Bába, sám bronzový medailista z olympiády v roce 2004 v Aténách a držitel mnoha dalších úspěchů, skočil 236 centimetrů před dvaceti lety. Vyrovnal tím výkon Jána Zvary z československé éry.

Štefela, jehož Bába už čtyři roky trénuje, zdolal v červnu 233 centimetrů.

"Vůbec bych se nezlobil, kdyby se mu podařilo přeskočit mě ještě letos," říká Bába o svém svěřenci v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Promluvil také o tom, jak si Štefela, známý svou emotivní povahou, sám před sebe staví vysoké ambice. Nebo o tom, co výškaře z Krnova vyšvihlo mezi evropskou špičku.

Myslel jste si v prvních letech své trenérské práce s tímto mladíkem, že by se časem mohl zařadit mezi historicky elitní české skokany?

Když se dostal pod moje křídla, tak už tehdy jsem věděl, že je to dobrý atlet. Vždyť už ve dvaceti bravurně zvládl vystoupení na ME do 22 let, na kterém si skočil pro zlatou medaili. Věřil jsem, že i na dalších významných závodech by měl patřit k těm nejlepším.

V čem jste viděl jeho největší přednosti?

Už odmalička měl v sobě obrovskou chuť něčeho dosáhnout. A pak měl dobře nastavenou hlavu, což je u výškaře velice důležité. Dokonce se říká, že to dělá až 80 procent výkonu. Zkušenosti prozrazují, že když se někdo až příliš soustředí na svůj skok, tak většinou úspěšný není.

Je v letošní Štefelově přípravě něco výjimečného?

Asi to, že vrcholná akce, kterou je mistrovství světa v Tokiu, se letos nezvykle koná až ve druhé polovině září, a tak jsme museli sezonu rozdělit na dvě poloviny. Po její jarní části jsme zvolili odpočinek, v srpnu se vydáme za kondiční přípravou do Jeseníků a pak už nás čeká obvyklá příprava na šampionát.

Čím si vysvětlujete, že se váš svěřenec nejednou v optimálních podmínkách trápí na 218 centimetrech a tři dny nato v nevlídném počasí málem ohrozí váš český rekord?

Na každý závod je dobře připravený. Je výborný běžec, ale občas se mu stane, že techniku nezvládne dobře, a kvalitní fyzička nestačí. Prostě síla převažuje nad technikou. Právě v Madridu došlo k souladu těchto dvou základních předpokladů a hned na sebe upozornil skvělým výkonem. Avšak nešlo o něco jen stěží pochopitelného. Jeho letošní tréninkové ukazatele jsou lepší než loni, takže byla jen otázka času, kdy se dostane až přes 230 centimetrů.

V jakém psychickém rozpoložení prožívá svá úspěšná, ale i nevydařená vystoupení?

Když se mu závod nepovede podle představ, tak je přímo nešťastný. Nechybějí ani výroky, že s atletikou skončí. Občas si dává i nůž na krk, ale ještě se neřízl. (smích) Naopak při povedeném výkonu je plný emocí a ve svých záměrech míří hodně vysoko. Mohu však bez nadsázky říct, že ve většině posledních závodů ho zdobila větší vyrovnanost výkonů než na začátku sezony.

Jestliže se vrátíme do vašeho skokanského života, tak můžete ho srovnat s tím současným?

Tréninkové podmínky jsou podobné, nějaký větší rozdíl mezi nimi není. Současnou velkou výhodou je úzký kontakt s fyzioterapeutem, což přináší dobré výsledky. Pokud jde o mimosportovní život, tak jsem se v závěru své profesionální kariéry rozhodl pro studium s cílem stát se trenérem. Zato Honza není studijní typ. Ze zemědělské univerzity ho po prvním semestru "poslali domů". Věnuje se jen atletice a ve svých 24 letech zatím neuvažuje, jakou cestou by se chtěl vydat v budoucnu. Ale na to má při svém mládí ještě čas.

Měl nebo ještě má některé nedostatky, které se s ním snažíte odstranit?

Zpočátku to byla nevalná životospráva a lehkovážnost. V posledních dvou letech však nastalo zlepšení. Uvědomil si, co tělu na cestě ke špičkovým výkonům škodí a co naopak potřebuje. Významnou roli má v této oblasti už zmíněný fyzioterapeut.

Myslíte si, že se může výrazně prosadit na zářijovém MS?

Pokud se nestane něco nepředvídaného, tak určitě má na to, aby byl spokojen s výkonem i konečným umístěním. Za optimálních podmínek by mohl třeba  překonat i moje osobní maximum, a zařadit se tak do historicky špičkové české skokanské společnosti.