Karjakin pochází přímo z Donbasu, který od roku 2014 okupují Rusové, konkrétně z Luhanské oblasti. V jeho rodném městě Kadijivka podle něj panovaly náznaky, že se něco chystá, už dávno před tímto datem. "Rusové se na obsazení Donbasu začali připravovat dlouho před rokem 2014. To bylo zvláště zřejmé pro nás, obyvatele regionu," říká voják.

Už na počátku 21. století se tam podle něj například objevila organizace donských kozáků v červených kozáckých čepicích, město přitom historicky žádné spojení s donskými kozáky nemělo. Organizace podle něj navíc přitahovala lidi s šovinistickými názory, fanaticky oddané myšlence oživení Sovětského svazu a sjednocení slovanských národů.

"V roce 2012 se v našem městě konal pochod na památku Ukrajinské povstalecké armády, kterého jsem se také zúčastnil. Pochod byl přerušen, když na nás zaútočila skupina kozáků. Už tehdy nám zabavovali ukrajinské vlajky," vzpomíná na události z počátku minulé dekády Karjakin.

"O dva roky později, v roce 2014, stejní lidé zabírali vládní budovy. Jenže tentokrát měli zbraně a operovali pod ruskými vlajkami. Mnozí z nich se ani nenarodili v našem městě, přišli z Ruské federace. Stejně jako někteří z těch, kteří jim na jaře 2014 pomáhali násilím uchvátit moc," konstatuje Karjakin.

V reakci na to pak místní obyvatelé organizovali demonstrace, rozdávali letáky a samolepky. "Dva mladí kluci - ještě studenti - vyvěsili ukrajinskou vlajku na haldě v centru města. Za to na ně někdo vystřelil z pistole," popisuje s tím, že kvůli tomu mnoho proukrajinských obyvatel začalo město opouštět.

Díky profilu na Twitteru se stal tajným agentem

Karjakin v rodném městě žil ještě sedm let, až do konce roku 2021. Na území okupovaném nepřítelem tak mohl dlouhou dobu pozorovat, co se okolo něj děje. "Ruské bezpečnostní služby vynakládají značné prostředky na identifikaci a zadržování proukrajinských obyvatel na okupovaných územích. Probíhají neustálé filtrační procedury a kontroly," tvrdí.

Zvláštní pozornost je podle něj věnována zaměstnancům veřejného sektoru, a dokonce i dětem. "Například ve školách se provádějí povinné kontroly mobilních telefonů žáků, aby se zjistilo, zda nemají předplacená ukrajinská média nebo zprávy vyjadřující proukrajinské názory," říká.

Poznamenává ovšem, že i přesto žije na okupovaných územích velké množství lidí, kteří denně riskují své životy a sdílejí zpravodajské informace nebo provádějí sabotáže. On sám si nejdřív založil veřejný účet na Twitteru (dnes síti X), kde sdílel informace z pohledu proukrajinského obyvatele. Také zveřejňoval informace o umístění ruských vojsk ve městě.

Karjakina hned v prvním roce války kontaktovaly ukrajinské zpravodajské služby. "Na podzim 2014 mě prostřednictvím přímé zprávy na Twitteru kontaktovali zástupci ukrajinských zpravodajských služeb a známí z ukrajinské armády. Vysvětlili mi, že je lepší sdílet zpravodajské informace soukromě, než je zveřejňovat na Twitteru," říká.

Od té doby začal tajně předávat zpravodajské informace ukrajinské armádě a zpravodajským službám. Týkaly se například pohybu ruské armády, jejich palebných pozic ve městě i okolí. V průběhu let se k tomu nabalovaly i další informace.

Pak se ale Karjakin přestěhoval do Kyjeva a hned nato přišla plnohodnotná invaze v únoru 2022. Přidal se k takzvané teritoriální obraně. Počátky - jak on říká - "velké války", popisuje jako chaotické. "Všude panovala dezorganizace a zmatek, nakonec jsem v jednom z prvních březnových dnů prostě oslovil několik mužů s puškami a nabídl jim svou pomoc. Ještě ten samý den jsem už stál na noční hlídce s ručním kulometem kalašnikov v rukou," vzpomíná.

Vojákem v Bachmutu či ruské Kurské oblasti

O několik měsíců později už byl u speciálních jednotek a vydal se na místo, které se později proslavilo jako jedno z nejkrvavějších míst celé války: Bachmut.

"V té době již byl pod útokem ruských sil, včetně bojovníků Wagner PMC. Poté jsem byl u osvobození města Lyman v Doněcké oblasti. Byla to první zkušenost s osvobozením naší rodné země. Okamžik, na který budeme navždy vzpomínat," tvrdí.

Karjakin se ale objevil i na ruském území, během zatím své poslední operace se zapojil do útoků v Kurské oblasti. Právě tam se poprvé setkal s manévrovým bojem a ruskými FPV drony naváděnými pomocí optických vláken, které jsou odolné vůči rušení a dokážou se dostat až 10-15 kilometrů na území nepřítele.

Co se týče konce války a vývoje v jeho rodném městě a na celém Donbasu, Karjakin věří, že osvobození území a reintegrace obyvatelstva jsou možné - ačkoli ne snadné. "Rusko vytvořilo podmínky, v nichž téměř každá druhá rodina na okupovaném Donbasu ztratila ve válce příbuzného - přímý důsledek nucené mobilizace," uzavírá.