Od svého vzniku před 4,5 miliardami let se rotace Země pomalu brzdí. Hlavním viníkem je gravitace Měsíce, který se od Země postupně vzdaluje a přitom planetu přibrzďuje. V důsledku toho se dny prodlužují - před 1,4 miliardami let trval den jen 18 hodin, ještě před 70 miliony let byl o půl hodiny kratší než dnes. Podle výpočtů se délka dne prodlužuje zhruba o 1,8 milisekundy za století.

V posledních letech však vědci pozorovali opačný trend. Rok 2020 přinesl sérii rekordně krátkých dnů a 29. června 2022 trval den o 1,59 milisekundy méně než standardních 24 hodin. Tyto výkyvy souvisí s procesy uvnitř Země i na jejím povrchu - od pohybu tekutého jádra přes oceánské proudy až po tání ledovců. A i když jde jen o tisíciny sekundy, pro naše přesně nastavené technologie je to důležité.

Novější výzkumy ale ukazují, že zpomalování Země mohlo být klíčové i pro samotný vznik života, jak ho známe. "Jednou z velkých otázek vždy bylo, proč a kdy se v atmosféře objevil kyslík. Naše data naznačují, že v tom mohla hrát roli i délka dne," vysvětluje mikrobiolog Gregory Dick z Michiganské univerzity.

Zásadní roli v tom sehrály sinice - drobné mikroorganismy, které se před 2,4 miliardami let masově rozšířily a začaly díky fotosyntéze vyrábět kyslík. Jenže sinice nejsou zrovna ranní ptáčata. Podle studií jim trvá několik hodin po východu slunce, než se naplno rozjedou. To znamená, že čím delší byl den, tím víc kyslíku mohly během své aktivní fáze vyprodukovat. 

Dodnes ale není jasné, proč k masivnímu nárůstu kyslíku došlo právě tehdy, a ne dříve. Právě prodlužující se dny mohly stát za tzv. Velkou oxidační událostí - obdobím, kdy množství kyslíku v atmosféře skokově narostlo. Bez něj by složitý život nikdy nevznikl. Vědci našli stopy tohoto procesu i dnes - například na dně jezera Huron ve Spojených státech amerických, kde se střídají vrstvy sinic produkujících kyslík a bakterií, které zpracovávají síru. Jejich chování ukazuje, jak úzce může být fotosyntéza svázaná s délkou dne.

Výpočty a modely navíc naznačují, že podobná souvislost existovala i u druhé velké vlny nárůstu kyslíku před 550 až 800 miliony let, známé jako neoproterozoická oxidační událost.

"Spojujeme zákony fyziky od molekulární úrovně až po pohyb celé planety. A ukazujeme, že existuje přímá vazba mezi délkou dne a množstvím kyslíku, které mikroby vypustí," shrnul mořský biolog Arjun Chennu z Leibnizova institutu v Německu. Výsledek je fascinující: krátkodobě se může Země točit rychleji, ale dlouhodobě se zpomaluje - a právě díky tomu jsme dnes schopni dýchat. Tanec planety a Měsíce tak neovlivňuje jen astronomii, ale možná i samotný vznik života.

Zdroj: https://www.sciencealert.com/