Gabriela Teissing, šéfka společnosti Creative Dock, v tom má jasno.  "Pravidelně kontroluji platy žen v naší firmě, protože zkrátka vím, že si v porovnání s muži jen málokdy přijdou říct o více peněz," říká otevřeně. Ve své technologické firmě se snaží vytvořit prostředí, kde se ženy nebojí růst a říct si o svoje místo.

"My ženy máme takový konsensuální přístup. Když něco rozhodujeme, chceme si vyslechnout názory ostatních, najít vhodné řešení. Muži jsou zvyklí na rozhodnost, a tak to v byznyse musím mít i já," popisuje.

Teissing si je vědoma, že komunikace v práci a v běžném životě se liší a odlišnost přístupů bere s humorem: "Když jedu s kamarádkami na výlet, vždycky se nějak dohodneme, ustoupíme si a vymyslíme to tak, abychom všechny byly spokojené. V byznyse si můžu ostatní vyslechnout, ale rozhodnout se stejně musím sama, jinak jsem považovaná za slabou." Ženy by se tak neměly bát, říct si o vyšší plat, díky kterému by mohly mít také větší zápal do práce. Větší ohodnocení by jim také mohlo pomoci v získání většího sebevědomí, díky kterému by pak mohly být  pracovním prostředí rozhodnější a jistější - a tím pádem růst.

Když sesterstvo nefunguje

Problémem není jen přístup a odvaha. Klíčová je také podpora, která v pomáhá v rozvoji. Nejde však jen o podporu rodiny, ale také podporu žen ženami, o které se často mluví jako o automatickém spojenectví. Realita je ale někdy jiná. "Pokud je žena nejistá a neváží si sama sebe, místo integrity a důvěry cítí strach a může si připadat ostatními ohrožená. Je potom méně podporující," vysvětluje psycholožka Helena Kubovská.

Důvodem prý bývá prostředí, které je dlouhodobě nastavené hierarchicky, výkonově, bez prostorů pro emoce nebo empatii. "Když je žena ve vedoucí pozici sama v mužském kolektivu, často vstupuje do mužské role a jedná jako muži. Přemýšlí, jak by danou věc uchopil muž. A je to velmi pochopitelné," říká Kubovská. "Když je ale žen v managementu více, mají ženy více odvahy zůstat ženami, vnášet sem své důležité kvality a lákat do tohoto prostředí i další ženy," dodává. Ženský kolektiv by se tak neměl bát vzájemné podpory - díky ní se ženy mohou na lepší pozice dostávat častěji a snadněji. Zároveň by se jim v takovém prostředí mohlo pracovat příjemněji. Podobný přístup je však vidět jen v málokterých firmách.

Co nás brzdí? Často my samy

Mezi tím, co ženy brzdí, patří také tlak společnosti, výchova a především neuvědomělé stereotypy. "Pořád žijeme v zajetí stereotypů, kterými brzdíme samy sebe. Často si samy ani nepřipustíme, že by něco mohlo být jinak," říká Kubovská.

Potvrzuje to i Gabriela Teissing. "Musela jsem se také smířit s tím, že pokud se chci věnovat byznysu, vždycky budu ta, která nevaří a nežehlí. Trvalo mi dlouho, než jsem si sama připustila, že to doopravdy dělat nemusím," tvrdí.

Dlouho měla pocit, že něco dluží. "Vyrostla jsem v prostředí, kde maminka vařila tatínkovi večeři, a považovala jsem to za normální. Moje babička mi říkala, ať se dívám na rodiče svého partnera. Myslela jsem si, že je to hloupost. Ale opravdu si to v sobě neseme hluboce zakořeněné," přiznává. Od žen se tak očekává, že budou zvládat hned několik rolí naráz, přičemž mnoho lidí si myslí, že by se měly soustředit hlavně na starost o rodinu, partnera, domácnost. Tento přístup je pro mnohé zatěžující, ale také nespravedlivý, což v rodinách i firmách vytváří třecí plochy.

Nejen matka a kuchařka i nechtěná mateřská

Psycholožka Kubovská je toho názoru, že ženy, které chtějí budovat kariéru nebo vlastní firmu, by to neměly dělat jen "ve volném čase". Zároveň upozorňuje, že pokud má žena pocit, že odevzdala kus sebe, nikdy nebude šťastná matka. "Když má možnost tvořit něco, co ji baví, co jí připadá krásné, má potom energii právě i na tu péči a rodinu. Nadšená a naplněná máma je nakonec i pro děti mnohem lepší," míní. 

Zde již mnoho let narážíme. Na ženy je kladen nátlak, aby se plně věnovaly svým dětem, i když touží realizovat se v práci - třeba stejně jako její partner. Mnoho žen dostane nápad na zajímavý byznys právě během mateřské, tedy v době, kdy vypadnou z běžného pracovního kolotoče. Nedostupné školky či vlastní přesvědčení a názory společnosti jim však často neumožňují, aby se začaly věnovat jejich pracovnímu snu. 

Společnost tedy zatím často nedává ženám moc možností volby. "Nedávno jsem měla klientku, která otěhotněla, ale svoji práci měla natolik ráda, že nechtěla odejít na mateřskou. Jenže kvůli nastavení firmy musela - a to ji srazilo na dno," popisuje Kubovská. Podle ní se ale už něco mění. "Myslím si, že příští desetiletí bude v tomto velmi zajímavé," dodává s nadějí.

Co si z toho vzít? Ženy v byznysu čelí nejen tlaku společnosti, ale často i vlastním vnitřním překážkám. Změna nepřijde ze dne na den, ale každá z nás může začít u sebe - ať už tím, že si řekne o vyšší plat, nastaví hranice v domácnosti, nebo podpoří jinou ženu. Protože ženský přístup má v byznysu budoucnost. A ta právě začíná.