Když byl v roce 2002 zřízen a reorganizován archivní areál na pražském Chodovci, šlo o jeden z nejambicióznějších archivních projektů v Evropě. Stavebně i technologicky zajímavý komplex se stal novým domovem pro Národní archiv, Státní oblastní archiv v Praze (SOA) a Archiv hlavního města Prahy. V komplexu nejde jen o uchovávání, ale i digitalizaci a zpřístupňování historických dokumentů a slouží jako zázemí či studna informací badatelů.

Vedle rozsáhlých depozitářů, badatelen, knihoven a projekčního sálu zde lze nalézt i unikátní technologii - dezinfekční komoru na bázi etylenoxidu, jakou nenajdete nikde jinde v Evropě. A právě ta budí respekt.

Plynová komora pro knihy a listiny

Ačkoliv si mnozí z nás archiváře představují v rukavičkách a v prostředí jako z knihoven ze seriálu Hra o trůny či třeba pražského Klementina, zde je realita jiná - surovější.

Nový a pro mnohé nečekaný pohled na jejich práci lze získat třeba díky dezinfekční místnosti, kde archiválie čeká plynová procedura, kterou by nechtěl absolvovat žádný živý organismus. Plyn etylenoxid je karcinogenní, mutagenní, výbušný a toxický, ale zato spolehlivě zlikviduje veškerou plíseň.

Jedinečný proces dezinfekce je složitý a pečlivě kontrolovaný. Teprve až speciální plynový chromatograf potvrdí, že archiválie jsou nezávadné, mohou být zařazeny do fondu. Ačkoliv se plíseň usmrtí, stále zůstává fyzicky přítomna, proto přichází ke slovu manuální práce - archiváři ji jemně mechanicky odstraňují. Tento systém je unikátní v celé Evropě, možná i na světě. Česko se tak může pochlubit nebezpečnou, ale pokrokovou procedurou, díky které byl zachráněn nejeden klenot. Popis celého procesu dezinfekce najdete zde.

Co se v archivu skrývá

Archiv se však skládá i z mnohem sympatičtějších a bezpečnějších místností. Jde například o depozitář, kde nejsou jen zaprášené kroniky, ale i klenoty české historie - třeba zlaté medaile Emila Zátopka z olympiády v Helsinkách 1952, osobní předměty popraveného generála Aloise Eliáše, který byl předsedou protektorátní vlády, ovšem celou dobu spolupracoval s domácím odbojem a také s exilovou vládou v Londýně, nebo část originálního zábradlí z Národního divadla.

Zvláštní pozornost si zaslouží i takzvané archivní kulturní památky, označené zkratkou "KP", které by v případě katastrofy byly evakuovány jako první. Patří mezi ně mimo jiné Translokační plány židovských osídlení z let 1727-1728. 

Tajemná obálka, mapy a hřbitov

Archiv se chlubí i kuriózními artefakty. Dvě obří mapy silnice z Prahy do Teplic, dlouhé až 50 metrů, patří mezi unikáty. Další mapy ukazují například historické úpravy řek kvůli splavnosti nebo hornickou činnost v okolí Jílového u Prahy, jejíž rozkvět podporoval už Karel IV.

A pak je tu zapečetěná obálka, uložena v zabezpečené části archivu, která má být otevřena v září 2025. Podle legendy obsahuje poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Co v ní ve skutečnosti je, zatím nikdo neví - a spekulace o jejím obsahu jen přidávají Chodovci na tajemnosti.

Zajímavé také je, že původně měl být na místě archivního areálu hřbitov. Kvůli vysoké hladině spodní vody a riziku kontaminace se ale od záměru ustoupilo. Symbolická brána do historie se tak ocitla na místě, kde se mělo původně vzpomínat jiným způsobem. 

Brána? Nebo pastelky?

Architektonicky měl archiv symbolizovat bránu do hlavního města. Fasáda z keramických dlaždic v barvách nebe, pole a lesa měla komplex opticky včlenit do okolí. Ovšem veřejnost si budovu často spojuje spíš s dětskými pastelkami.

Ať už pastelky, brána, nebo trezor plný tajemství - archivní areál na Chodovci si svou roli hlídače české paměti plní s precizností, respektem a špičkovou technologií. A někdy také s dávkou plynu, který sice zabíjí plíseň, ale zachraňuje historii.

Zajímavé informace o stavbě a uchovaných klenotech předávají pracovníci archivu i dobrovolníci v rámci festivalu Open House Praha - akce, během které se volně otevírají široké veřejnosti běžně nepřístupné budovy.