Jakmile Neil odjel, všichni kolegové se ke mně seběhli a začali sázet nelichotivé urážky na adresu německé automobilky tak vehementně, až jsem nabyl podezření, že je ještě včera bombardovala Luftwaffe.

Věřte mi, že závist nad sousedovým novým bourákem není typicky česká vlastnost. Přál bych každému poznat, jak emocionálně a pateticky k automobilům přistupují právě Britové. Možná se tolik nestarají o úklid interiéru a neřeší ani zablácenou karoserii, ale značka auta tady znamená přímo sociální status. A jasný vzkaz pro okolí. A to o mnoho více, než jsem to zažil v Česku. Tady na ostrovech se jedná o divadlo plné povrchní snahy upozornit na svou nadřazenost. Na straně druhé jde pak o exhibici závisti, kyselých obličejů a nekonečného repertoáru vtípků.

Fóry o automobilech jsou britským národním sportem, kde je povolen každý úder pod pás, pokud je dost vtipný. Každá značka má svůj stigmatizovaný osud.

Ford? "To je pro taxikáře a lidi, co nemají na pořádné auto!"

Volkswagen? "Pro manažery nižší úrovně bez velkých ambicí, co vědí, že je nenávidí jejich šéf."

A nešťastní majitelé Vauxhallu? Ti si vyslechnou, že jejich auto je "pohřební vůz pro sny o střední třídě".

Britové mají vtip na každou značku, model a snad i barvu. Pokud si někdo pořídí červené Porsche, může si být jistý, že sousedé už mají připravenou hlášku o "krizi středního věku na splátky". A pokud je to hybridní model? "To si koupíš elektriku, abys zachránil planetu, ale stejně jezdíš na benzin, protože nabíječka je moc daleko!" Pořídíte si Mini Cooper? Jste sice trendy, ale pravděpodobně pijete latté se sójovým mlékem. Jaguar? Buď jste starší pán s touhou po starých časech, nebo novopečený boháč, co chce ukázat, že na to má, přitom ho ale manželka podvádí s lektorem jógy. A pokud parkujete Citroën, všichni vědí, že jste neúspěšný umělec, nebo jste prostě jen vzdali boj o společenský respekt.

Francouzská auta bych dal ale do zcela speciální kategorie. Je to zřejmě to nejpotupnější, co můžete ve Spojeném království řídit. Jde to tak daleko, že mi kdysi můj šéf v plné vážnosti na firemním večírku řekl, že s Peugeotem v garáži se nezávazného sexu s holkou v klubu nikdy nedočkám.

Pověst škodovek se možná za poslední léta zvedla, ale v očích souseda budete pořád jen ten šetřílek, který neměl na Volkswagen, a tak šel do té laciné alternativy z východní Evropy. Audi TT je zase prý pro homosexuální kadeřníky, Toyota pro důchodce a Lexus pro důchodce s vyšší penzí.

Auto v Británii opravdu není jen plechovka na kolech pro přesun z A do B. Je to vizitka, curriculum vitae, rodokmen i instagramový filtr v jednom.

Jestli si myslíte, že to přeháním, tak si zkuste zaparkovat své (Bože chraň!) Hyundai vedle Mercedesu třídy S v centru Bristolu. Ten pohled od místních botoxových slečen s kabelkami Louis Vuitton vás bude pronásledovat ještě v dalším životě.

Máte snad BMW 3? Gratuluji, jste střední management s hypotékou a mírnou krizí středního věku. Audi A5 a vyšší? Pravděpodobně jste IT konzultant, co si myslí, že je James Bond, ale ve skutečnosti jen pije flat white v Costa Coffee.

A pokud jezdíte v něčem jako Tesla, všichni vědí, že jste ten vegan, co nosí tenisky z recyklovaných PET lahví.

Ale pravý vrchol britského automobilového kastovního systému? To je Range Rover. Ten křičí: "Mám chalupu v Gloucestershire, děti na soukromé škole a psa, co má lepší rodokmen než ty."

Velká SUV jsou obecně velmi respektována. Dokonce i na neoznačené křižovatce budete mít v Mercedesu GLS vždy přednost, protože jste prostě ten větší a lepší. Na druhou stranu Fiat 500 je sice cool kabelka pro starší dámu, ale řídí-li jej muž, jde o společenské faux pas na úrovni plivnutí do čaje královny a nečekejte prosím, že by vás ještě někdy někdo bral vážně.

Sociální status auta ale nekončí u značky. Jde i o detaily. Personalizované espézetky? To je jako tetování "Jsem bohatý" na čelo a obyvatelé Albionu za ně utrácejí tisíce liber. Ekologické nálepky "Zachraňuji planetu" na hybridu? Jasně, kámo, všichni vědí, že sis to koupil jen kvůli daňovým úlevám. A pokud máš na zadním skle nálepku "Dítě na palubě", gratuluji, právě ses přihlásil do klubu "podpantoflák". Litá kola menší než 18 palců na pětkovém bavoráku? Dámy v místním obchůdku na rohu už probírají, zda vám na pořádná kola jen nezbylo, nebo se snažíte ušetřit na menších pneumatikách.

A pak je tu ten vrchol absurdity: leasing. V Británii je považováno za naprosto normální dát půlku měsíčního platu za to, abyste mohli jezdit v autě, které si ve skutečnosti nemůžete dovolit. Proč šetřit na důchod, když můžete mít 20 let starý Aston Martin, co vás sice finančně vykostí, ale aspoň budete vypadat jako někdo, kdo "má život pod kontrolou"?

Lhát ale nebudu. Člověka to dřív nebo později semele taky, a přestože Neilovi ještě nedokážu vpálit do obličeje široce rozšířený vtip o tom, že v kabrioletech jezdí pouze plešatí muži s úbytkem testosteronu, sám se často při nákupu vozidla mnohem víc než o recenze zajímám o to, na jaké narážky se budu muset připravit a jestli jich v éteru nekoluje až příliš mnoho. No a tu nesmyslně drahou personalizovanou espézetku? Tu už mám taky. Už dávno…