Sonda Kosmos 482 byla součástí sovětského programu Venera, jehož cílem bylo vyslání automatických sond k planetě Venuši. Start proběhl 31. března 1972 z kosmodromu Bajkonur pomocí rakety Molnija-M. Kvůli poruše horního stupně rakety však sonda nedosáhla plánované meziplanetární dráhy a místo toho zůstala zachycena gravitačním polem Země. Byla umístěna na velmi protáhlou eliptickou oběžnou dráhu.

Od té doby se Kosmos 482 pohyboval po postupně klesající dráze a po více než půlstoletí se přiblížil k osudovému setkání se Zemí. Nejnovější výpočty ukazují, že vstup do atmosféry nastane zřejmě 10. května 2025, mezi 8. a 9. hodinou. Kvůli nízké předvídatelnosti v závěrečné fázi sestupu není možné přesně určit čas ani místo dopadu. Zóna možného dopadu sahá mezi 52. rovnoběžkou severní a jižní šířky, což zahrnuje velkou část obyvatelné planety. Nejpravděpodobnější možností zůstává dopad do oceánu. Z technického hlediska je sestup sondy mimořádně zajímavý.

Kosmos 482 obsahuje přistávací modul, který měl původně přežít sestup do atmosféry Venuše - tedy prostředí s teplotami přes 460 °C, extrémním tlakem a hustou atmosférou. Modul je chráněn polokulovou titanovou schránkou, která byla navržena tak, aby odolala právě takovým podmínkám. Díky tomu je možné, že část sondy přežije průlet zemskou atmosférou a dopadne na povrch téměř neporušená.

Modul váží přibližně 495 kilogramů a má průměr asi jeden metr. To znamená, že nejde o objekt s potenciálem způsobit rozsáhlé škody. Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti dopadu do oceánu, nebo neobydlených oblastí se riziko pro veřejnost považuje za nízké. Zajímavostí je, že Kosmos 482 je vybaven padákovým systémem. Ten měl sloužit k měkkému přistání na Venuši, nicméně po více než 50 letech v kosmu se jeho funkčnost považuje za nulovou. Pokud tedy sestupový modul přežije, na Zemi dopadne bez zpomalení, pouze s tím, co zvládne jeho plášť.

Podobné případy návratu nefunkčních sond do atmosféry nejsou zcela výjimečné, ale Kosmos 482 je specifický svou konstrukcí, historií i potenciální odolností. Představuje připomínku doby, kdy Sovětský svaz a Spojené státy soupeřily o prvenství v dobývání vesmíru - někdy i za cenu chyb, které zanechaly stopy na oběžné dráze na desítky let.

Odborníci i amatérští pozorovatelé oblohy budou v následujících dnech bedlivě sledovat další vývoj. V případě, že průlet bude viditelný v noci nad obydlenými oblastmi, můžeme se dočkat i světelného úkazu připomínajícího meteor. Pokud by k dopadu došlo na pevnině a trosky byly nalezeny, šlo by o cenný artefakt kosmické historie.

Technické detaily sondy

Sonda Kosmos 482 byla původně určena jako přistávací modul v rámci sovětského programu Venera, konkrétně velmi pravděpodobně jako dvojče úspěšné sondy Venera 8, která na Venuši skutečně přistála v červenci 1972.

Obě byly součástí stejného výrobního bloku a měly téměř identické vybavení. Oficiální název sovětskými úřady zveřejněn nebyl. Kvůli neúspěchu dostala pouze vojenské označení Kosmos, což byla běžná praxe pro zmařené mise. Celková hmotnost při startu 1180 kilogramů a sestupový modul 495 kilogramů.

Sonda má polokulovitý titanový plášť s tepelným štítem, navržený pro přetížení větší než 300 g a teploty nad 500 °C a padákový systém (padák o ploše 2,5 m 2 byl součástí konstrukce, dnes považován za nefunkční).

Vědecké vybavení a úkoly na Venuši

Sonda měla po vstupu do atmosféry Venuše provádět různá měření během sestupu i po přistání na povrchu. Jeho přístrojové vybavení zahrnovalo snímače teploty, tlaku a hustoty, stejně jako akcelerometr, rádiový výškoměr, senzory pro detekci složení atmosféry, viditelné fotometry (měření slunečního světla pro určení oblačnosti), rádiové vysílače pro měření elektromagnetického záření a mikrofon pro pokus o záznam větru a vibrací.

Mise byla navržena tak, aby sonda vydržela přibližně 50 minut po přistání na Venuši, jako její "sestra" Venera 8, která dosáhla přenosu po dobu 50 minut v extrémních podmínkách.