Místo láskyplné náruče přicházely od vlastního táty nadávky, ponižování, občas i facky. Měl na to stát se profesionálním hokejistou, ale otec ho natolik srážel, že jeho sebevědomí utrpělo obrovské šrámy. Projevilo se to i na fyzické kondici, nakonec se musel milovaného sportu vzdát, aby zachránil sám sebe. 

"Přišlo mi, že mě nebral jako svého syna. Lásku od táty jsem nezažil. Byl nepříjemný, nechtěl se se mnou moc bavit. Už odmala jsem si přišel, že ho otravuji. K mladšímu bráchovi se choval jinak. Měl ho radši, protože byl vždy na jeho straně. Já jsem si dřív uměl říct svůj názor, pak už to nešlo," rozpovídal se Viktor v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.

Kvůli tyranskému chování táty předčasně vyspěl. Už ve 12 letech radil mamince, aby se s tátou rozvedla a odešla od něj. Na ní si totiž měl vybíjet ten největší vztek. Nejen psychicky, ale i fyzicky. Došlo to tak daleko, že jednou Viktor přišel z nákupu dřív domů a viděl, jak táta znásilňuje mámu. Dodnes to má před očima.

"Přišli jsme s bráchou domů z nákupu a já jsem viděl, jak táta mámu znásilnil. Mamka se z toho pozvracela a v tu dobu jsem si uvědomil, jaký otec je a jak se ke mně a k mámě chová. Předtím jsem si myslel, že je to normální. Ale když jsem to viděl na mamce, řekl jsem si, že to už fakt normální není. Začalo mi to docházet," promluvil o největším traumatu.

S tátou to neprobíral, protože se ho bál. Mámě řekl, aby se zachránila a rozvedla se. Nechtěl, aby máma trpěla, protože hádky byly na denním pořádku. Podle něj ke znásilnění nedošlo jen jednou. 

"Myslel jsem si, že když odejde z domova, bude to lepší. Doufal jsem, že mě vezme s sebou, ale to se nestalo. Potřebovala nejdřív zachránit sebe. Myslela i na sebevraždu," přiznal Viktor, který to mámě nemá za zlé. 

Máma odešla a nechala ho s tátou

"Bylo jí to líto, ale neměla sílu si mě vzít s sebou. Udělala to nejlepší, co pro sebe mohla udělat. Nikdy jsem jí to nevyčítal. Vždycky jsem byl na její straně. Věděl jsem, proč to udělala. Nikdy jsem neměl pocit, že mě tam nechala," dodal.

Poté, co zůstal s otcem a bráchou sám, se chování otce zhoršovalo. Stupňovalo se ponižování, nadávání, dělání naschválů. Student zahradnické školy se z toho hroutil. Nevěděl kudy kam. Neměl chuť ani sílu na milovaný sport. Propukly u něj deprese a panické ataky. Místo toho, aby mu táta našel potřebnou pomoc, ještě se mu vysmál.

Otec psychické problémy nebral vážně

Bral ho jen jako lenocha, který nechce vstávat z postele. Přitom Viktor prožíval depresivní stavy, kdy nebyl schopný ničeho, protože měl hlavu v temnotě. Pomýšlel na sebevraždu, měl úzkosti a neměl v nikom zastání. Nakonec tátu přemluvil, aby ho vzal k psychologovi, ale to dopadlo fiaskem.

"Psycholožka zjistila, že mám panické ataky, deprese, úzkosti a sebevražedné sklony. Otec na to reagoval tak, že už nechtěl, abych tam chodil. Psycholožce řekl, ať to smaže z dokumentace, že to tam nesmí být. Prý nemá doma žádného psychopata. Nuceně jsem odešel, byť sám jsem se chtěl léčit. On mi léčbu odepřel. Nechal mě v tom," nechápe dodnes.

Utekl z domova

Chvíli před plnoletostí se rozhodl, že uteče. Nezvládal to, nevěděl, jak si jinak pomoct. Jednoho dne si řekl, že se ze školy už nevrátí domů. Pět dní byl nezvěstný. Vypnul si telefon. Po dvou dnech to otec oznámil policii. Jenže místo, aby se o syna strachoval, bál se, co s ním je, odjel si na dovolenou do Rakouska. Dál se nezajímal. 

Viktor se nakonec rozhodl, že pojede za mámou. Pět let se s ní neviděl, od té doby, co od nich odešla. Občas si tajně napsali zprávu, ale jinak v kontaktu nebyli. Teď se objevil u ní v práci a oba dva se rozbrečeli.

"Poprvé jsem viděl, že někomu na mně záleží. Zavolala na policii, aby odvolala moje pátrání, že jsem v pořádku. Teď už rok žiju u ní a mám pocit bezpečí a lásky. Pro nás oba je to taky těžké, protože jsme spolu dlouho nežili. Neustále se mi omlouvá, že mě nevzala s sebou," dodal. 

Po roce se s otcem viděl

Začal se konečně léčit, má psychiatra i psychologa. Cítí se lépe, i když ví, že je to běh na dlouhou trať. "Bohužel to tam pořád je, některé věci nevytěsním. Po roce jsem se viděl s otcem na mediaci kvůli alimentům. Choval se, jako by se nic nestalo. Smál se mi do obličeje. Bylo mi z něj špatně. Připravoval jsem se tři měsíce na to setkání. Mediační pracovnice byla na mé straně," uzavřel vyprávění.

K hokeji se už nevrátí, ale nad vodou ho drží cvičení. Když cítí, že mu není nejlépe, jde si vyplavit endorfiny. Do toho pravidelně dochází k lékařům, aby měl psychické stavy pod dohledem. Sám říká, že i když s rodičem nezažil hezké věci, jednou by chtěl své děti a bude jim milujícím a podporujícím tátou.