Angličanům, se mi nelíbil. Spíš to bylo nenávistné vůči Anglii, to bylo špatně. Baví mě, když hala fandí fair play. Jsem emotivní typ, chci, ať to má grády.

Při bouřlivé oslavě důležitého vítězství proti Indii vám vypadlo cosi bílého z úst. A tradiční média pokrývající turnaj měla jasno, že to byl zub… 

(smích) Ano ano, ale nebyl to zub, byla to žvýkačka. Jsem na to zvyklý, bez ní v puse bych byl nervózní, že mi něco chybí. Při výkřiku radosti vylítla ven, co nejrychleji jsem ji strčil do kapsy a podal ruce soupeřům. Pak jsme šli s Karlem dozadu a celou kapsu jsem měl kompletně zalepenou. Bylo fajn to dostávat ven.

Neúmyslně jste tím přitáhl dost pozornosti, viďte?

Jasně, vůbec jsem nečekal, že z toho bude takový poprask. Všude možně na sítích to lítalo, zasmáli jsme se tomu.

Na světové scéně šipek jsou hráči, kteří úspěšné hody bouřlivě oslavují. Vy to tak máte odjakživa?

Patří to ke mně. Dokážu takovou radost projevit i na hospodském turnaji, kdekoliv na české scéně a podobně. Když jste soustředěný, tak to držíte v sobě a pak to musí ven. Pokud se podaří něco pěkného, emoce ze mě letí samy od sebe.

Ve spojení s vaší vysokou postavou a celkovou vizáží to může soupeře až vystrašit, nemyslíte? Šipkařský účet Tungsten Tales Darts na sociální síti X nadhodil, jestli vůbec existuje děsivější šipkař než vy. A třeba jeden z fanoušků psal, že kdybyste mu řekl, že je obloha zelená, tak by souhlasil.

(smích) Pár lidí už mi říkalo, že při tom vypadám děsivě a že se mě až bojí. Tak to ale není, strach ze mě mít nemusí.

Nejznámějším hráčem v tomto ohledu je asi Velšan Gerwyn Price, bývalý ragbista a šipkařský světový šampion z roku 2021.

Emoce nás spojují dohromady. V neděli večer jsme ve Frankfurtu koukali na finále Walesu se Severním Irskem a Pavel Korda (promotér a propagátor šipek v Česku - pozn. red.), který tam byl s námi, mi při oslavách Price říkal, že je to proti mně slabý odvar. (smích) Za mě je to v pořádku, naopak při kvalifikačních turnajích série European Tour je komorní atmosféra, nesmíte tam skoro mluvit. To pro mě zpočátku bylo těžké.

Kvůli tomu, že tam se hraje bez diváků a několik zápasů vedle sebe?

Je to tak, další terč je od vás čtyři nebo pět metrů. Šeptá se, je tam ticho jako při snookeru. Emoce musíte držet v sobě. Zato když se dostanete na velké pódium, kde to lidé chtějí vidět, tak je to pecka. Když jsem byl na takové kvalifikaci poprvé a povedlo se mi pěkné zavření, měl jsem nafouklou pusu a nesměl jsem to pustit ven. Rozhodčí ukazoval prstem, ať to udržím, a pak mě chválil. Musíte si zvyknout, jinak by přišla výstraha nebo rovnou vyloučení.

Jako druhý nejlépe postavený Čech po Sedláčkovi jste se dostal na Světový pohár, z kvalifikací European Tour jste letos dvakrát postoupil do hlavní fáze turnaje. Zažíváte životní sezonu? 

Určitě. Sice to začalo nepovedenou Q-School, kde se hraje o profesionální kartu, alle sen se mi splnil na European Tour a zároveň jsem si otevřel dveře na ten reprezentační World Cup, což je pro mě nejvíc.

Letos jste oslavil 44. narozeniny, jak dlouho se věnujete šipkám?

Dvacet, možná 25 let. Dříve jsem hrál převážně softové šipky, objížděl jsem různé české turnaje. Steelové šipky začínaly v Praze, kam jsem to měl ze západních Čech daleko. Dneska už se hraje liga i u nás, steelové šipky šly v Česku hodně dopředu. Abych se v nich vyškrábal takhle nahoru, to zabralo zhruba dva a půl roku. Za tím jsou však dlouhé roky na softovém terči.

Jak těžký byl pro vás přechod z českých turnajů na velké pódium European Tour nebo World Cupu?

Nesmírně těžký. Když se v Česku dostanete nahoru, hlava to na těch místních turnajích už dává. Ale když vylezete nahoru mezi profíky, ještě to v té hlavě chce něco dalšího. Otřískat se mezi nimi. Karel mi potvrdil, že pět let se mezi nimi mydlí a teď je schopný říct, že ustává ty zápasy jak herně, tak hlavně v hlavě. Nervozita už není tak velká a je na něm vidět, že teď hraje možná ve své nejlepší formě.

Takže teď hledáte, jak najít to "něco v hlavě"? Vloni v lednu se vám na regionálním turnaji povedlo zavřít na devět šipek, což je pro každého šipkaře velký milník, že?

Milník to určitě je, není lehké hodit devět perfektních šipek. Spoustu hráčů se k tomu nedostane nikdy. Je těžké ustát tu situaci, ale zatím si to nedokážu představit na velkém pódiu. Luke Littler, Price a vlastně skoro všichni hráči na téhle úrovni už to mají. Musím před nimi smeknout. Třeba od Karla se snažím čerpat různé rady, i jak se připravit už v době před zápasem. Mám v plánu oslovit taky mentálního kouče a nechat si poradit, aby to šlo nahoru. Ruka to má naházené, dokážu ty výkony zahrát. Jen si s tím pohrát v hlavě.

Kolik času na šipky vůbec máte? Jak to máte s prací?

Momentálně jsem doma, takže čas na šipky mám. Než se dostavily úspěchy, byl jsem od pondělí do čtvrtka v práci. V šest hodin večer jsem se dostal na penzion, pak sprcha, uklohnit si něco k jídlu a než jsem se dostal k terči, bylo skoro osm. Dvě hodiny jsem hrál šipky a ráno zase do práce. Bylo to náročné, ale bez tréninku to nejde.

To jste pracoval v zahraničí na stavbách, že ano?

Ano, byl jsem na montážích v Německu. Dělali jsme stříkané omítky, což není žádná lehká práce. Naopak, zedničina je dřina. Jste z toho utahaný, sedřený a musíte se ještě donutit k tréninku. Mně se to vyplatilo.

Takže díky letošním úspěchům se teď můžete zaměřit čistě na šipky?

Finanční pomoc po úspěších je skvělá. Chci se teď zakousnout - mám dobře nakročeno. Byl bych blázen, kdybych toho nechtěl využít. Sháním sponzory, protože hrát velké turnaje je náročné. World Cup mě stál kolem 1500 eur. Kdyby se nám nezadařilo, byl bych tam skoro v minusu. Takže je to taková investice.

Nakonec jste si uhráli prize money 20 tisíc liber (zhruba 580 tisíc korun). Příjemná odměna, ne?

Za tu dřinu je to ta třešnička, kterou si člověk samozřejmě rád uloupne. Každý máme 10 tisíc liber, měla by mi přijít už zdaněná částka, což ještě nevím přesně, kolik bude.

Jaké máte další cíle? Předpokládám, že tím hlavním bude tentokrát za půl roku uspět na zmíněné Q-School a získat profesionální kartu.

Budu hrát další kvalifikace, chci se dostat na zářijový turnaj European Tour, který máme v Praze. Dále kvalifikace na mistrovství světa, k tomu místní turnaje v Česku a samozřejmě se budu chystat na tu Q-School. Letos v lednu jsem ji hrál poprvé, taky proto mi to moc nevyšlo.

Hlava zapracovala?

Udělalo to s hlavou hodně. Přišel jsem do toho klidu a dolehla na mě tíha okamžiku. Jste tam zavřený v takové kóji, vidíte jen terč, rozhodčího a protihráče. Moc jsem to nezvládl, ale na těch kvalifikacích European Tour už jsem věděl, o čem to je, a tam jsem uspět dokázal.