Myšlenka na hru s názvem Obrázková mozaika pak chvíli spala v šuplíku, ale probudila se k životu v roce 1965, kdy Princ nastoupil do nově vznikajícího nakladatelství Pressfoto.

Pekelně se soustřeď

Kolegům se nápad na paměťovou hru líbil, ale název Obrázková mozaika jim připadal příliš dlouhý. V té době se v televizi vysílala soutěž Jaroslava Dietla s názvem Pekelně se soustřeď, jejíž princip byl podobný - hledání stejných dvojic.

"Šéf mi řekl, abych se spojil s panem Dietlem, zda by nám nedal právo k použití jeho názvu pro moji hru. Pak se ale zalekl finanční částky, kterou bychom za to museli dát, a navrhl mi, ať vymyslím něco krátkého a jednoslovného ve stylu lota, domina nebo kvarteta. Výsledkem bylo, že mě napadlo využití zkratky původního názvu pana Dietla, nahrazení písmen KS za X a pexeso bylo na světě," vzpomínal před deseti lety Princ, který v roce 2019 zemřel.

Vůbec první pexeso, které bylo v Československu vydáno, obsahovalo obrázky postav z tehdy oblíbených mayovek. Na fotky s Vinnetouem, Old Shatterhandem či Ribannou se tehdy stály dlouhé fronty. Toho se Zdeněk Princ rozhodl využít a zpopularizovat tak nejenom svoji hru, ale také uspokojit poptávku, která po obrázcích s oblíbenými postavami byla.

Místo slávy dluhy a zášť

I přes původní opatrný přístup nakladatelství a poměrně malý náklad se z pexesa stal ohromný hit. Ve spolupráci s tehdejším vedením Pressfota a Ochrannou organizací autorskou vznikla pro Prince smlouva, která mu zajišťovala ochranu nápadu a procenta ze zisku. Právě tato smlouva se mu později stala osudnou.

Po událostech srpna 1968 totiž nastaly v Pressfotu kádrové změny. Tehdejší ředitel byl odvolán a jeho nástupce, dříve ekonomický náměstek, se Princovi z čiré závisti a osobních antipatií začal mstít. Prvním krokem bylo prohlášení, že všechny smlouvy uzavřené předchozím vedením byly neplatné. Ačkoliv soud nejprve rozhodl, že není možné anulovat smlouvy předchozího vedení, pomocí kontaktů na vedení ÚV KSČ dosáhl nový ředitel svého a při odvolacím řízení byla smlouva, a tím i ochrana autorství zrušena.

"Byl jsem v zákulisí označen za pravicový živel, a nebylo tedy cesty ani způsobu, jak tomu zabránit. A navíc, aby se ještě pomsta dokonala, jsem byl exekučně donucen vrátit všechny vyplacené honoráře," vzpomínal Zdeněk Princ na nepříjemnosti, kvůli kterým pak žil tři roky pouze s minimálním platem a zbytek peněz šel na splátky dluhu, které mu vyměřil soud.

Ochranné známky se tak dočkal až po roce 1989. Ačkoliv je každý rok vydáno několik set pexes, Princ z toho mnoho neměl. Říkal, že neměl duševní ani finanční prostředky se obcházení autorství bránit. Stále ho však těšilo, že je jeho hra oblíbená mezi hráči všeho věku.