Předně: pokud minulý týden první kolo vyhrál stávající výkonný ředitel obchodu České televize Hynek Chudárek, kterému svůj hlas dalo všech sedmnáct členů Rady ČT, a pokud na druhém místě skončila s patnácti hlasy mediální manažerka Libuše Šmuclerová, ve vztahu ke druhému a finálnímu kolu to prakticky neznamená vůbec nic.

Ve středu to bude naprosto jiná disciplína. Minulý týden měl každý radní pět hlasů, nelze tudíž říct, který z kandidátů, pro které hlasovali, pro ně byl první, čtvrtá nebo pátá volba.

V danou chvíli a podle několika zákulisních informací, které má redakce Aktuálně.cz k dispozici, se situace jeví tak, že se ve středu rozhodne mezi trojicí dlouholetých manažerů ČT: kromě Chudárka jde o Jiřího Ponikelského, který má v ČT na starosti sportovní vysílání, a Milana Fridricha, který odpovídá za divizi Program.

Za další: kontrolní orgán veřejnoprávní televize je dlouhodobě rozdělený do tří skupin. Jednu - jejímž neformálním lídrem je Pavel Matocha - tvoří variabilně čtyři, možná v některých hlasováních i pět radních. V čele druhé a početně nejsilnější je radní Vlastimil Ježek - čítá celkem osm radních. Třetí, sice nejmenší - avšak klíčová - je skupina okolo předsedy Rady ČT Karla Nováka: lze do ní počítat tři členy Rady ČT. 

Ke zvolení generálního ředitele ČT je potřeba minimálně deseti hlasů. Tu tedy mohou aritmeticky poskládat radní okolo Ježka a Nováka, případně, což ale není zrovna pravděpodobné, radní okolo Ježka a Matochy. Z opačného břehu nazřeno platí toto: Matocha a Novák poskládají maximálně osm, v ideálním případě možná devět hlasů, což jim na většinu nestačí. Jinak řečeno: Ježek a spol., pokud nikdo z nich "neuhne", disponují blokační většinou.

Hra o Mrzenu  

Překvapením prvního kola byla porážka ředitele Divize zpravodajství a publicistiky Petra Mrzeny. Z jisté perspektivy lze totiž letošní volbu interpretovat také jako právě souboj o Mrzenu. Nejen že se situace nějakou dobu jevila tak, že by ho mohla podporovat skupina okolo Pavla Matochy, o Mrzenu se hraje i v jiném slova smyslu - zda bude i nadále ve vedení zpravodajství a publicistiky.

A tady je dobré připomenout, že za ním jde několik kontroverzních kroků, za které byl sice kritizován bývalý ředitel ČT Jan Souček, avšak Mrzena byl ten, kdo je reálně uváděl v život. Zmínit lze konec pořadu 168 hodin, personální změny v redakci Reportérů ČT, odsunutí moderátora Jakuba Železného mimo hlavní zpravodajskou relaci nebo tlak, kterému dlouhodobě čelil Václav Moravec.

A je svým způsobem neuvěřitelné, že pouhé dva dny před finální volbou generálního ředitele ČT se na webu Seznam Zprávy objevila spekulace, podle které existuje dohoda mezi Fridrichem a radním Ježkem, která má údajně spočívat v tom, že pokud první jmenovaný volbu vyhraje, tak se ten druhý stane ředitelem zpravodajství a publicistiky.

Ta úvaha je natolik divoká a mimo realitu, že by nestála snad ani za zmínku. Jenomže někdo ji musel rozehrát a činit tak musí s nějakým cílem. A tady se nejde ubránit dojmu, že existují v zásadě pouze dvě možnosti: buď tak učinil někdo z Rady ČT, případně někdo z okolí Petra Mrzeny s cílem zapůsobit na nerozhodnuté radní tak, aby se nepřikláněli na stranu Fridricha. Přitom je to celé na první pohled naprosto nebetyčný nesmysl, spíš vyloženě pomluva.

Klíčové je v každém případě toto: skupina radních okolo Vlastimila Ježka bude volit Milana Fridricha, který získal minulý týden deset hlasů. A pokud cílem všech ostatních bylo nehlasovat pro Fridricha s tím, že je pro ně nepřijatelný, lze z toho odvodit, že Fridrich může být nakonec tím kandidátem, který volbu ve středu vyhraje.

Totéž ale platí také o Chudárkovi nebo Ponikelském. Matocha a spol. vsadí na jednoho z nich. Z logiky věci si vyberou toho, který bude mít v danou chvíli větší šanci vyhrát, a také toho, který jim nabídne víc. Matocha je pragmatik a obchodník - podle toho k volbě také přistoupí. A pokud první kolo naznačuje, že by mohl být jeho kandidátem Chudárek, ještě pořád to neznamená, že Ponikelský nevstoupí v nějaký moment do hry. 

Zjevné tedy je, že u některých radních nebudou rozhodovat ani tak kandidátské projekty, jako spíš jistá ohebnost a ochota jednotlivých kandidátů dělat to, co po nich někteří radní budou požadovat. A nic na tom nezmění třeba ani to, že Chudárek dělal a dělá v ČT dlouhé roky obchod, což je v rámci média veřejné služby vyloženě okrajová činnost. Proto nikoho také nejspíš nepřekvapí, že se ve svém kandidátském projektu prakticky nevěnuje kultuře.

Jen pro srovnání: Fridrich v minulosti stál u rozjezdu ČT24, spouštěl první mobilní aplikace pro zpravodajství, sport i iVysílání a hlavně měl v několika posledních letech na starosti obsahovou nabídku ČT, která tvoří osu její veřejnoprávní služby.

Pokud jde o Ponikelského, ten má v ČT už od dob Jiřího Janečka na starosti sport - ten lze sice za součást veřejné služby označit, avšak netvoří zrovna její těžiště. Přesto je to právě Ponikelský, kdo může případně profitovat ze zablokované situace. Ta úvaha se může v takový moment vyloženě nabízet: "Vám neprošel Fridrich, nám Chudárek, pojďme se dohodnout na někom jiném."

Klíčová bude ale taky pozice lidí okolo předsedy Rady ČT Karla Nováka. A ten nebude hrát skoro jistě o nic jiného, než aby byl i příště zvolen předsedou Rady ČT. Ani jemu nepůjde o budoucnost a stabilitu České televize. 

V celku je to tedy dost smutný, i když ne beznadějný pohled. Přitom budoucího ředitele ČT čeká několik ne zrovna snadných úkolů. Ten první přijde hned po volbách - tedy pokud je vyhraje Andrej Babiš, který dává dost explicitně najevo, že chce celý koncept veřejnoprávních médií zrušit a udělat z nich média "de facto" státní.

Nový ředitel ČT by se měl také pokusit jasně a srozumitelně odlišit veřejnou službu České televize od komerčních alternativ. ČT kromě toho potřebuje dodat odvahu a sebevědomí v tom slova smyslu, aby se nebála nejisté budoucnosti. Ostatně jak moc dobře víme z historie, nikdy není zrovna moudré ustupovat těm, kteří se netají tím, že vás chtějí nepokrytě zničit.