Může se stát, že zcela přehlížíme celou populaci asteroidů, které potenciálně představují pro planetu Zemi hrozbu. Ne proto, že bychom o nich nevěděli, ale protože je téměř nemožné je pozorovat. Jsou totiž ukryté jednoduše proto, že z našeho pohledu leží příliš blízko Slunce - a světlo, které odrážejí, zaniká v jeho záři. V prostoru, kde se nachází oběžná dráha Venuše, tak mohou kolem Slunce kroužit stovky dosud neobjevených asteroidů.

"Naše studie ukazuje, že existuje populace potenciálně nebezpečných asteroidů, které současnými teleskopy nemáme šanci zachytit," vysvětluje astronom Valerio Carruba ze Státní univerzity v Sao Paulu. "Tyto objekty obíhají Slunce, nejsou součástí hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, ale nacházejí se mnohem blíže, v rezonanci s Venuší. Jsou však tak obtížně pozorovatelné, že zůstávají neviditelné, i když v budoucnu mohou představovat reálné riziko srážky se Zemí."

Nejde přitom o hypotetické objekty. Dosud astronomové identifikovali dvacet asteroidů, které jsou s Venuší takzvaně koorbitální. Neznamená to, že by obíhaly samotnou planetu, ale že krouží kolem Slunce v synchronizaci s její dráhou - někdy před ní, někdy za ní a jindy v komplikovaných kličkách protínají její dráhu.

O těchto tělesech víme, že jejich pohyb není stabilní. Je silně chaotický a tvary jejich drah se mění na poměrně krátkých časových škálách, v průměru jednou za dvanáct tisíc let. Spolehlivě je dokážeme předpovídat zhruba jen 150 let dopředu. Při náhodné změně oběžné dráhy tak může asteroid opustit relativně stabilní oblast u Venuše a přiblížit se k Zemi - a dokonce křížit její dráhu.

Podle vědců navíc těch dvacet známých objektů představuje pouze malý zlomek celé populace. "Asteroidy o průměru kolem 300 metrů, které by dokázaly vytvořit krátery tři až čtyři a půl kilometru široké a uvolnily by energii odpovídající stovkám megatun, se mohou skrývat právě v této skupině," popisuje Carruba. Dopad v hustě osídlené oblasti by podle něj znamenal rozsáhlou devastaci.

Dosud objevené koorbitály mají jedno společné - jejich dráhy jsou poměrně protáhlé, s excentricitou vyšší než 0,38. Excentricita je číslo, které udává, jak moc je oběžná dráha tělesa kolem Slunce "protáhlá" oproti kružnici. Pro srovnání: Země má excentricitu jen 0,017, tedy téměř kruhovou dráhu. Čím je excentricita vyšší, tím je dráha více protáhlá. Díky tomu se tyto objekty mohou dostávat dále od Venuše a blíže k Zemi, kde je někdy lze zahlédnout na soumrakovém nebi.

Carruba a jeho kolegové proto provedli simulace a zkoumali, jak se chovají koorbitály s nižší excentricitou. Zajímalo je, zda mohou ohrožovat Zemi a zda je bude možné zachytit pomocí Observatoře Very C. Rubinové.

Výsledky ukázaly, že i asteroidy s excentricitou pod 0,38 mohou v budoucnu představovat pro Zemi hrozbu. Problém je, že Observatoř je bude schopná pozorovat jen ve velmi omezených časových oknech v určitých obdobích roku. To je pro obranu planety značně nepříjemná skutečnost: těžko se připravovat na nebezpečí, které nevidíme přicházet.

Řešení by mohl nabídnout teleskop umístěný na oběžné dráze kolem Venuše nebo přímo sdílející její dráhu. Takové zařízení by mělo ideální podmínky k tomu, aby tuto část Sluneční soustavy monitorovalo. Připravované mise, například NASA NEO Surveyor, mají právě tento "slepý bod" v hledáčku.

"Ačkoliv průzkumy jako ty z Observatoře Very C. Rubinové mohou v blízké budoucnosti zachytit část těchto asteroidů, domníváme se, že teprve cílená kosmická mise v blízkosti Venuše by mohla zmapovat a objevit všechny zbývající 'neviditelné potenciálně nebezpečné asteroidy' sdílející její dráhu," píší vědci ve svém výzkumu, který publikovali v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroj: sciencealert.com

Video: Vizualizace sondy EnVision při průzkumu Venuše (15. 1. 2024)