Tyrkysová bohyně, jak se Čo Oju přezdívá, už desítky let přitahuje horolezkyně. Však tu v roce 1984 zdolaly vrchol jako první ženy Čechoslovačka Dina Štěrbová a Čechoameričanka Věra Komárková. 

Před šesti lety zdolala vrchol ve výšce 8201 metrů teprve šestnáctiletá Australanka Gabrielle Jane Kanizayová a stala se tak nejmladší ženou, které se to podařilo. 

To pětadvacetiletá Finka Noora Toivonenová nosila v hlavě jiný sen. Sjet z vrcholu Čo Oju na lyžích. Libovala si totiž v extrémním sjezdu a tohle by byl finský rekord.

Chtěla na to ale jít postupně. Nejprve si cestu k vrcholu pořádně prošlápne a pozná, jaká hora je. A tak se stala součástí devítičlenné výpravy, která se v květnu 2000 vydala k úpatí hory.

Pokud je krásné počasí, patří Tyrkysová bohyně k těm nejsnazším osmitisícovkám himalájského pohoří. 

V šest hodin ráno před výlezem přesně takové panovalo. Finka zaútočila na vrchol spolu s ruským parťákem Pavlem Bonadyssenkem. Zkušený sibiřský horolezec dal mladší kolegyni náskok dvou hodin a pak se vydal z výšky 7400 metrů za ní. 

Toivonenová toho s sebou moc neměla. Měla být přece rychle zase zpátky. Vzala si tedy pár energetických tyčinek a gelů, ve stanu nechala i péřové kalhoty. 

Však také ve 12:15 hlásí vysílačkou do základního tábora: "Když se člověk zastaví, je fakt zima. Jinak všechno v pohodě."

Po hodině je dalekohledem patrný pohyb na falešném vrcholu hory. Čo Oju je totiž specifická tím, že když zdoláte příkrý svah, čeká vás ještě téměř hodinový pochod přes velkou plošinu, abyste se dostali ještě o pár metrů výš k opravdovému vrcholu. 

Pokud se v ten moment zhorší počasí a zvedne se vítr, nevidíte na metr před sebe a je možné, že právě to se stalo osudným oběma horolezcům, kteří se na špičku Tyrkysové bohyně vydali.

V 17 hodin se už oba měli hlásit z tábora číslo tři. Ale nikdo se neozval. O dvě hodiny později zachytil první tábor vysílačku mladé Finky:

"Slyší mě někdo…" zapraskalo ve stroji, který se záhy úplně odmlčel.  

Jorma Alanen, který držel stráž ve třetím táboře celou noc dává čelovkou světelné znamení, aby dvojice měla šanci najít cestu zpět.

Ovšem marně.

Záchranná operace je nemožná. Vrtulník tu nemůže vzlétnout tak vysoko, a tak se na místo dostává další skupina až po čtyřech dnech.

Jeden z šerpů objeví na falešném vrcholu dvě řady stop, které míří i zpět k táboru, ale v kritické chvíli se stáčí směrem k nepálské straně hory, která je strmá tak, že se nedá pořádně slézt. 

I když se těla nikdy nenašla, je pravděpodobné, že dvojice ve zhoršených podmínkách zabloudila, zvolila špatnou cestu a než si stihla uvědomit svůj omyl zemřela na podchlazení. 

Finská média pak smutný příběh Toivonenové zarámovala slovy jejího oblíbeného horolezeckého citátu:

"V horách je lidská síla a vůle lhostejná. Musíte se pokorně vydat na cestu, abyste viděli, co vám hora nabídne."