"Prosím tě, Naďo, abys mi odpustila a postarala se o sebe a o děti. Postarej se o jejich vzdělání. Nic neodpírej sobě ani jim a udržujte kontakt s mou rodinou.

Můžeš si vzít někoho jiného, aby děti nevyrůstaly bez otce. Máš k tomu naprostou svobodu a prosím tě, neztrácej čas pláčem nad tím, co bylo, ale vždy mysli na budoucnost.

Nezapomeň se modlit za mou a otcovu duši."

Tato slova na rozloučenou napsal Eli Kohen několik hodin před svou popravou. Nyní se jeho dopis konečně dostal k jeho 84leté vdově Nadě - spolu s dalšími dokumenty z Kohenova archivu jí ho minulý týden osobně předal premiér Benjamin Netanjahu.

Kohenův životní příběh tragicky vyvrcholil 18. května 1965 v Damašku. Na náměstí Mučedníků stojí dřevěná konstrukce, ke které eskorta přivádí pohublého muže s knírem. Damašská elita ho znala jako Kámila Amína Thábita - bohatého a vlivného muže. Nyní je veřejně odhaleno jeho skutečné jméno: Eli Kohen. Po poslední modlitbě za přítomnosti rabína ho popravčí oběsí. Na prsou se mu houpá dlouhý seznam "zločinů proti syrskému lidu".

Syřané se mu měli za co mstít. Kohen, který se narodil v Egyptě a mluvil perfektně arabsky, se v Damašku usadil v roce 1961 coby bohatý arabský obchodník původem z řad početné syrské diaspory v Jižní Americe. Svou krycí legendu si budoval důkladně. Již v Argentině se seznámil se syrským vojenským atašé Amínem al-Háfizem, který se po vojenském puči v roce 1963 stal prezidentem (ne na dlouho, jen do převratu v roce1966, po kterém následoval další, jenž roku 1970 vynesl k moci Háfize al-Asada, otce nedávno svrženého prezidenta Bašára Asada).

Díky svému šarmu, štědrosti (mnoha syrským politikům a důstojníkům půjčoval peníze) a inteligenci se rychle stal důvěrníkem nejvyšších vojenských i politických představitelů. A dostával se k přísně tajným informacím - jeho přátelé z armády ho dokonce brali na návštěvu vojenských postavení na Golanských výšinách, kde si díky své fenomenální paměti vše zapamatoval - plány syrských opevnění, rozmístění minových polí i protiletadlové obrany. A to vše z Damašku odesílal radiodepešemi do Tel Avivu. Jeho zprávy umožnily Izraelcům v šestidenní válce v roce 1967 bleskově prolomit syrskou obranu a obsadit strategicky důležité Golanské výšiny pro sebe.

Kohenovi se zřejmě stalo osudným příliš časté vysílání. Syrská tajná služba s pomocí nejnovější sovětské techniky nakonec lokalizovala podezřelou radiostanici v Kohenově bytě ve čtvrti Abou Roummaneh, prestižní části metropole. Jeho byt, kam chodili na vyhlášené večírky vysocí důstojníci, politici a byznysmeni, se nacházel přímo naproti sídlu generálního štábu syrské armády. Kohenovy večírky byly pověstné a na poměry islámské země neobvyklé - tekl na nich proudem alkohol a o zábavu vysoce postavených hostů se staraly luxusní prostitutky. V uvolněné atmosféře hosté ztráceli zábrany a Kohen, který skoro nepil a opilost jen předstíral, si zpravidla vše pamatoval.

Jeho výslechy byly brutální. Měsíc byl vystaven neustálému silnému světlu, spal na betonové podlaze a u výslechu byl tvrdě mlácen. Syřané ho donutili vysílat dál coby dvojitý agent, ale podařilo se mu odvysílat smluvený signál, který Mosad varoval, že pracuje pod nátlakem. Podle dostupných informací se zdá, že i přes tvrdé výslechy Kohen neprozradil víc, než musel. Podařilo se mu udržet v tajnosti kompletní informace o izraelských špionážních operacích v regionu i některé klíčové spolupracovníky Mosadu. U soudu se pak choval klidně a vyrovnaně, zjevně smířený s osudem.

Eli Kohen byl se svou manželkou jen půldruhého roku. Pak odjel do Sýrie a tam byl popraven. Během svého pobytu v Sýrii se dostal do Izraele jen třikrát. Naposledy u příležitosti narození jejich třetího dítěte. Kohen tehdy své nadřízené varoval, že se jeho pobyt stává stále riskantnějším. Podlehl však prosbám, aby se vrátil ještě jednou - na poslední turnus, který se mu stal osudným.

Nyní nová syrská vláda poslala minulý týden do Izraele 2500 dokumentů týkajících se Eliho Kohena, který je v Izraeli vnímaný jako národní hrdina. Nový syrský prezident je přitom synem rodičů, kteří před Izraelci uprchli po šestidenní válce z Golanských výšin, k jejichž získání Kohen svými informacemi tolik napomohl.