Možná byste tomu nevěřili, ale opravdu to tak bylo - na začátku byl jen sporák, hrnec, měsíček lékařský a nápad. Psal se rok 1991 a František Dudek, doktor a vědec z Akademie věd, si místo badatelské dráhy vybral cestu, kterou většina jeho kolegů považovala za poněkud "alternativní".

S odhodláním se rozhodl oživit receptury starých lékárníků, otevřít sbírku otcových zápisků a do svého domova opět přivést vůni poctivé domácí kosmetiky. 

A tak založil malou rodinnou značku Dr. Dudek.

Dnes, téměř o 35 let později, by možná leckdo čekal, že malá firma zanikla nebo přešla pod křídla nějakého velkého kosmetického koncernu. Ale opak je pravdou. Dr. Dudek stále existuje - stále s ruční prací i bylinnými výtažky. A stále je v rukou jedné rodiny.

U jejího kormidla teď stojí Františka Tlustá - dcera zakladatele, farmaceutka, matka tří dětí, bylinkářka a žena, která ví, kdy je třezalka "tak akorát" na olej a proč se do dobré masti vyplatí dát víc než jen účinnou látku.

Intuice a touha pokračovat

Její cesta k firmě byla pozvolná, přirozená a bez dramatických rozhodnutí. Žádné "teď, nebo nikdy". "Neřeknu vám přesný moment, kdy jsem si uvědomila, že jednou firmu převezmu. Vždycky jsem byla její součástí. Starala jsem se o zásilky, občas jsem dělala obchodního zástupce… A pak už to šlo samo," vzpomíná.

Františka vyrůstala v rodině, kde se bylinky nebraly jako hobby, ale jako způsob života. Maminka ji učila rozeznávat léčivky už jako malou holku, u babičky si s bratrancem hráli na laboratoř a experimentovali s kypřicím práškem. "Biologie a chemie mě vždycky bavily, ale tehdy mě ani nenapadlo, že to jednou skloubím s něčím tak praktickým. Myslím, že jsem se nechala vést intuicí, i když jsem to tehdy nevěděla," popisuje. Farmacie ji zlákala širokým záběrem, ale během studií ji to stále více táhlo k přírodě. Přestože původně neuvažovala, že by se jednou měla stát pokračovatelkou rodinné firmy, postupně si k tomu našla přirozenou cestu. 

Mezi dětskými dudlíky a třezalkovým olejem

Převzít firmu, když máte doma tři malé děti, je trochu jiná disciplína než běžný manažerský nástup. Nejmladšímu synovi byl sotva rok, manžel pracoval od rána do večera a babičky bydlely daleko. "Byl moment, kdy jsem si říkala, že se do práce nevrátím nikdy. Ale pak se objevila nabídka na maličký úvazek v lékárně blízko domova. Vzala jsem to jako znamení," vypráví.

Následně sehnala paní na hlídání a část týdne pracovala v lékárně, část ve firmě. A tak začalo to, co dnes už působí jako samozřejmost - její vedení značky Dr. Dudek. "Vydělané peníze šly skoro celé na hlídání. Ale ten dobrý pocit, že zase dělám něco, co mě naplňuje, byl k nezaplacení," dodává. A co pro ni znamená vést firmu, která má tak silný příběh? "Asi hlavně radost. Že jsme to za těch téměř 35 let nevzdali. Že i přes složité momenty, včetně období, kdy jsem měla doma tři malé děti, jsme se v rodině vždycky dokázali domluvit."

Stále to funguje

To, co by jiná značka nazvala jako "unikátní receptura", tady nese označení "to, co nám tu funguje odjakživa". Olej z třezalky, propolisová tinktura, tavené sádlo a také třeba nebělený včelí vosk. Vše ručně zpracované - v malých várkách. "Fascinuje mě, jak to naši předkové měli vymyšlené. Někdy ani sebelepší moderní technologie prostě nenahradí ruční práci," myslí si.

A udržitelnost? Podle Františky spíše trend dnešní doby. V rodině Dudkových ji řešili dávno předtím, než slovo "eko" zaplavilo regály každé drogerie. "My jsme si tím prošli už v 90. letech. Lidé tehdy toužili po něčem přírodním, co u nás nikdo nedělal. A najednou to staré bylo nové," popisuje.

Levné neznamená špatné

Zatímco jiní by šli cestou zdražení a prémiového rebrandingu, Františka a její kolegové zůstali nohama na zemi. "Jako mladší jsem rodičům říkala, že jsme moc levní a že to škodí značce. Ale oni byli poctiví a nechtěli, aby si naše výrobky mohl dovolit jen někdo. Zpětně tam vidím obrovskou vděčnost ke stálým zákazníkům," přiznává.

Zákazníci se nevrací jen kvůli ceně - spíš kvůli tomu, že jejich výrobky prostě fungují. A že vědí, co od značky čekat. Třeba propolisovou mast, která léčí "nevysmrkatelné příškvary" - jak jeden zákazník trefně napsal v děkovném dopise. "Ten termín u nás doma zlidověl," směje se Františka.

Plány a tvorba s láskou

Františka neplánuje revoluce ani expanze. Má vize, ale věří na přirozené tempo. "Nechci si hrát na paní podnikatelku s plánem na dekádu. Spíš chci, aby naše práce dál dávala smysl. A aby naše výrobky dál pomáhaly," říká upřímně. Nyní se učí různé druhy masáží, sbírá třezalku a také třeba cvičí. Její den nemá jasný rozvrh, ale má rytmus - rytmus, který se řídí přírodou, nikoli tabulkami.

Již zmiňovaná třezalka se stala jejím favoritem - proto by si třezalkový olej vzala i na opuštěný ostrov. A to společně s propolisovou tinkturou. Pak by dlouze váhala mezi dvěma mastičkami - mumio a propolisovou. "Možná bych podváděla a prostě bych si s sebou vzala všechny čtyři produkty," směje se.

Kdybyste se jí zeptali, co by poradila těm, kdo chtějí podnikat v oblasti přírodní kosmetiky, návod ani marketingový tahák byste nedostali. "Vůbec se necítím povolaná někomu radit, jak má podnikat. Dělejte to, co vás baví, a dělejte to s láskou. Nezapomínejte na své sny a dobře važte svá přání," uzavírá.

Cesta a filozofie této rodinné firmy možná není pro každého, ale podle Františky by mohla zaujmout ty, kdo vnímají víc tam, kde je méně.