Téma Milady Horákové v mladých lidech stále rezonuje, pokud k němu mají možnost přistoupit jinak než jen skrze odříkání dat a stručné shrnutí. "Je to historie plná krve, násilí, ale hlavně obrovské křivdy a nespravedlnosti, ze které mrazí," říká Miroslav Pešek, učitel z Gymnázia Jana Keplera, který příběh Horákové pravidelně zařazuje do výuky. Podle něj není problém studenty zaujmout - naopak. Silný lidský příběh ženy, která se postavila dvěma diktaturám a za svou odvahu zaplatila životem, vyvolává otázky, diskuse i hlubší zamyšlení nad tím, co znamená spravedlnost a morální integrita.

Výuka závisí na prioritách učitelů

Jan Šindelář upozorňuje, že výuka o Miladě Horákové je v mnoha školách okrajová a často chybí hlubší kontext. "Obávám se, že často je to spíš o tom, že mnohde se neučí, případně o Miladě Horákové padne nějaká krátká zmínka na konci školního roku v posledním ročníku, bez hlubšího kontextu."

Důležitou roli podle něj hraje to, že rámcové vzdělávací programy nechávají výuku moderních dějin do velké míry na rozhodnutí školy a jednotlivých učitelů. "Tím pádem se některá témata, včetně justičních vražd a politických procesů, mohou z výuky téměř zcela vytratit, což je alarmující."

Pešek nevidí problém v časové dotaci, ale podle něj se musí bohužel stanovit priority, čemu dát přednost. "Já například nemám tolik prostor pro výuku represí na katolické církvi a tažení proti majetným rolníkům. Nedá se stihnout úplně všechno a učitel si musí vybrat."

Šindelář dále upozorňuje i na konkrétní slabiny revize rámcových vzdělávacích programů, která například umožňuje, aby se v posledním ročníku ZŠ dějepis neučil vůbec. Závazný standard obsahu chybí a výstup pro žáky je podle něj formulován velmi obecně.

Za klíčové považuje otevírat ve výuce nepříjemná témata jako populismus, zneužití justice, manipulaci s davem nebo roli KSČ. Učitelé by se podle něj neměli bát pracovat s morálními dilematy nebo příběhy z rodinných archivů. "Příběh Milady Horákové je výjimečný právě tím, že ukazuje, jak křehká může být demokracie," dodává.

Badatelská výuka místo memorování

Ondřej Nejedlý potvrzuje, že reakce žáků bývají silné - a často překvapené. "V zásadě jde ale obecně říct, že je to šokuje, překvapí nebo nadzvedne ze židle. Nejen osud doktorky Horákové, ale obecně celý kontext doby, kdy Milada Horáková žila, který nám pomáhá ukazovat celé to bezpráví, které se tu dělo." Reakce žáků se však často odvíjejí od toho, jaké mají domácí zázemí - a zda se o tématu mluví i mimo školu. Podle něj dnešní žáci často nepovažují za moderní dějiny ani události z roku 2013, natož procesy z 50. let. "Rozhodně to ale není věc, kterou bychom měli dětem vyčítat," říká. "Existuje samozřejmě cesta to udělat jinak, například formou jiné než frontální výuky - třeba právě badatelské," uzavírá.

Nejedlý i Pešek se shodují, že pro pochopení je klíčové propojovat výuku s širším historickým a hodnotovým kontextem. "V současné chvíli máme na druhém stupni shodu na námi vytvořeném tematickém plánu, který společně ladíme i v závislosti na ostatních humanitních předmětech," popisuje Pešek. Výuka tématu Milady Horákové tak prostupuje nejen dějepisem, ale také občanskou výchovou, češtinou nebo výtvarnou výchovou. Cílem je ukázat širší souvislosti a vztahy příčin a důsledků - a rozvíjet takzvanou historickou gramotnost.

Jak na moderní dějiny?

Zásadní překážkou je však časová dotace - moderní dějiny se probírají až ke konci ročníku, kdy často dochází čas i energie. "Představa, že žáci proberou chronologicky 'celé' dějiny, je totiž naprostá iluze," říká Šindelář. Podobná situace je podle něj i na odborných školách, kde je dějepis upozaděn kvůli odborným předmětům.

Výročí popravy Milady Horákové 27. června? Většinou už mimo hlavní výuku. "Výuka samotná už neprobíhá dle standardního rozvrhu," říká Nejedlý. Připomínka obětí komunismu se tak často odehrává při jiných příležitostech - například v rámci projektových dnů nebo 17. listopadu.

Přesto učitelé považují odkaz Horákové za téma, které by ve výuce nemělo chybět. "Milada Horáková není jen postavou z učebnice - její odkaz má co říct i dnešku," uzavírá Jan Šindelář. Právě proto podle něj musí mít učitelé možnost otevřít s žáky diskusi o odvážných lidech, křehkosti demokracie a ceně, kterou může mít odpor vůči nesvobodě.

Spor o projekt Dějepis+

Základem jsou kvalitní výukové materiály - ty ale podle učitelů nejsou samozřejmostí. Nejedlý považuje za klíčové zejména badatelskou učebnici moderních dějin vzniklou v rámci projektu Dějepis+, aplikaci HistoryLab a materiály od organizací jako Paměť národa, Post Bellum, JSNS.cz nebo ČT EDU.

Právě zmíněné učebnice vzbuzují emoce mezi dějepisáři dodnes. "Je mi velmi líto, že tak skvělý tým okolo učebnice […] byl odstaven a ÚSTR se k celé záležitosti postavil podle mého názoru naprosto špatně," tvrdí Ondřej Nejedlý. Podle Miroslava Peška z Gymnázia Jana Keplera to znamenalo faktický zánik cenného odborného kolektivu a nástroje, který by v moderní výuce chyběl.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se od učebnice oficiálně distancoval. Ve své tiskové zprávě z července 2023 uvedl, že publikace obsahuje zásadní faktografické chyby, které mohou uvést nezletilé žáky v omyl - mimo jiné v interpretaci kolektivní identity, odboje, holokaustu či komunistické normalizace. ÚSTR zároveň upozornil na nesoulad mezi vydáním učebnice a autorskými právy.

Navzdory tomu učitelé i nadále využívají metodiku učebnice v rámci iniciativy Vzájemné učení+, doplňují ji materiály Post Bellum, Paměti národa, JSNS.cz či dokumenty ČT. Nejedlý k tomu poznamenává: "Pokud chceme, aby si žáci skutečně uvědomili, co se stalo Miladě Horákové - a proč -, potřebujeme nástroje, které v nich vyvolají pochybnosti, ne jen memorování dat."