Jak by mělo vypadat budoucí Česko? Přál bych si, aby lidé začali žít v souladu s Bohem. Nebo se Stvořitelem, Architektem, Prapodstatou bytí či Světlem - podle toho, jak si kdo zdroj existence pojmenuje.

Měli bychom žít v souladu se svým srdcem a hledat společně harmonii pro všechny. Pro jakoukoliv formu živé existence. Vesmír byl totiž - alespoň podle mne - stvořen právě z lásky.

Měli bychom si začít vážit jeden druhého, protože tu nejsme sami. Žijeme tu spolu a vedle sebe. A každý z okolí nám odráží právě to, co je v nás samotných. Na to by měli myslet i ti, kdož budou o víkendu zvoleni - ať už mají jakoukoliv moc nad sebou či druhými.

Následující vláda by také neměla ztrácet nadhled. Měla by se umět zasmát i sobě samotné. Neměla by se brát moc vážně, protože bez humoru nelze pochopit život.

Jasný vzor pro ostatní

A pokud by se politici rozhodli smysl pro humor ignorovat, měli by se sami sebe alespoň upřímně zeptat: Proč se mi to vlastně děje? Proč zažívám právě tohle? Odpověď je snadná: protože všechno, co vidíme a prožíváme, je v nás samotných. Proto také jediného, koho můžeme skutečně změnit, jsme my sami.

Takže si přeji, aby se lidé ve vládě měnili takovým způsobem, jak chtějí, aby vypadal svět kolem nich. Aby byli ostatním lidem jasným příkladem a vzorem. Pak už je jen na mně, jestli takové zrcadlo chci vidět, nebo ne. Případně jak často.

Věřím, že lidi nebudou zbytečně strašit. Že budou spolupracovat. Budou hledat cesty a ctít naši rodnou zem, lidi, zvířata i přírodu, že nebudou hrubě egoističtí a nebudou se jakkoliv povyšovat nad kohokoliv a cokoliv. Vládu vezmou jako službu, budou pomáhat a chránit. Sebe i druhé. 

Záleží na každém z nás

Celý svět do poslední částice je jeden celek. A my jsme rozdělená jednota. Záleží proto na každém z nás, na každém detailu, aby celek bezvadně fungoval. Měli bychom vnímat každého z nás, kdo tu je s námi. Třeba i strom, který za nás a pro nás dýchá. Stejně tak by to měl dělat zvolený politik.

Kdyby bylo skutečně na mně, asi bych zavedl jiný volební systém. Do parlamentu by se směli hlásit jen lidé s vysokým morálním kreditem, kteří by prošli různými testy přizpůsobivosti, aby mohli vykonávat takovou funkci.

Měli by před komisí složit zkoušku jako třeba v autoškole, že mohou tuto funkci vykonávat, že jsou zralí morálně, psychicky, fyzicky i znalostně. Že jim je blízký enviromentální princip existence, že ctí jakoukoliv formu živé existence, která se vyskytuje na daném území. Že jsou připravení sloužit druhým. 

Povinné testy pro politiky

Vyloučili by se tak lháři, populisté, extremisté, kteří mohou ohrozit nejen sebe, ale nás všechny. A to svou ekvilibristikou, nebo lživou kampaní. Takoví lidé by prostě testy neprošli - ať už z faktických nebo věcných důvodů, či na základě jejich morálně volních vlastností a psychologických testů. Pro mnohá povolání musí člověk takové podmínky splnit, pokud je chce vykonávat.

Takový parlament by byl celkově na vyšší morální, duchovní a vědomostní úrovni. Následně by mohl volit ze svého středu nebo mimo něj osvíceného zástupce. Ten by vládl ve prospěch svůj, a tím pádem i nás všech. Nazvat jej pak můžeme prezidentem, premiérem nebo osvíceným zástupcem. Jak je libo.

Takto zvolený člověk by mohl mít i velké pravomoci, aby rychle a pružně rozhodoval. Měl by být zároveň odvolatelný - a to právě zvoleným, už morálně vyspělejším parlamentem.

Osobně se mi libí i starý indiánský princip - pokud společenství takového osvíceného zástupce nenajde, každá změna se řeší tak dlouho, dokud s ní nesouhlasí všichni. S novým řešením zkrátka musí být spokojeno celé společenství, ne jen těsná většina. Dokud se tak nestane, tak se daný problém převaluje v kruhu. Děje se to tak dlouho, dokud nenastane shoda. Jde sice o delší a náročnější proces, ale i o hezkou cestu pro důležité otázky.

Samostatný prut zlomíte, svazek prutů už ne

A pokud bych měl přemýšlet o současnosti, pak by mělo být Česko, které je demografickým srdcem Evropy, i skutečným srdcem starého kontinentu.

Neměli bychom se nechat přejíždět parním válcem tam a zase zpátky. Neměli bychom jen čekat na to, až někomu dojde benzin, nebo až ztratí klíče od zapalování. Nebo až skončí šílený řidič v blázinci.

Měli bychom myslet na knížete Svatopluka. Ten vzal tři pruty, spojil je a požádal své syny, ať je zlomí. Nikdo z nich to nedokázal. Pruty se ohnuly teprve až tehdy, když se rozdělily. Tento příběh nám jasně ukazuje sílu jednoty a svornosti.

Přestaňme podporovat zločince

Jednotná Evropa, která bude ctít každého z nás, každý národ, bude vždy silnější než pár nebezpečných nemocných narcistních egocentriků, kteří se jen snaží devastovat svět ve svůj osobní prospěch a potěšení z moci. Pojďme těmto lidem odebrat přístup k benzinu, vezměme jim klíče od motoru a nedovolme jim řídit tento rozpadající se parní válec.

Přál bych si, aby budoucí vláda nepodporovala žádné zločince a s láskou je odstavila od moci či zavřela do nápravných ústavů. Cesta je jednoduchá: přestaňme s nimi obchodně spolupracovat, neopravujme už jejich stroje. Držme jednotně při sobě, jak to proklamoval kníže Svatopluk svým synům.