Došlo jí to až těsně před nakráčením na stupně vítězů. Osmnáctiletá dívka z Československa po celé atletické finále nehnula brvou, závodila bez nervů jako v transu a uhranula tím atletický svět.

Dva měsíce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy posledním pokusem porazila pod pěti kruhy v Mexiku dvě sovětské výškařky. 

"Když nás po skončení soutěže odvedli do takových katakomb, kde jsme všechny tři měly čekat na ceremoniál, rozplakala jsem se," vzpomínala Rezková-Hübnerová v dokumentu České televize Sláva vítězům.

A slzy jí tekly i při předávání medailí. Pro československou výpravu znamenal její triumf před dvěma sovětskými reprezentantkami obrovské zadostiučinění.

Podobně jako gymnastka Věra Čáslavská na stejných hrách protestovala proti okupaci své domoviny tím, že odvrátila tvář od vlajky při sovětské hymně, také mladičká atletka, které nikdo neřekl jinak než Milena, se odhodlala ke statečnému gestu. Nepodala sovětským kolegyním ruku. 

"Pak to chtěl v Praze řešit nějaký politruk, přidali se další, jenže Milenina odpověď byla vždycky stejná: Jako vítězka jsem čekala gratulaci od nich. Na jejích osmnáct to byla úžasná odpověď," líčil její druhý životní partner a bývalý atlet Jiří Vyčichlo v rozhovoru pro Lidovky. 

Mexiko 1968 zrodilo atletickou hvězdu prakticky přes noc. O jejím talentu moc lidí netušilo. Vždyť nominaci si zajistila až v poslední možnou chvíli na mistrovství republiky v Jablonci nad Nisou.

Tam nastoupila proti starším a mnohem zkušenějším krajankám. S ní jako favoritkou rozhodně nikdo nepočítal, vždyť s atletikou začala na tehdejší poměry pozdě. Ani neměla ideální proporce, narostla jen do 169 centimetrů. 

Přesto v Jablonci zazářila, skočila 182 centimetrů a posunula československý rekord. Zároveň si tak vysloužila letenku do olympijského Mexika.

"Říkalo se o mně, že mám skvělou techniku. Kdyby mě někdo o půlnoci vzbudil, tak mu předvedu dokonalý skok," popsala Rezková-Hübnerová.  

A podobně suverénně si počínala i v olympijském finále. I když jí něco nevyšlo, nepanikařila a v opravách ukrajovala jednu postupnou výšku za druhou.

Průběžné pořadí ji nezajímalo, dokonce si na lavičce začala číst knížku Tři muži ve člunu. 

Když zbyly ve hře poslední tři skokanky, zašla za rozhodčím, aby zjistila, jak na tom průběžně je. Poznala, že i když skočila 180 napoprvé, stejně jí průběžně patřilo až druhé místo kvůli horšímu zápisu z předchozích výšek.

"Tak jsem si řekla, že to by v tom byl čert, abych nebyla první," líčila.

A tak se rozběhla ke třetímu pokusu na 182 centimetrech, vykopla nohu na svůj straddle, tedy skok přes břicho, a převalila se přes laťku. Ta se zachvěla jen lehce.

"Technicky to nebyl vydařený skok, ale hlavně že tam ta laťka vydržela," smála se pak olympijská vítězka.

O rok později potvrdila dominanci ještě na mistrovství Evropy, kde československý rekord ještě o jeden centimetr vylepšila.

Účastnila se i dalších her v Mnichově, kde opět předvedla úspěšný skok na 182 centimetrech. To už ovšem stačilo jen na 15. místo. 

Kariéru ukončila ve 27 letech. Se svým trenérem a manželem Rudolfem Hübnerem měla dceru Lindu, s partnerem Jiřím Vyčichlem syna Jiřího.

19. října 2014 podlehla v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze rakovině. Bylo jí 64 let. 

Zlatý olympijský skok Miloslavy Rezkové-Hübnerové: