1. Bez hvězd nic nevyhraješ

Sparta bez Lukáše Haraslína nemůže pomýšlet na vítězství v těžkých zápasech.

Reprezentace bez Patrika Schicka taky ne.

Podobné soudy létají v tuzemsku éterem tak frekventovaně, že už je většina fanoušků, trenérů i funkcionářů považuje za zákon.

Jenže ono to funguje v současném fotbale jinak: trofeje vyhrává tým, který přesně ví, co má hrát, a všichni se tomu podřídí.

Ani katarští šejkové tomu po převzetí vlády nad Paris SG roky nevěřili. A tak skupovali do kabiny hvězdné supermany.

Když se v útoku sešla svatá trojice Neymar, Messi, Mbappé, byli si vlastníci jistí, že jim vystřelí ušatý pohár Champions League.

Ale nestalo se.

Na lavičku tedy usedl Enrique. Bývalý trenér Barcelony se přestěhoval pod Eifelovku pod jedinou podmínkou - že PSG opustí nadobro projekt Galacticos, zbaví se kultu nedotknutelných celebrit a ponechá mu volnou ruku při budování soudržného mužstva.

"Naše hra nespočívá v tom, že necháme Mbappého dělat si, co chce," řekl Enrique bez obalu médiím.

Mbappého se snažil mnohokrát přesvědčit, že pokud se zapojí do týmové hry, hlavně v presinku, nebude toho litovat. Ovšem ofenzivní klenot to nechtěl pochopit. A tak se vydal do Realu Madrid.

Enrique nad tím mávl rukou. "To byla stará filozofie klubu, který nikdy nezískal žádnou velkou trofej," glosoval to.

A přidal: "Raději bych měl čtyři hráče, kteří dají každý 12 gólů, než jednoho, který jich dá 40. Celkově to znamená víc gólů."

V šatně zavedl rovnost. Všem detailně představil herní principy, které bude bez výjimky vyžadovat, a pečlivě hlídal jejich dodržování.

"Trenér nám pořád říkal: Když nebudete presovat a nebudete bránit, někdo vás nahradí. Takže všichni bráníme," prozradil útočník Ousmane Dembélé, jeden z těch, který byl dříve lechtivý na práci směrem dozadu.

Je na místě teď zdůraznit, že Enriqueho přestavba mohla být úspěšná jedině proto, že šéfové klubu si předtím spálili ruce a neměli jinou možnost než radikálně změnit kurz.

Zadruhé: sportovní ředitel Luis Campos byl a je s hlavním koučem na totožné vlně a v klubu nebyl nikdo, kdo by zpochybňoval nastolenou cestu týmovosti.

Finále v Mnichově bylo nejen oslavou fotbalu, ale také odměnou za jednotu, progres, náročnost a důslednost.

2. Zkušenost má navrch nad mládím

Kdo chce zvládnout velké zápasy bez matadorů, je naivní snílek. K cestě za poháry potřebujete zkušené borce, o které se budou moci rozechvělí zelenáči v kritických momentech opřít.

V české kopané o pravdivosti těchto vět téměř nikdo nepochybuje.

Tak se mrkněme na sestavy finalistů letošního ročníku Champions League.

Konfrontace rodných listů jednoznačně hlásí, že šlo o střet benjamínků s protřelými kozáky.

Inter nasadil do základní sestavy hned tři hráče ve věku nejméně 35 let (Yann Sommer, Francesco Acerbi a Henrich Mchitarjan). Průměrný věk základu činil 30 let a 242 dní.

Věkový průměr zahajovací sestavy Paris SG? 24,8 let.

Ve finále dělal průměrný věkový rozdíl základních sestav italského a francouzského velkoklubu 5 let a 146 dní.

Na hřiště vyběhl v barvách PSG jediný třicátník: kapitán Marquinhos. Kolem něj se seskupila "školka" v čele s devatenáctiletým teenagerem Désirém Douém, kterého na plochu v závěru následovali i vrstevníci Senny Mayulu (taky vstřelil gól) a Warren Zaire-Emery.

Mimochodem: PSG jsou čtvrtým nejmladším týmem v top pěti evropských ligách s průměrným věkem 24,4 let.

Jak dopadl souboj zkušenosti se smrkáči, viděl celý svět. Od první do závěrečné minuty vítězila na zeleném koberci dravost, rychlost a drzost mládí. Matadoři se vůbec nedostali k tomu, aby mohli uplatnit nabyté zkušenosti.

Koncert v podání mladých pušek symbolizoval Doué. Ve věku 19 let a 362 dní vstřelil dvě branky a připsal si gólovou asistenci. Pochází z Angers, má francouzskou matku a otce z Pobřeží slonoviny.

Jeho mimořádný talent nejprve šlechtili v akademii Rennes. Už v patnácti válel za rezervu a trénoval s ligovým týmem. Od sedmnácti nastupoval v nejvyšší francouzské soutěži.

U nás by se mnozí pokřižovali s tím, že v patnácti je příliš brzo na přeřazení mezi dospělé. Ale rozhoduje to, jestli je hráč na přechod mezi seniory připraven, nebo nikoli.

Doué a jeho kumpáni z francouzských akademií jsou. O absolventech českých akademiích totéž říct nelze, což by měl být pro odpovědné důvod k zamyšlení.

Na tomhle pozadí už ani nepřekvapí, že Paris SG by byl v Chance lize třetím nejmladším celkem za Teplicemi (24,2 let) a Libercem (23,9 let). Slavia má průměr 25,7, Sparta 26,4.

3. Presink se nedá hrát celý zápas

Že hodláte napadat ve sprintu během celého utkání? To jste blázni, protože to není v silách hráčů. Nemají šanci to vydržet.

Profesionálové Paris SG i tuhle českou tezi roztrhali na kusy. "Čas plynul, ale hráči běhali, běhali a běhali," pochvaloval si po finále Enrique. "Dembélé nedovolil stoperům vůbec dýchat. Ani na okamžik," zdůraznil.

Přesně k fotbalu ve sprintu svěřence vedl od prvního dne na střídačce francouzského kolosu. A společně k tomu v přípravě podnikali potřebné kroky.

Španělský kouč je sám fanatik do fitnes. Kdysi běžel i legendární Marathon des Sables, 240 kilometrů dlouhý a šest dní trvající závod na Sahaře. Dodnes polyká spoustu cyklistických kilometrů a každou volnou chvíli posiluje.

Intenzivní tréninky jsou v PSG za jeho éry běžnou denní rutinou. Taktické tréninky jakbysmet.

Kouč má u tréninkového hřiště dokonce vysouvací plošinu, na níž vyjede vzhůru, aby mohl shora kontrolovat, zda se všichni posunují po domluvené mapě a pod správnými úhly. Sebemenší odklon Enrique a jeho asistenti korigují. Hodiny strávené u videoanalýz to jen dokreslují.

Zatímco v Česku Enriqueho kolegové nezřídka volají po tom, aby hráči zachovali klid na míči a akci klidně zpomalili, on je naopak nabádá k rychlému úderu po zisku míče s využitím spousty průnikových přihrávek, náběhů za obranu a řízené vzájemné výměny míst.

Tak se pravé křídlo může zjevit na opačné straně a pravý bek může po jeho přihrávce dát ve finále Champions League gól do opuštěné brány z hranice malého vápna.

Že z toho nakonec profitují i jednotlivci, je nezpochybnitelné. Dembélé, dlouho zesměšňovaný pro své opravdu nevyzpytatelné zakončení, se v této sezóně proměnil ve velkovýrobnu gólů - v 46 zápasech nasázel 33 branek (více než v předchozích pěti sezónách dohromady).

Mladíci se také střelecky hodně pochlapili - Barcola (21 gólů), Ramos (18) a Doué (15). Přesně v duchu Enriqueho hesla: čtyři týmoví střelci jsou lepší než jeden sebestředný Mbappé.

Český fotbal by měl vzít tenhle vzkaz z Paříže vážně, pokud nechce na nejprestižnější evropské scéně hrát druhé housle.