Vždycky si dělala, co chtěla. V 18 odešla z domu a odstěhovala se za svým budoucím manželem Jimem Ballardem do Skotska. Ten ji chápal, sdílel její lásku ke skalám a ke zdolávání vrcholů. 

Hargreavesová uměla zajít až za hranu tam, kam by se jiní neodvažovali. Když v šesti měsících těhotenství zdolala severní stěnu Eigeru, mnozí kroutili hlavou. 

Temperamentní Britka ale chtěla předvádět stejné výkony jako muži. Zapsat se do historie něčím, co ještě nikdo nedokázal.

To se jí v roce 1993 podařilo, když zdolala šest nejvyšších severních stěn Alp během jednoho léta.

Ale pořád jí to bylo málo. Přišla tedy s novou expedicí. Zdolá tři nejvyšší hory světa. Sama, bez pomoci, bez použití kyslíku. 

První zářez si připsala 13. května 1995 na Mount Everestu. Stala se první ženou, která to bez podpůrného kyslíku zvládla.

Podle svědectví dalších horolezců vše dělala opravdu sama. Nosila vybavení, hrabala ve sněhu místa pro stan, dokonce odmítala pít čaj od kolegů kolem ní.

Její počin měl v horolezeckém světě velký ohlas a inspirovala další lezkyně různých národností. 

Málokdo tou dobou tušil, že Hargreavesová na tom není po finanční stránce moc dobře. Expedice polykaly spoustu peněz, s manželem a dětmi bydlela v různých pronájmech či mobilheimech.  

A to byla Britka teprve v první třetině svého plánu. Hned v létě toho roku odcestovala do Pákistánu, aby se pokusila o výstup na druhou nejvyšší horu světa K2.

Nepřivítalo ji tam vůbec dobré počasí. Podmínky byly vyloženě životu nebezpečné. Hora posílala dolů často laviny sněhu. Však i britská horolezkyně při jednom z přípravných výstupů musela vyhrabávat jeden ze svých stanů z hluboké vrstvy bílé pokrývky.

Dvakrát podnikla útok na vrchol a v obou případech se vrátila zpět do základního tábora. Jednou dosáhla třetího, podruhé čtvrtého výškového tábora, než ji mizerné počasí přemohlo a zahnalo zpátky.

Kapitán Fawad Khan, styčný důstojník pákistánských záchranných složek, později v rozhovoru pro britský deník The Independent zavzpomínal na poslední rozhovor s Hargreavesovou, než se vydala na vrchol potřetí. 

"Měli jsme takovou poradu se všemi v základním táboře. Říkal jsem jí, že jít nahoru je hotová sebevražda, v táboře 4 ležely dva metry sněhu, už v základním táboře bylo nějakých 60 centimetrů," varoval ji Khan.

Podle jeho slov prý na chvíli zaváhala a zdálo se, že výpravu opravdu vzdá. "Najednou řekla: Polezu. Myslel jsem, že se zbláznila. Nejdřív vyprávěla, jak jí chybí manžel a děti. Ale pak jako by ji znovu pohltila ta vášeň," líčil kapitán.

12. srpna se nad horou roztáhlo nebe a ze základního tábora vyrazilo jedenáct odvážlivců, mezi nimi i Hargreavesová. 

Pět z nich se otočilo před nejnebezpečnějším úsekem. Počasí se začalo pomalu horšit a nad táborem 4 hrozila lavinou hluboká vrstva sněhu. Dál už tedy pokračovala jen šestice.

Útok na vrchol vyšel na 13. srpna. Britka skutečně dosáhla vrcholu, podle radiové komunikace v 18:17. 

Nikdo netušil, že se z čínské strany blíží velká bouře, která s sebou přinese vítr vanoucí rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. 

Šestice při sestupu neměla šanci. Spolu s Hargreavesovou zemřeli tři Španělé, Američan a Novozélanďan.

Tělo slavné Britky objevili členové pětičlenné skupiny při sestupu do tábora 3. Nejprve spatřili její botu, pak i tělo. 

"Měla fialovou bundu s květinami, takovou neměl nikdo jiný. Bylo to její tělo asi 300 metrů od nás. Ale byl jsem příliš vyčerpaný na to, abych k němu dolezl," prohlásil poté jeden ze zachráněných horolezců Lorenzo Ortiz.

Smrt třiatřicetileté Britky vyvolala pozdvižení, protože po sobě zanechala čtyřletou dceru a šestiletého chlapce. 

Osud si s touto rodinou znovu pohrál o téměř 24 let později. Tom Ballard šel ve šlépějích své matky a také se stal horolezcem. V roce 2019 zemřel při zimním prvovýstupu k vrcholu Nanga Parbat.