Nápad na instagramový profil, který se věnuje výhradně recenzím smaženého sýra, vznikl spontánně. Společně ho založily Terezie Kučerová a Anna Lucie Helešic. "Máme se smažákem dlouholetou tradici. Poznaly jsme se s Aničkou na táboře Nový Řadov a vždy jsme po něm společně s přáteli jezdili na smažák. Byla to taková satisfakce po dvoutýdenním kolotoči. Časem nás napadlo to sdílet," vzpomíná Terezie.

Když se z vtipu stane hit

Ze zábavy pro pár kamarádů se stal rychle virální hit. "Kamarádi nás v tom podporovali zasíláním svých recenzí, pak začali své recenze posílat i sledující. Rozjelo se to samo a z ničeho. Z vtipu se stala ve výsledku dost časově náročná neplacená práce," dodává Anička.

První větší průlom přišel po negativní recenzi jedné restaurace a následném rozhovoru v rádiu. Dnes je jejich projekt nejen zábavou, ale také komunitou lidí, kteří smažák milují a posílají desítky vlastních tipů měsíčně. Původní profil Život ve strouhance založily už před covidem, ale přišly o něj. Život ve strouhance ale žije dál na novém, stejnojmenném profilu a jak se zdá, tohle jídlo lidi spojuje víc než cokoli jiného. "Pořád nám lidi píšou a chtějí být součástí toho všeho, což nás velice těší," říká Terezie.

Smažákomapa

Nezůstalo ale jenom u profilu. Vymyslely a spravují unikátní mapu, která vám pomůže uspořádat klidně tour de smažák. "Smažákomapa je online mapa, kam přidáváme recenze všech míst, kde jsme smažák ochutnaly. Je propojená s Instagramem, takže když přidáme recenzi, objeví se i na mapě. Pomáhá lidem najít dobrý smažák v jejich okolí," popisuje Terezie.

Otázka, jaký sýr je ten pravý, má v jejich týmu jasnou odpověď: "Preferuji goudu," říká Terezie. Anička souhlasí, i když u ní se láska rodila postupně: "Dříve jsem dávala přednost smaženému hermelínu, v poslední době už ale také kopu za tým gouda, jelikož mi vyhovuje tenká a křupavá strouhanka - u toho hermelínu to s tím obalením není jen tak, velmi teče…"

Na příloze se shodnou bez váhání. "Miluju krokety," říká Terezie. Anička přitakává: "Výhradně krokety. Když nejsou krokety v nabídce, raději volím brambory nežli hranolky."

Jasná shoda je i u omáčky. "Jasně že tatarka! Vždycky! Nejlépe dobře udělanou domácí, ne kupovanou. Někdy nás překvapí i různé bylinkové dipy, ale tatarka je klasika," říká Terezie. Anička svoji vášeň žene o kousek výš: "Tatarku nejlépe dvojitou. Jako zajímavou laskominu hodnotím med, který dávají ke smažáku v restauraci Zastávka Nižbor. Stojí za to vyzkoušet."

Ačkoliv se láska ke smažáku rodila postupně, dnes už je jeho pozice neotřesitelná. "Opravdovou lásku ke smažáku jsem objevila až později, hlavně díky naší táborové tradici. Tam to začalo být víc než jen jídlo, i spíš takový rituál," říká Terezie. Anička dodává s úsměvem: "V dětství jsem ho nejedla, vlastně mi nechutnal."

Nejlepší, nejhorší a nejdivnější

A kam za nejlepším smažákem? V Praze mají Anička a Terezie osvědčené podniky, zájemci je najdou na profilu jako výběr TOP 10. Mimo hlavní město vede u Aničky restaurace U Bohuslavů v Čelákovicích. "Tam mají asi ty nejlepší krokety a smažený hermelín všech dob."

Naopak ty nejhorší si raději nechávají pro sebe, radí ale, jak smažené peklo na talíř snadno odhalit. "Špatný smažák poznáte hned - sýr je tuhý, netáhne se, strouhanka je nasáklá olejem a k tomu je nevýrazná nebo kupovaná tatarka. Do podniků, kde nám toto naservírují, se už nevracíme," říká Terezie.

A co nějaké bizarní smažené zážitky? "Zkoušela jsem pár experimentů, typu smažené ovoce, a přiznám se, že to úplně není moje parketa," říká Terezie. Anička přidává dětskou vzpomínku: "Jediné co, babička mi v dětství obalovala a smažila celer. To už teď málo kdo dělá."

Doma si smažák připravují minimálně. "Výjimečně, když už, tak v horkovzdušné fritéze," říká Terezie. Anička rovnou přiznává: "Doma vlastně už vůbec. Výhradně na něj, když už je chuť, zajdu do vybrané restaurace."

Z pánve rovnou na talíř

Smažák jako svačina na cesty místo řízků? To neexistuje. "Smažák má největší kouzlo čerstvý. Za mě je to spíš foodspot než svačina," říká Terezie. "Smažák musí jít z pánve rovnou na talíř! Studený smažák je špatný smažák!" dodává Anička.

Přestože už ho dnes nejí tak často jako dřív, vzpomínky mají smažákově intenzivní: "Když jsme se vídaly pravidelně, bylo to kolikrát i třikrát za týden, hlavně v době covidu, to jsme ho jedly nonstop," říká Terezie. "Je to záchranné lano, když nevíte, co si v restauraci dát," doplňuje Anička.

Obě se sympaticky shodují, že už jim po smažáku někdy nebylo nejlépe, ostatně, komu je po něm pokaždé lehko u srdce, že? A jak konstatuje Anička: "Někdy je to trochu cílem si smaženým sýrem ublížit."