Situace v Pobaltí je v souvislosti s Ruskem napjatá dlouhodobě. Estonsko, Lotyšsko i Litva se potýkají s obtížnou integrací rusky mluvících menšin do svých společností. Jejich role se začala zkoumat ještě intenzivněji po začátku úplné invaze Ruska na Ukrajinu.

Ruský vliv dobře ilustruje statistika. V Estonsku tvoří etničtí Rusové oficiálně čtvrtinu populace, přičemž naprostá většina z nich je v severovýchodní oblasti v kraji Ida-Virumaa (70 % obyvatel této oblasti tvoří Rusové).

Lotyšsko má demografickou strukturu obdobnou, Rusové zde tvoří zhruba 26 % populace. Realita je ještě výmluvnější - v obou zemích víc než třetina obyvatel mluví rusky, jsou spjati s ruskou pravoslavnou církví nebo mají ruského partnera či příbuzného, popisuje Hellenberg pro web KyivPost.

V Litvě je ruská menšina pětiprocentní. I tak se ale i země potýká s integračními výzvami. Komunity podle Hellenberga často udržují jazykové a kulturní vazby s Ruskem, což ovlivňuje jak jejich příchylnost k proruským médiím, tak v některých případech i politické názory. 

Podpora národní identity i jazyka a Moskva jako ochránce

Právě přítomnost těchto menšin je nyní ústředním bodem diskuzí o bezpečnosti v pobaltských zemích. Obavy z možného zasahování do záležitostí států navíc podporuje ruská doktrína ochrany "krajanů v zahraničí". Podle té si Moskva deklaruje právo zasahovat, jestliže se domnívá, že jsou práva ruských občanů v zahraničí porušovaná.

Získáním nezávislosti po rozpadu Sovětského svazu totiž pobaltské státy zavedly politiky zaměřené na podporu národních jazyků a identit. Jazykové zkoušky se tak v Lotyšsku a Estonsku staly předpokladem pro získání občanství, což vedlo k tomu, že část rusky mluvícího obyvatelstva zůstala bez něj - to následně omezuje jejich politickou participaci i přístup k dalším státem garantovaným benefitům.

Debaty vyvolaly i reformy vzdělávání. Rozhodnutí Lotyšska postupně zrušit výuku ruštiny se setkalo s odporem rusky mluvících komunit i kritikou mezinárodních organizací pro lidská práva, které tvrdí, že taková opatření mohou porušovat práva menšin.

Obavy z ruské doktríny ale nejsou tím jediným, čemu musí pobaltské státy čelit. Hellenberg připomněl například nedávný případ lotyšské europoslankyně Tatjany Ždanokové. Zjištění o jejích vazbách na ruskou tajnou službu FSB vyvolalo nervozitu, že ruská rozvědka infiltruje své agenty mezi institucionální moc.

Neobvyklé nejsou ani dezinformační kampaně zaměřené na rusky mluvící obyvatelstvo, které si dávají za cíl využít rozdělení společností a podkopat důvěru v pobaltské vlády a NATO. 

Nyní budeme svědky něčeho jiného, varuje Hellenberg

Aktuální taktikou Ruska v Pobaltí je podle Hellenberga cvičení rekrutů (i včetně rusky mluvících menšin) k provádění převážně nenápadných sabotážních akcí. Ruskem najatí jedinci mohou založit požár v obchodním centru nebo se pokusit o něco podobného na autobusovém nádraží. Tak jako se to stalo ve Varšavě, respektive v Praze.

Jedná se o takzvané "jednorázové rekruty", často jsou to zločinci nebo migranti, které ruské jednotky naverbují za příslib malých plateb (stovky až tisíc dolarů). Když se pak na ně přijde, Rusko pochopitelně vše popře.

Další příležitostí pro hlubší sabotáž či špionáž jsou různé pochody nebo protesty, které mohou skončit nouzovou odstávkou elektráren, letišť či hraničních přechodů - podobné manévry řešilo loni v květnu Estonsko, když Rusko odstranilo několik bójí na řece Narvě, které určovaly hranici mezi státy. 

Hellenberg tvrdí, že mobilizace civilistů Rusku umožňuje zesílit hrozby bez otevřeného vojenského konfliktu. Sabotážní akce mohou vytvořit politický tlak na vlády, a to zejména během krizí. 

Místní úřady a bezpečnostní složky proto čelí naléhavému úkolu: rozpoznat tuto novou formu hrozby, přizpůsobit školení svých pracovníků k řešení mimořádných situací a zajistit hladkou komunikaci a koordinaci napříč sektory i mezi jednotlivými státy.

"Nepřítel je už tady. Není čas na zdlouhavé integrační procesy - klíčová je rychlá reakce a připravenost čelit důsledkům," uzavírá Hellenberg pro Kyiv Post.

Spotlight moment: Teroristu v ČR řídili Rusové. Objednavatele nikdy neviděl, říká o případu Paďourek