"Jaké neuvěřitelné finále Roland Garros," rozplýval se Rafael Nadal, čtrnáctinásobný šampion pařížského grandslamu, který se před dvěma týdny emotivně loučil s nabitým stadionem Phillippea Chatriera.

"Nejlepší grandslamové finále od kdy?" ptal se novinář José Morgado na síti X. "Všech dob," odpověděla mu chorvatská tenistka Donna Vekičová.

Slavný trenér Patrick Mouratoglou souhlasil: "Bez jakýchkoli pochybností, tohle bylo nejlepší finále historie Roland Garros."

"Nemůžu tomu uvěřit," hlesla v úžasu americká legenda Chris Evertová. 

Stesk po "velké trojce", z níž už kariéru ukončili Roger Federer i Rafael Nadal, přičemž Novak Djokovič bude v následujících letech následovat, je rázem ten tam.

Vedou se vcelku zbytečné disputace o tom, zda je nová generace tenisových supermanů lepší než ta předchozí. Už jen kvůli prudkému vývoji a stále větší profesionalitě se ale různé éry nedají příliš porovnávat.

Vítězem je tenis jako takový.

"Řekněte mi, jaký sport je lepší. Já si počkám," vyzvala svět americká trenérka Rennae Stubbsová. 

Dvaadvacetiletý Alcaraz s třiadvacetiletým Sinnerem rozjeli nové období ve velkém stylu, jejich první vzájemné grandslamové finále připomínalo "zázrak na kurtu" a okamžitě se zařadilo do zlatého fondu světového tenisu.

Stačilo v závěru sledovat fanoušky na tribunách, kteří po pěti hodinách sledování zápasu vyskakovali ze sedaček na nohy po každé jednotlivé výměně. Zpomalené záběry zachycující jejich údiv a na rtech opakující se zvolání "Oh my god!" vypovídaly jasně.

Výjimečný duel, který Alcaraz otočil ze tří mečbolů a který skončil dechberoucím výsledkem 4:6, 6:7, 6:4, 7:6, 7:6, ale nabídl i aspekt, který trochu neprávem zůstal v pozadí. 

Bylo jím raritní sportovní chování obou protagonistů.

Během pěti a půl hodiny se tenisté ani jednou nepokusili takticky narušit rytmus oponenta, ať už přestávkou na toaletu nebo využitím pauzy na ošetření. Nikdo nerozmlátil raketu, nikdo neječel směrem do svého týmového boxu, nikdo se nehádal s umpirovou rozhodčí,

Sinner přitom mohl mít důvod, v jednom z vypjatých momentů v závěru sudí evidentně chybovali, když neviděli Alcarazovo podání v autu. Ital se ozval pozdě, po krátkém a mírném protestu zase pokračoval ve hře.  

Oba hráči během zápasu opravili výrok rozhodčích a bez váhání přisoudili bod soupeři. 

I po zápase sršeli vzájemným respektem a ukázali, že i bez nenávisti nebo trashtalku lze vybudovat velkolepou rivalitu.

Už teď je jasné, že jeden bez druhého nemohou být.

"Společně tvoříme historii toho sportu. Jsi obrovskou inspirací pro všechny. A i pro mě samotného," promluvil Španěl směrem k Italovi.

Byl to právě Sinnerův takřka bezchybný výkon v první polovině zápasu, který Alcaraze dotlačil až do režimu tenisového boha a přinesl mu pátý grandslamový titul. Španěl na nej symbolicky dosáhl v navlas stejném věku 22 let, jednoho měsíce a tří dnů jako jeho předchůdce Nadal.