Ještě před pár lety se zdálo, že jeho politická kariéra skončila. Dvakrát obžalovaný prezident, jehož příznivci v roce 2021 zaútočili na Kapitol, ztratil podporu republikánské elity, korporací i tradičních spojenců. Bylo mu zablokováno působení na sociálních sítích, přišel o obchodní partnery a lidé z jeho okolí ho veřejně označovali za "nebezpečného" či "nekompetentního". A přesto je dnes znovu prezidentem - a s ještě větším dopadem, než měl v prvním období.

Trumpovo druhé funkční období nezačalo v tichosti. Už během prvních týdnů podepsal téměř stovku exekutivních příkazů. Využil dávno zapomenutého válečného zákona, propustil tisíce federálních zaměstnanců, rozpustil regulační úřady, omilostnil stovky lidí souzených za účast na útoku na Kapitol a přivedl do úřadu své nejvěrnější spojence. Mnozí komentátoři začali mluvit o "přechodu od demokracie k osobnímu režimu".

Jeho vliv je vidět i na zahraniční scéně. Ukrajinu, tradičního spojence USA, veřejně pokáral za nedostatek "vděku", zatímco ruského prezidenta Putina označil za "velmi chytrého". Místo alianční solidarity přišla výzva evropským státům, aby se bránily samy. Mnohé evropské vlády si od té chvíle poprvé od roku 1945 začaly reálně plánovat obranu bez americké účasti.

Výrazným symbolem změny je i to, jak se Trumpovi podřizují elity, které mu dřív vzdorovaly. Mark Zuckerberg za něj vyjednává a platí milionové pokuty, Jeff Bezos mění názorové směřování Washington Post, právnické firmy žádají o výjimky z prezidentových dekretů, univerzity mění osnovy podle zadání nové vlády. "Je to jen vyšší úroveň respektu," říká Trump. "Možná mě na začátku neznali - teď už mě znají."

Síť loajálních a poslušných

Druhé období je výsledkem pečlivě naplánovaného návratu. Během "exilu" na Floridě si Trump uvědomil, kde se v minulosti mýlil. Největší chybou bylo podle něj to, že ve své první administrativě dopustil, aby ho obklopovali lidé, kteří mu neumožnili "dělat, co chtěl". A tak tentokrát vsadil na bezvýhradnou loajalitu.

Klíčovou postavou návratu se stala Susie Wilesová, zkušená operátorka kampaní s vazbami na Floridu. Právě ona analyzovala, proč Trump v roce 2020 neuspěl v několika rozhodujících státech. Na její doporučení Trump začal cíleně budovat síť politických spojenců v Kongresu a dosazovat loajální kádry do všech vrstev státní správy - od ministerstev po menší federální agentury. V čele Trumpovy kanceláře nyní stojí právě Wilesová - žena, která prezidentovi nikdy neradí, pokud o to sám nepožádá.

Nezastavitelný návrat ale nebyl jen dílem profesionální strategie. Byla to i proměna mediálního prostředí. Poté co byl Trump zablokován na Twitteru a Facebooku, začal spolupracovat s krajně pravicovými influencery, kteří jeho vyjádření sdíleli. Vznikl tak nový mediální ekosystém, v němž má Trump bezprostřední přístup ke své základně, a to bez kritických filtrů tradičních médií.

Trestní stíhání jako palivo

Trump se přestal snažit získat středové voliče a místo toho maximalizuje podporu ve skupinách, které ho už podporují - především mezi muži bez vysokoškolského vzdělání. Průzkumy ukázaly, že trestní stíhání jeho image neoslabilo, naopak posílilo. Zatímco demokraté očekávali, že obvinění Trumpa politicky zlikvidují, výsledkem byla vlna sympatií a finančních darů. Největší příspěvek, 50 milionů dolarů, přišel krátce po jeho odsouzení za 34 trestných činů.

Jeho tým zároveň pochopil, že klíčem k vítězství není ani tak program jako pocit odhodlání a neporazitelnosti. "Demokraté nám hráli do karet," říká jeho dlouholetý volební stratég Tony Fabrizio. Trump tak obrátil každou kontroverzi ve svou výhodu: skandály, žaloby, útoky médií - to vše využil k upevnění vlastní moci.

Když se ho reportéři The Atlantic zeptali, jestli ho soudní procesy oslabily, odpověděl: "Šokující je, že mě to posílilo. Hodně mě to posílilo."

Oproti prvnímu období je teď Trumpův styl vlády organizovanější. Už to není improvizace v Bílém domě, kde soupeřili Bannon, Priebus, Ivanka a establishment. Dnes je to semknutý tým s jasnou linií. Exekutivní příkazy jsou právně připravené, loajalita je podmínkou všech jmenování a každý resort je obsazen spojenci, kteří nekladou odpor.

Doba postinstitucionální

To se projevilo i při potvrzování kontroverzních nominací. Například když senátorka Joni Ernstová zvažovala, že nebude hlasovat pro nominaci Peta Hegsetha do čela Pentagonu, Trumpova mašinerie se rozjela - a Ernstová nakonec ustoupila. Kritika se trestá, loajalita se odměňuje. A to nejen v Kongresu, ale i mezi podnikateli a technologickými miliardáři, kteří se před Trumpem znovu sklánějí.

Trump dnes otevřeně mluví o "řízení země i světa". A i když se jeho moc zdá neotřesitelná, začínají se objevovat známky napětí. Trhy reagují na celní politiku nejistě, někteří kritici byli z administrativy vyhozeni a později znovu najati, došlo i k bezpečnostním přešlapům v zahraniční politice.